Muži, kteří nenávidí ženy

Opravdu by mě zajímalo jak s tímhle naloží Fincher, protože začínám mít pochybnosti, jestli se to dá natočit líp. Nicméně Fincher je Fincher, takže jsem rozhodně příjemně napnutá. Velkou výhodou toho filmu je, že nenudí. Mám slabost pro tyhle syrové thrillery se starou nevyjasněnou vraždou, takže jsem si zase jednou přišla na své. Neokoukaný skandinávský přístup tomu navíc dodává dost zajímavý a ne tak profláklý punc. Ten ale není tak cizí, aby znemožňoval "normálnímu" divákovi se do děje vžít. No a potom je tu Noomi Rapace. I kdyby se Fincherovi ta předělávka povedla, tak těžko najde lepší Lisbeth, než je ona. Rozhodně jsem zvědavá na její další počiny. Michael Nyqvist má taky charizma dostatek a chemie mezi nimi funguje na jedničku. Sem tam nějaká pěkně drsná scéna, nahoty se tvůrci taky nebáli a hudba je fajn. Rozkrývání starého tajemství prohnilého rodu je napínavý, vždycky když by mohlo nudit, tak se najde nová stopa nebo tak podobně, takže si to pěkně sype k dost slušnému finále, které mě plně uspokojilo. Nevysvětlené odbočky od příběhu se většinou vztahují ke druhému dílu. Ta pátá * asi za to, že už dlouhou jsem se takhle nebavila u něčeho, u čeho jsem to ani moc nečekala. Hodlám se teď vrhnout na knihu, kde jsem skončila na straně 5 :-) (14.04.2011)

Asi je to hodně o tom, jakou verzi jsem viděl jako první. Já dal tak nějak neplánovaně přednost té Fincherově a to asi rozhodlo, že mě nadchla víc. Kriminální zápletka je nicméně i tady slušně rozehraná, mrazivá, přesto právě postavy a atmosféra mě z Fincherova pohledu zajímaly intenzivněji. I tak tahle stará filmová škola baví. Může za to zejména nesourodost „detektivního“ dua. Jí se stalo něco ošklivého v dětství a děje se jí to prakticky pořád (slizký správce majetku jest toho ideálním příkladem), jemu se vše bortí pod rukama až nyní. Charaktery obou hrdinů jsou skvěle napsané a jejich rozdílnost musí lákat. Pátrání, u kterého se hodně mluví, prohrabává starými archivy a zase hodně mluví, diváka těší i bez výbuchů, pěstních soubojů nebo přestřelek. Ty dvě a půl hodiny u Finchera přesto chutnaly o krapet víc (snad i kvůli happyendu severské verze).. (06.06.2012)

Literární setkání s dračím tetováním ozdobenou dívkou mě teprve čeká, takže jsem zcela prost výhrad proti osekanému ději, obsazení postav i jejich filmové "plochosti". Naopak můžu jenom říct, že jsem dostal skoro na sto procent to, co jsem očekával - pořádnou současnou detektivku, natočenou jistou rukou, a s výpravou hodnou stříbrného plátna (na které se tento žánr příliš často nedostává). To "skoro" znamená, že jsem měl tu a tam pocit, že by se dalo jít víc do hloubky, a že chyběla nějaká kontinuální (nikoliv nezbytně depresivní) atmosféra, kterou zajisté není problém dát divákovi filmu zasazeného povětšinou do kulis švédského venkova okusit. Nejde o žádný životní zážitek, ale s trochou nadsázky řečeno o "řemeslo at its finest". Za ty dvě a půl hodiny jsem se ani jednou nepodíval na hodinky, užíval si dobré hudby a rozhodně ne vždy příjemného pokoukání, a děj se stále někam posouval. Muži, Kteří Nenávidí Ženy jsou prostě solidní film, na nějž stojí za to jít do kina - jak už jsem říkal zejména také proto, že podobných příležitostí divák zrovna moc nemá. Závěrem jde říct snad jen to, že jsem zvědav na román a na Fincherovo zpracování. Tomuto "vyhotovení" dávám 80% ochvějných leda tak srovnáním s předlohou. PS: Předloha je prostě "jiná". Vypráví příběh jinak, dává nahlížet věci i z "trochu neobvyklého" pohledu Lisbeth, a působí komplexněji. Ale že bych si dovedl představit filmové zpracování, které by to dokázalo zdařile zachytit, to tedy ne. Takže osmdesátka pro film zůstává. A ještě jedna věc - rozhodně mě to o Larssonově genialitě ani o tom, že by stálo za to přelouskat i další dva díly, nepřesvědčilo. (29.08.2010)

Docela košatá kriminálka s obsáhlou zápletkou a několika vedlejšími liniemi, které spolu s hudbou pěkně podbarvují atmosféru příběhu o mužích, kteří nenávidí ženy a dívce s tetováním draka... Právě ona dívka v excelentním podání Noomi Rapace je na filmu to nejlepší a paradoxně ústřední kriminální případ to nejslabší. Okruh podezřelých zůstává "anonymní" a divák k němu, stejně jako k oběti, nemá žádný vztah. Připočtěte si k tomu pár logických děr a je jasné, že vražda Harriet Vangerové nemůže být pro film stěžejní. Pak je tedy pěstí na oko, že po výtečném vyvrcholení přichází ještě natahovaný závěr s nepříjemným patosem, což by jinak člověk od temné a syrové severské kriminálky nečekal... Přes veškeré mouchy má ale film chytlavé a zajímavé jádro, které se v davu rozhodně neztratí. 7/10 (07.02.2012)

Valná většina rozladění v komentářích je způsobena obvyklým porovnáváním s knižní předlohou a končí stejně obvyklou lamentací nad tím, že ve filmu (logicky) schází či nemají prostor některé postavy, motivy či prvky. Tenhle problém mě minul, protože od narození dětí času dramaticky ubylo a ten, který zbývá, věnuji filmovému světu. Takže knižní bestsellery typu Milénia se ke mně pravidelně dostávají až prostřednictvím filmové verze. Muži, kteří nenávidí ženy se s lehkou nadsázkou dají označit za evropskou variantu temných thrillerů typu Mlčení jehňátek. Pátrání po dávno ztracené dívce z bohaté podnikatelské rodiny se postupně mění v honbu za běsy minulosti a ústí v odhalení pachatelů dlouhé série brutálních vražd mladých žen. Od rutinních hollywoodských blocbusterů se liší pomalejším tempem, určitou uměřeností (umím si opravdu představit nepoměrně akčnější, krvavější a celkově efektnější verzi téhož). Švédský snímek se řekl bych až záměrně vyhýbá velkým jménům a známým tvářím, které by i evropská kinematografie bez problémů dokázala poskytnout. Neokoukaní herci přitom hrají jako z partesu a bodují spolu s výbornou kamerou, která spolu se skvělým zneklidňujícím soundrackem vytváří pochmurnou atmosféru světa, kde můžete od kohokoliv čekat spíš ránu ze zálohy než vstřícnost a přátelství. Svou nikoliv bezvýznamnou roli hraje díky vé tvrdosti i švédština - je lepší dát přednost otitulkovanému originálu. Základem úspěchu snímku je ale propracovaný kvalitní scénář a především postavy, kde kontrastní dvojici tvoří tvrdohlavý, nicméně splehlivý a v osobním životě konzervativní investigativní novinář Blomkvist. Jeho akčnějšním a drnějším protipólem je pak punková hackerka Lisbeth, která s oblibou pátrá po zločinech, co sama nespáchala. Její charakter se stále pohybuje na hraně ať už činy nebo schopnostmi a jde o postavu, která jakoby pronikla do příběhu ze stránek komiksu. Díky svérázné otcově "výchově" a sexuálním lekcím od svého dohližitele nemá důvěru k mužům a experimentuje s lesbickými vztahy. Islanďanka Noomi Rapace jí sice zahrála přesvědčivě a dala jí zajímavou a přitažlivou podobu, jenže Lisbeth je už ze své podstaty natolik "cool", že mám s jejím přijetím určité problémy a kdyby se tady jen trochu víc tlačilo na pilu, ztratila by se úplně její uvěřitelnost. Film se díky své profesionalitě dá považovat za kvalitní výzvu současné americké dominanci v komerční oblasti. Nejde o žádný výlučný a odtažitý art, ale chytrý, napínavý midkult pro širokou obec filmových diváků. Celkový dojem: 80 %. (20.07.2010)