Režie:
Abbas KiarostamiScénář:
Abbas KiarostamiKamera:
Luca BigazziHrají:
Juliette Binoche, William Shimell, Jean-Claude Carrière, Adrian Moore, Angelo Barbagallo, Andrea Laurenzi, Filippo Trojani, Agathe Natanson (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Anglický spisovatel James Miller (William Shimell) představuje v Itálii překlad své nové knihy. Potkává se s galeristkou (Juliette Binoche), která chce podepsat několik exemplářů jeho knihy a prohovořit pár otázek nastíněných jeho dílem. Vyjíždějí si do malebného toskánského městečka San Gimignano. Jejich výlet nastiňuje odvěkou otázku, jak je možné odlišit originál od kopie a realitu od fikce. (Dan)
(více)Videa (1)
Recenze (58)
Tak toto se mi velmi líbilo. Žádná velká alternativa, jak je na festivalu v Karlových Varech běžné, ale vlastně docela obyčejný evropský film, který i přes íránské vedení působí velmi francouzsky. Hlavní dvojice je okouzlující a byť jsem si někdy myslela, že by podobný námět mnohem víc slušel krátkometrážnímu filmu, že by hlavní ženská postava nemusela vyvolávat tolik hádek a že by se konec dal pojmout o něco více "určitěji", jsem ráda, že jsem na Věrnou kopii zašla. Na této pozoruhodné sondě do života po pětadvaceti letech, kde se ke konci krásně překrývají přání skutečná s těmi hranými, je totiž něco zvláštně podmanivého. [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] ()
První evropský film iránského režiséra Abbase Kiarostamiho. První filmová role britského operního pěvce Williama Shimella. Sdílení italské kultury a přítomnosti jako součást děje. Bylo? Nebo nebylo? Klíčem jsou dva rozhovory: mezi matkou a synem v restauraci a ženou a mužem u kávy. Nejde o variaci Falešného autostopu nebo Rozhovoru s jinou ženou, přestože se podobné interpretace nabízejí. Jednoduše snaha o „Věrnou kopii“ mnoha jiných situací. Líbí se mi nad tím filmem přemýšlet. 14.2.2014: Děkuji Jaromíru Blažejovskému za informaci o záměrně chybějícím mezititulku. Celý příběh tak dostává nový smysl, přestože nezestárli a vůbec se nezměnili. Takže bylo a já se jednoduše mýlila... Nakonec i kdyby nebylo, je to jen hra. S divákem samozřejmě. Dnes, přestože už nad filmem přemýšlet nemusím, líbí se mi ještě víc. Vynikající záležitost. ()
Milý a svěží film, po jehož zhlédnutí nehodlám několik nocí nespat s ničivou otázkou "jaký byl opravdu jejich vztah?" bzučící v mé hlavě. Užila jsem si proměny a vývoj zúčastněných postav a nechci film zařadit do kategorie mystery, byť se o to někteří kolegové svými komentáři na téma "jak to, sakra, vlastně bylo" snaží. Jak vidno, Binoche a Shimell si hráli nejen spolu, ale i s mnohým divákem. A tak to má být. ()
Krásný Toskánsko. To se filmu upřít nedá. Horší už je samotný příběh nepříběh, který je vztahovou kulisou a rádoby něčím, co ve skutečnosti je úplně něčím jiným. Nemám rád, když se celý film něco předstírá, a pak aby si člověk udělal o filmu obrázek. Každopádně na obranu filmu, dialogy nebyly nejhorší a ty jsou možná právě tím hlavním tahounem celýho filmu. ()
Abbas Kiarostami svůj film postavil především na dialogu, přesto ale pevně ukotveného v barevně zajímavých obrazech a kompozicích. Podobně jako ve snímcích Před soumrakem a Před úsvitem vlastně snímek zachycuje dvě blízké osoby, jejichž osudy se v danou chvíli střetly. Věrná kopie však volně mísí realitu s hrou, které se dvojice účastní. Těžko říct, co je pravé a co sehrané – nicméně to vlastně není ani podstatné. Jak už totiž název napovídá, jde přece o věrnou kopii situací, se kterými se člověk v životě setká. Jemné nuance, pózy, gesta, to vše jako by odkrývalo tragikomiku ale právě i kouzlo vztahu mezi dvěma bytostmi. ()
Reklama