Lítám v tom

Mam podobný pocity jako u filmu Děkujeme, že kouříte. Když jsem na začátku sledoval ty rozhovory s lidma, co dostávaj padáka, tak jsem se skvěle bavil (jsem totiž dost zlomyslnej). Potom ale to vyhazování lidí poněkud ustupuje do pozadí a začínaj se řešit vztahy. A tohle teda já moc nemusim. Aspoň je dobře, že mnou očekávanej happy end se nekonal. První hodina se mi líbila hodně, zbytek jsem prostě dokoukal, aniž bych měl chuť to vypnout. Úplnej závěr je takovej neutrální - nenadchne, neurazí. 70% (26.07.2010)

Jason Reitman dospěl. Příběh o malém sobečkovi v každém z nás. Stavíme si vzdušné zámky, ostrovy sami pro sebe a hedonisticky se opájíme vlastní svobodou. Co z toho nám ale na konci zbývá? Prázdné chomáče oblak, opuštěné ostrovy a nakonec nesneseme ani pohled do zrcadla. Konečně mám pocit, že rodinné hodnoty a vousatá moudra nejsou zbožím ve slevě, ale upřímným budíčkem. Ne, Jason Reitman není podomním prodavačem citů. Nevnucuje se, ani nepodbízí. Je osobní. Citlivý. Upřímný. Vážný i komický. A hlavně neobyčejně všímavý. Film roku, howgh. (28.01.2010)

Tvrdí se, že divák kouká na film, protože chce utéct od reality. Chce vidět tuny mrtvol, neuvěřitelných scén a scén, které by se jim nezdáli ani ve snu, aby si potom měli o čem snít. Nechápu teda, proč mě vždycky nejvíc zaujmou filmy tiché, mírumilovné a plné lidskosti, která ve filmu v současnosti neskutečně chybí. Každopádně George Clooney si umí vybrat a podruhé za sebou mi ukázal, že jeho postavy dokážou zahrát přesně tak, jako kdybych s ním seděl v hospodě a naprosto přirozeně s ním řešil baby, fotbal a popíjel nefiltrovanou jedenáctku, která nesmí k samotné dokonalosti chybět. Lítám v tom je totiž neuvěřitelně hezký a přirozený film, který se nechá volně plynout, aby nám nakonec ukázal, že ty lidské střípky mohou potkat prakticky každého, že svět ale přesto není zase tak hrozný, že to je prostě život, který přináší jak strasti tak potěšení. A o tom všem právě tento film je. A nádherně se na něj kouká. (10.04.2011)

Nejdřív jsem si myslel, že je to povrchnější než Reitmanova tabáková óda. Pak jsem si myslel, že je to nudnější než epopej uhláškováné těhotné teenagerky. Jenže pak jsem si uvědomil, že povrchnost byla jen maskovaným štítem, který mi měl znemožnit uvědomění, že i já táhnu svůj batoh. A že tahle jednoduchá, až spielbergovská fráze, skvěle funguje i bez filozofického chrapláku George Clooneyho, úmyslně husičkovské Anny Kendrick i životem protřelé Very Farmigy. Lítám v tom je jen nažehlenou a vycizelovanou demonstrací pravidel, které skrytě ovládají životy většiny lidí. Právě jejich "nabílednost" by snad někoho mohla svést k pocitu, že Reitman trivializuje a hraje na oscarovou jistotu. Ale ono to opravdu není o jemném jazzíku, záběru na plovoucí oblaka a pár hláškách o elitním klubu sběratelů kreditek. Otevřete svou mysl, otevřete svůj batoh, a tenhle film rázem začne vypadat jinak. A pokud to cynikové nazvou lacinou spielbergovinou, tak ať si... myslím, že s takovou pochvalou Jason snad ani nepočítal. (09.02.2010)

Jason Reitman zase inak a zase výborne. V tomto "avatarovskom" období je veľkou úľavou vidieť film s dobrým scenárom, ktorý má snahu niečo povedať (niečo naozaj o nás) a zároveň je miestami vtipný, miestami smutný (skoro až depresívny) a tak správne oscarovo sa pohybuje na hrane sentimentu. Neznášam ten výraz, ale má to "výpovednú hodnotu" a zároveň je to skvelá zábava. Reitmanova réžia vynikajúca, herci skvelí (Clooney do tej úlohy pasuje dokonale a Anna Kendrick je zjavenie takmer o sile Ellen Page). Veľká spokojnosť. (21.01.2010)