Lítám v tom

Film, který dokazuje, že lehké poletování kolem nedefinovaného vztahu může být přemýšlivější a lidštější, než utrápené hloubání ve dnech štěstí a neštěstí. "Lehkost" zde totiž neznamená "povrchnost", naopak film skrze jemnou satiru a všední feeling poodkrývá hluboké, ale "bezbolestné" zamyšlení se nad životem v jeho nejvyzrálejší podobě... Nad tím, co pro člověka práce, sny a vztahy skutečně znamenají, nad tím, jestli je správné jedno obětovat pro druhé, popř. jak daleko zajít pro získání těchto hodnot. Zvláštní je, že jakkoliv bizarní a netradiční Ryanův způsob života je, jeho (filmová) postava působí jako nefalšovaný člověk, přičemž zároveň funguje i jako symbolika polemizování o člověku... Tento scénář se skutečně povedl a decentní Reitmanovo vedení spolu s excelujícími herci mu dodává punc prvotřídnosti. 9/10 (07.01.2010)

Reitmanův důkaz, že zatímco některým filmům dodá závěr smysl a pozvedne je o pomyslný stupínek výš, jiné může svou nepodařeností snadno srazit z nebeských výšin, k jejichž udržení pak nestačí ani štramák Clooney se svým nejlepším kamarádem batohem a platinovou kartou byznysového cestovatele-profesionála. Nemám nic proti rodinným hodnotám, ale pokud mi je Reitman nutí prostřednictvím uplakaných lidí bez práce, začínám mít na jazyku skoro stejně trpkou příchuť, jako když mi zní do uší už potřetí ta samá alternativní muzika, která je "přece tak cool, protože je indie". To možná je, ale sem se imho vůbec nehodí. (29.01.2010)

I George Clooney může někdy skončit jako ten druhý. Lítám v tom! Čistě a upřímně. Lidské úniky na mnoho způsobů aneb nejpůsobivější přehlídka eskapistů posledních několika let. Jason Reitman je nekorunovaným králem malých chytrých filmů. Bydlení v drahých hotelech, cestování první třídou a život vměstnaný do sady kreditních karet spolu s životními pravdami na každém rohu. Možná lehce zapomenutelné, ale až nečekaně příjemné. A abych nezapomněl Jason Reitman je malý nenápadný superhrdina amerického filmu s velkým R na hrudi. 9/10 Plus dodatečný pohlavek za naprosto se nehodící a mystifikující český taglin. (09.01.2010)

Myslím, že jsem měl o malinko radši přechozí dva Reitmanovi filmy (JUNO a DĚKUJEME, ŽE KOUŘÍTE), ale s tím, že Juno se mě dotklo o něco víc něž ty ostatní. LÍTÁM V TOM příjemně odsviští, moc toho po sobě nenechá, vrchní pilot Finch předá klubovou kartičku, nejvýraznější vzpomínka pak zůstane na George Clooneyho a jeho osobytý charakter natolik navyklý na život na cestách, že jiný nezná a nechce. 7/10 (30.01.2010)

„Mysleme tržně. Doba je zlá, lidé ztrácejí práci a mají depku. Krizi nezastavíme, tak alespoň natočme nějaký nadějeplný, ne moc nákladný film, který vyzdvihne důležitost rodiny a připomene, že peníze sice hýbou světem, ale štěstí si za ně nekoupíte.“ Ano, Up in the Air dokonale vyhovuje současné poptávce, dokáže však budit dojem, že promyšleným marketingovým tahem je až v druhé řadě. Prvoplánově neútočí na bránici ani na city a nekončí stoprocentním happy endem (se svými životy jsou v závěru teoreticky spokojenější lidé nemajetní a nepříliš bohatí). Reitman vsadil zejména na Clooneyho charisma, jemný, běžnými situacemi podepřený humor a posmutnělou atmosféru, kdy věci nejsou úplně v pořádku, leč tušíte, že se změní k lepšímu. Ryan Bingham je typem muže zkušeného, dobře zaopatřeného a sebevědomého, přesto muže, kterému jeho pozici nelze závidět. Něco podstatného mu chybí, jak po návratu z oblak zpátky na zem sám zjišťuje. Není postavou, na níž by celý příběh stál, slouží jenom jako sympatický průvodce světem, který postihla krize. Věřím přitom, že má moc někoho navést tím správným směrem nejen po dobu trvání filmu, ale dlouhodobě. Podobně jako Amélie, k níž je skrze fotky s papundeklovým párem (namísto trpaslíka) odkazováno. Nejvýstižnější adjektivum k sobě samému má Up in the Air obsažené v sobě samém: glokální. Film časoprostorově omezený na Spojené státy a přitom vycházející vstříc divákům z celého světa. 80% Zajímavé komentáře: imf, Marigold, handsome, Flipper, FlyBoy, agathon, Orthank (12.02.2010)