Věrná kopie

Copie conforme má jeden význam přesně se kryjící i s českým překladem. To však Abbasu Kiarostamimu nevadí, aby na tomto definitoricky jednoznačném pojmu, nezaložil konverzační drama. Z kopie dokumentu se stává umělecká kopie a posléze, jako vyvrcholení, kopie lidského vztahu (zde virtuální manželství, jehož jedna strana přesvědčuje druhou o jeho realitě). Pokud, jak se říká, jsou všechny ženy stejné, může si jakákoli žena nárokovat jakéhokoli muže jako manžela. Ale pozor, nejspíš ho musí přesvědčit, že jejím manželem už je. Třeba ho zavede do hotelu, kde spolu kdysi strávili svatební noc; a je překvapena, že nevidí (a necítí) to, co tehdy. Možnosti muže se zužují: teď už si může jen buď vzpomenout nebo ne. Pokud si nevzpomene, pak je to samozřejmě možné, neboť všechno se časem mění: hotel, okolí, muž i žena. Předložená kopie je ale notářsky ověřena. Bránit se tomu je zbytečné. Juliette Binocheová, která už natočila tolik filmů jako Jean-Pierre Léaud, působí ve filmu nepřesvědčivě, buď ví o tom, co hraje, příliš mnoho, nebo své roli nerozumí. (01.08.2020)

Ten Kiarostami v tom sice trochu znát je, ale stejně se mu tenhle film bohužel moc nepovedl. Snaží se to být něčím na styl Before trilogie od Linklatera, ale té to nesahá ani po kotníky (aspoň prvním dvěma dílům). Dialogy často působí strojeně a jejich návaznost je zase často nahodilá a nepřirozená, celková zápletka zase podivně strojeně a taky nedotaženě (popravdě jsem na konci moc nepochopil, jak to ti dva mezi sebou ve skutečnosti vlastně měli), po filmařské stránce to sice není špatné, ale zároveň se s ní dalo víc vyhrát a ačkoli v tom určitá poutavost jak od Linklatera je, pořádně podmanivá atmosféra jako u jeho filmů tomu prostě znatelně chybí. Je to takový průměrný udělaný pokus o něco na tenhle způsob, s pár zajímavými myšlenkami a dobrými scénami, ale bohužel to jako celek moc nefunguje. Slabé 3* (18.01.2022)

Tak toto se mi velmi líbilo. Žádná velká alternativa, jak je na festivalu v Karlových Varech běžné, ale vlastně docela obyčejný evropský film, který i přes íránské vedení působí velmi francouzsky. Hlavní dvojice je okouzlující a byť jsem si někdy myslela, že by podobný námět mnohem víc slušel krátkometrážnímu filmu, že by hlavní ženská postava nemusela vyvolávat tolik hádek a že by se konec dal pojmout o něco více "určitěji", jsem ráda, že jsem na Věrnou kopii zašla. Na této pozoruhodné sondě do života po pětadvaceti letech, kde se ke konci krásně překrývají přání skutečná s těmi hranými, je totiž něco zvláštně podmanivého. [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (06.07.2010)

Ohromna snobaren. Od temy cez analogie az po spracovanie. Je tam niekolko super scen, krasna civilna kamera, Juliette Binoche je vyborna a aj ta myslienka je podnetna. Takze nemozem povedat, ze sa mi to nepacilo. Ale je to fakt ohromna snobaren. A navyse zbytocne dlha (keby to bolo o nejakych 15-20 min kratšie, išiel by som na 4*). Festivalovych 7/10 (28.10.2020)

Abbas Kiarostami se vydal do Evropy a vyšlo mu to. Natočil zajímavý příběh o páru, který se náhodně potká a hrají spolu hru na manžela a manželku. Je to zvláštní hra a vy ani nevíte, jestli je to pořád hra, nebo je v tom i něco víc. Díky skvělým hercům a zajímavé, místy až absurdní atmosféře, dovede film snadno zaujmout. (29.11.2016)