Lítám v tom

Scénář: Jason Reitman, Sheldon Turner .. Hodnotné. Šarmantní George Clooney v roli střižené na míru osobnosti a zároveň výborně satirická reflexe krize, plná úvah a čistých pravd ze života. Progresivní Anna Kendrick a uhlazené filmařské řemeslo jako potěšující přídavek. Naplnit dlouho prázdný batoh může bolet, ale odhodit svůj zaplněný taky nejde lehce. (07.01.2010)

Když zněly ódy na Juno, stál jsem mlčky vzadu. Při chvalozpěvech na létání ale musím být slyšet hned v prvních řadách. Clooney po pěkných pár letech předvádí svou nejpřirozenější stránku, Reitmanův scénář povznáší pojem "životní pravda" a onen zrádně realistický konec mi pořád nějak nedá spát. Vůbec celkový dojem zabírá tak komplexně, že prskat nemůže ani jedna strana. Lidumilové s příjemným každodenním pocitem vyhřátého domova si přijdou na své stejně jako chroničtí cestovatelé, kteří třeba znejistí v tom, jestli by vážně nemělo cenu se někam začít vracet. Klidná, inteligentně-hřejivá jistota. (28.02.2010)

Reitmanův důkaz, že zatímco některým filmům dodá závěr smysl a pozvedne je o pomyslný stupínek výš, jiné může svou nepodařeností snadno srazit z nebeských výšin, k jejichž udržení pak nestačí ani štramák Clooney se svým nejlepším kamarádem batohem a platinovou kartou byznysového cestovatele-profesionála. Nemám nic proti rodinným hodnotám, ale pokud mi je Reitman nutí prostřednictvím uplakaných lidí bez práce, začínám mít na jazyku skoro stejně trpkou příchuť, jako když mi zní do uší už potřetí ta samá alternativní muzika, která je "přece tak cool, protože je indie". To možná je, ale sem se imho vůbec nehodí. (29.01.2010)

Stará známá písnička. Reitman točí jeden film za druhým, ale kvalitě své krátkometrážní tvorby se stále ne a ne přiblížit. Tady je to o to horší, že jsem se celou dobu nemohl zbavit pocitu, že jde o poameričtěnou variaci (bez pejorativního významu, myslím tím skutečně pouze přizpůsobení na americký styl života, náladu ve společnosti apod.) na loňskou japonskou oscarovku. Akorát z toho mám pocit, že to není ani zdaleka tak upřímné jako spíše hodně chtěné, trestuhodně suché a až příliš "so serious". (10.01.2010)

Film, který dokazuje, že lehké poletování kolem nedefinovaného vztahu může být přemýšlivější a lidštější, než utrápené hloubání ve dnech štěstí a neštěstí. "Lehkost" zde totiž neznamená "povrchnost", naopak film skrze jemnou satiru a všední feeling poodkrývá hluboké, ale "bezbolestné" zamyšlení se nad životem v jeho nejvyzrálejší podobě... Nad tím, co pro člověka práce, sny a vztahy skutečně znamenají, nad tím, jestli je správné jedno obětovat pro druhé, popř. jak daleko zajít pro získání těchto hodnot. Zvláštní je, že jakkoliv bizarní a netradiční Ryanův způsob života je, jeho (filmová) postava působí jako nefalšovaný člověk, přičemž zároveň funguje i jako symbolika polemizování o člověku... Tento scénář se skutečně povedl a decentní Reitmanovo vedení spolu s excelujícími herci mu dodává punc prvotřídnosti. 9/10 (07.01.2010)