Povolání: Reportér

Zajímavému příběhu bohužel zcela vévodí jeho nezajímavost, perspektivní nosný námět vyústil pouze v nudné a navenek estetické filozofično, které je ale o to více nepřesvědčivé, čím silněji se Antonioni snaží přizpůsobit film širšímu diváckému okruhu. Hypnotická kamera, zručná atmosférická režie, která dokáže posouvat děj i s minimem pronášených replik, a samozřejmě tradičně rozervaný Jack Nicholson patří neochvějně do první filmové ligy, ale v celkovém součtu se podílejí na průměrném vyprávění se zoufale absentujícím dramatickým či emocionálním obloukem, který by dodal jednotlivým zvratům nebo alespoň postavám charakteristickou a reálnější tvář... 60% (06.12.2015)

Pět let po americké premiéře Zabriskie Point, která byla přijatá s velkými rozpaky (Úspěch Zvětšeniny se napodobit nepodařilo.), se Antonioni vrací k evropské koprodukci. Navzdory tomu, že se film může pochlubit skvělými exteriéry, (Africkou pouští počínaje, Mnichovem a Barcelonou konče.), i hereckým obsazením, považuji jej za jeden z režisérových slabších, který se nemůže rovnat žádnému jeho filmu starší dekády. Kde je zakopán pes? Problém je, že film určený pro americkou i evropskou scénu zcela neodpovídá původní režijní koncepci. Film měl v původní verzi přes 4 hodiny. Když byl sestříhán na necelé dvě hodiny, mnoho se z něj ztratilo. Vlastně to nejcennější. Atmosféra. Sice i zde se objevují Antonioniho klasická existenciální témata o hledání významu lidského bytí a práva na sebeurčení člověka ve společnosti, ale v poněkud slabším a jiném provedení. Vzdání se své identity jako cesta k útěku před sebou samým a svým životem, je téma jako hrom. Režisér se znovu drží svých osvědčených konceptů a způsobu vyprávění. Jenomže psychologický rozměr se tentokrát nepodařilo předat. Vše jde prostě ve spěchu a nevhodném tempu. Narativní děj nabývá krácením stopáže na významu, což je u Antonioniho anomálie a zjevná chyba. Nicholsonův výkon, který je kritikou považován za jeden z jeho nejlepších, působí rozpačitě. Je to herec, který hraje obvykle v neustálém pohybu, při rychlém střídání výrazných grimas. V Antonioniho režii a statické kameře se tyto tradiční herecké zbraně nedají uplatnit. Proto Nicholson působí na diváka zcela jinak než ve všech svých tradičních rolích. Antonioniho mistrný um předávání pocitů pomocí dlouhých záběrů na tváře, opírající se o dokonalou symbiózu herce a režie, se mohl objevit i zde. Díky zásahům velkých studií se mnohé ztratilo a my sledujeme úplně jiný film. Místy jakoby se mistrův rukopis vytrácel, abychom ho pak zase na chvíli našli. Moc by mě zajímala původní koncepce. Koncepce, kterou Antonioni považoval za jedinou správnou. 66% (09.01.2012)

Jeden z filmových restů, který jsem měl. Antonioniho Zvětšenina na legendárního Jacka Nicholsona prý udělala velký dojem, byl tak rád, že spolu mohli spolupracovat na tomhle pomalém, minimalistickém a odosobněném kousku kombinujícím realitu a imaginaci. Novinář David využije náhodné smrti obchodníka se zbraněmi a rozhodne se vzít na sebe jeho úlohu. Prchá před svými problémy přes polovinu Evropy, aby mu nová identita přinesla další. Nicholson dokázal oživit postavu, která je (při vší úctě k tvůrcům) jen matně načrtnutá, výsledek upoutá jen velmi sporadicky, děj je nesouvislý, jiskření mezi ním a (v reálném životě expřítelkyní) Marií Schneider krapet mdlé. Za mě rozpačitý zážitek. (07.07.2019)

Divácky nejvstřícnější Antonioni jakého znám a asi i nejepičtější - Tassílie, Londýn, Mnichov, Gaudího Barcelona i jiné Španělsko... Lehce stravitelný lehce kriminální děj filmu je ovšem samozřejmě trochu ozvláštněný osobitým režisérovým stylem, postavy zvláštně jednají, zvláštně se chovají, vedou zvláštní rozhovory, ale nic, co by nepřekousl nebo nepochopil i průměrný "novák" (i když by to pro něj byla nejspíš zdlouhavá nuda). Z celého filmu mám nesmazatelně do paměti vrytý jeho předposlední, nekonečně dlouhý záběr, ve kterém kamera záhadně projde zamřížovaným oknem z hotelového pokoje na dvůr, záběr, na který jsem si naposledy vzpomněl nedávno díky Iñárritovu Birdmanovi, záběr, který je mi záhadou dnes stejně jako už někdy před dvaceti lety, záběr, po jehož (nejspíš triviálním) vysvětlení schválně nepátrám, abych si ho v mysli uchoval jako slastně záhadný. (06.02.2015)

Filosofická úvaha na téma důležitosti informací. Naše smysly nám každou vteřinu přinášejí všechny možné informace o našem okolí, noviny nám každý den přinášejí všechny možné informace o světě, ale co je z nich důležité, to nevíme. Na začátku cesty je svět barevný, ale postupně zešedne. Locke prochází světem, natáčí ho na kameru, ale to podstatné mu uniká, ač na sebe vezme jinou identitu. Je jenom pasažér (jak zní anglický název filmu) na cestě narození-smrt, aniž by přijal jediný závazek z cesty vyplývající. Pět hvězdiček už jenom kvůli geniálnímu sedmiminutovému závěrečnému záběru. (26.11.2011)