Jazzový zpěvák

6.10. 1927. Legendární to datum, kdy byla započata éra zvukového filmu (part-talkie).."Say, Ma, listen to this"..aneb první skutečná slova která zaznívají s filmovéhom plátna..Celkem jich tenkrát spočítali něco nad 250...Zároveň se jednalo o první natočený a zfilmovaný muzikál..Za přínos pro kinematografii za 2, samotný film nic moc....to Fabienne : Ano např. i u nás, sice až v roce 1930 to nebylo stoprocentní a úplný jak píšeš to asi nikde jidne ve světě... (02.05.2008)

Asi skutečně platí, že si historie nevybírá.... Proto musí dostat takhle nevýrazný snímek status historicky zásadního. Tak trochu zábavný, tak trochu melodramatický příběh o samostatně smýšlejícím synkovi, co nectí kořeny a běhá místo toho prosazovat tu "ďábelskou hudbu". Jmenuje se Al Jolson, což dneska asi opravdu nikomu nic neřekne. Nehledě na to, že býval výsadní hvězdou, na níž chodívali davy. Dávno pryč... Dnes divák nesleduje film díky jeho umu. Doufá, že se budu hovořit a hovořit. Jenže ono se to i s tou revoluční zvukovou stopou má všelijak. Jazzový zpěvák je ve většině němý a mluvené části provádí (až na vzácné výjimky) s hudebního základu. Že to byla bomba věřím (ostatně, své o tom ví i postavy z muzikálu Zpívání v dešti), že to dnes nestačí se obávám. Bez souvislostí film nemá šanci, je zkrátka průměrný. (02.03.2010)

Pustil jsem si na Youtube. Mladý kluk chce zpívat jazz, rodiče nechtějí a tak stále dokola až je to úmorné. Ale je to první černobílý zvukový film, v němž poté co umlkla hudba někdo promluvil. Z dvou technologických konceptů, které spolu v této době soupeřili - zvuk na desce (sound on disc) a zvuk na filmu (sound on film) jde o ten první. (21.12.2017)

Je to rozhodně plnohodnotný film, ne jen "první svého druhu". Má funkční (i když jednoduchý) příběh a může (i když ne ideálně) fungovat sám za sebe. Přesto tak úplně nerozumím tomu, proč zůstává z větší části němý. Rozumím té hře s kontrastem, ale čekal bych, že (podobně jako u Čaroděje se země Oz a barvy) bude sice záměrně využit rozdíl starého a nového, ale to nové bude mnohem lépe využito. (16.11.2012)

Celkom ma prekvapuje tunajšie pomerne nízke hodnotenie, asi zato môže priamočiarosť deja. Ale tá je práve dôvodom, prečo film The Jazz singer má také rýchle tempo. Zápletka je síce jednoduchá, ale ak sa nad ňou zamyslíme, generačné rozdiely a predstava rodičov o budúcnosti ich detí sú staré, ako ľudstvo samo a budú nás sprevádzať až do súdneho dňa. Takže určite by som nezamieňal jednoduchosť za naivitu. Ku koncu už naberá film dosť na obrátkach a divák nemá po niekoľkých zvratoch poňatia, ako to celé skončí, takže mi nakoniec poriadne odľahlo, keď zvíťazil zdravý rozum a film skončil jediným logickým záverom. Ten je zároveň dôkazom moderného myslenia scenáristov a režiséra filmu. Chudák Jack sa musel pritom cítiť ako medzi mlynskými kolesami, pritom vlastne o nič nešlo. Ale aj o hľadaní kompromisov je tento film. O revolučnej technickej stránke už bolo popísané toho veľa, ja len doplním dojmy z jednej sekvencie, keď Jack spieva svojej matke, náhle prichádza jeho otec, povie "stop" a ja som s otvorenými ústami čakal, či sa začne vo filme rozprávať, alebo sa znova vráti k medzititulkom. Toto sú momenty, ktoré tvoria filmové dejiny. (08.03.2013)