Looper: Nájemný zabiják

|| Scenár: Rian Johnson | Hudba: Nathan Johnson | Produkcia: Ram Bergman, James D. Stern | Distribúcia: TriStar Pictures, FilmDistrict | Štúdio: Endgame Entertainment, DMG Entertainment | Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 176,506,819 $ || Veľmi sympatický pokus z bratrovskej dieľne Johnsonovcov, s veľmi zaujímavým mystickým nádychom, ktorý je omnoho výraznejším prvkom filmu, než výprava alebo samostatné efekty. Herci sú super, takže jediným dôvodom, prečo sa film tiahne k priemeru, je tempo filmu, ktoré nedáva možnosť k emotívnemu napredovaniu s dostatočnou dynamikou. Neskutočná škoda, pretože inak je to fakt mäso. Čakanie s shotgunom na okraji poľa je jednoducho umeleckým vrcholom kusu. (13.04.2013)

Rianu Johnsonovi se Looperem povedlo to, o co se loni neúspěšně snažil Duncan Jones Zdrojovým kódem nebo Andrew Niccol Vyměřeným časem. Natočil za málo peněz ambiciózní originální sci-fi, které je současně zábavné, chytré a bez větších nelogičností. Se splněním té poslední podmínky tu mnoho lidí nesouhlasí (soudě podle docela četných negativním komentů), ale já jsem prostě přesvědčený, že Looper se z těch časovo-cestovatelských nelogických paradoxů velmi hezky vylhal právě tím, že nijak přesně nepopisuje, jak to v daném filmovém vesmíru funguje. Zdrojový kód se o vysvětlení snažil, ale moc to nedávalo smysl. Looper nad něčím takovým jen mávne rukou a se slovy "Je to prostě složitej bordel" se o nějaké vysvětlování nestará. U mne tím vyhrál. (Spoiler) Ale slyším ty nářky. Pokud to, že z budoucnosti se navrátivší Willis zabil klukovi mámu, udělalo z kluka nebezpečného záporáka, kvůli kterému se vlastně Willis vracel, tak to nedává smysl, protože v realitě, ze které se Willis vrací, k ničemu takovému nedošlo. Jo jo, vidím radost těch chytráků, kteří taky konečně jednou na takovouhle nelogičnost přišli, takže se tím chtějí hned pochlubit a označí tu Loopera za hloupou blbost. No, ten film samozřejmě nepracuje s takovouto přímou kauzalitou, v závěru nastíněný průběh událostí, vedoucí k zezáporáčtění chlapce, je jen jedním z mnoha způsobů, jak k tomu mohlo dojít. Různé cesty vedou k jednomu cíli. Hodně různých cest vede k pravděpodobnému cíli, málo různých cest vede k nepravděpodobnému cíli. Ono přeci o tom, že Looperův filmový vesmír s "pravděpodobností" pracuje, pár slov přímo ve filmu padlo (rozhovor v bistru). Trochu bordel v tom je i tak, ale už tím, že se pravidla přesně neřeší, je jasné, že tvůrci chtějí stavět na něčem jiném. Na emocích. A tak to na mě fungovalo. (Konec spoileru). Takže tak. Looper prostě podle mne nemá daleko k tomu, aby se stal opravdu opěvovaným dílem. Je to do značné míry originální, suprově natočené, pěkně zahrané, chytře napsané a vůči svým postavám docela zlé a nekompromisní scífko. Kolik takových je? (19.10.2012)

9/10. Byl jsem odpálen. Po dlouhé době něco, u čeho jsem si neříkal - "to jsem už někdě viděl!". Jasně, druhá polovina není z diváckého hlediska tak vyšponovaná jako ta první a jo, několikrát jsem si říkal "proč to dělaj tak složitě, když by to šlo vyřešit takhle?"... ale to je fuk. Řemeslně parádní, u několika scén jsem uznale pokývl hlavou a duo Levitt x Willis hrozně super. Navíc to celý působí děsně nehollywoodsky a to já tuze rád. Fakt supr komornější scífko. (08.01.2019)

"Neustřelil sis druhou nohu? Že ne?" Musím se přiznat, že mne zaujala likvidace budoucího odpadu formou vraždy v minulosti. Když se však začala uzavírat smyčka hrdinova života, tak jsem si uvědomil, že bych sám sebe určitě také přelstil. Samozřejmě pokud bych si mohl vybrat, tak bych chtěl být JÁ po třicetiletém vegetu a ne JÁ, které se na něj teprve chystá. Přiznám se, že se mi to dost líbilo a snímek hodnotím s vědomím, že informace o čtyřrozměrném časoprostoru považuji za příliš teoretickou záležitost na to, abych tady plácal moudra o tom, co možné je a co není. (13.03.2013)

Po úvodních dvaceti minutách jsem byl připraven na futuristickou variaci existenciálních krimi à la Samuraj. Johnson však režíruje s mnohem menší soustředěností než precizní Melville. Výsledek se sice nesype tak jako Bratři Bloomovi, jednotný styl film každopádně postrádá. Kromě naprosto seriózních a velice působivých prostřihů do zmechanizovaného života nájemného vraha (ač mi jaksi uniklo, proč nejsou nepohodlní posílání z budoucnosti rovnou v neživém stavu) dojde i na fraškovitě černý humor, nasládlou romantiku, brutální „rambo“ akci nebo lekce telekineze pro začátečníky (nemluvě o hodně westernovém závěrečném střetu na silnici). Hodně je nejen žánrů, hodně je také vypravěčů, mezi nimiž Johnson přepíná. Vyprávění se tím sice zajímavě rozvětvuje, ale k žádnému překvapivému „seběhnutí“ do jednoho bodu to nakonec nevede. Zohlednění více úhlů pohledu v zásadě jenom potvrzuje pravdivost mé oblíbené hlášky z Pravidel hry: Na světě je hrozné, že každý má své důvody. Obávám se, že snaha aplikovat na film Bordwellův model forking-path narace, s tím, že před sebou namísto dvou časových rovin máme dvě vzájemně se ovlivňující lidské mysli, by skončila ve slepé uličce (jakkoli rád bych si tuto domněnku nechal vyvrátit druhým zhlédnutím). Důležitější než časové paradoxy jsou pro Johnsona totiž morální dilemata, jež před postavami vyvstávají a jež také nás nutí k neustálému vyhodnocování situace z emocionálního hlediska. Komu patří budoucnost? Kudy vede hranice mezi promarněným a naplněným životem? Jaký máme nárok na to, činit rozhodnutí za druhé? Tady se opět hlásí ke slovu ona nehollywoodsky bezvýchodná osudovost, jenomže přebalená do okoukanějšího, rodinně-melodramatického hávu. Věřím, že kdyby Johnson zůstal u krátké metráže, jak byl původní plán, máme před sebou bombu, o které nadšeně tweetují geekové z celého známého internetového světa. I takhle ale jde o velmi nápaditý film, který akorát, poněkud v rozporu se svým dominantním sci-fi žánrem, dá víc na city než na rozum. 80% (08.10.2012)