Looper: Nájemný zabiják

Ak píšete komentár ku film rok po jeho zhliadnutí a pamätáte si takmer na každý detail a pocity z filmu, tak to asi znamená, že film musel naozaj zanechať dobrý dojem. Akcia je však výnimočná, v mnohých ohľadoch by predčila Cameronove najlepšie trháky, samozrejme technika je dnes niekde inde, len je umenie vedieť to využiť. Scenár sa zdá byť obohraný len do chvíle pokiaľ si čítate text distribútora, inak sa ale tvorcovia naozaj vynašli a servírujú nám jeden zvrat za druhým a prekvapivo sa do nich nezamotajú. Looper je teda presne tým filmom, ktorý spomedzi mnohých sci-fičiek našiel uplatnenie u skalných fans tohto žánru, a ktorý spomedzi mnohých pokusoch o tradičnú sci-fárňu z minolého storočia naozaj obstojí. Navyše aj Willis ukazuje, že si ešte vie vybrať dobrý film, v ktorom si svoj drsňácky face ešte vie obhájiť. 85%. (21.06.2014)

Vivat té low-cost sci-fi vlně, které nebrání ani omezené rozpočty, aby mohly věci chytit řádně za pačesy. Rian Johnson potvrzuje své režijní devizy a i s dolarovou oprátkou na krku servíruje propečený příběhový steak s extra omáčkou navrch. V prvních minutách fascinuje schopností prodat základní pravidla, v těch příštích elegantně proplouvá audiovizuálními nápady a pak už se vrhá do spárů polemik o tom, co by kdyby, a má k tomu při ruce sakra schopné herce odvádějící mistrné dialogové i akční kejkle (Willis má dlouhé době opravdu dobře napsané scény). Looper je přehledný a prodává se v rovině srozumitelného vyprávění nejen pro nenáročné popcornožrouty, ale i badatele hledající ve filmových rozuzleních velkou lidskou osudovost. A dokážu si představit, jak na fórech opět začnou probíhat velké diskuze na téma časové paradoxy (které Willis ve filmu umně setře jednou větou). Tempo není až tak dravé a ve druhé polovině se nezřídka pohmatává i po zpátečce, ale ten výživný koktejl budoucích motivů, hrátek s časem a vizuálních lahůdek se nestihne jen tak snadno okoukat. Johnson drží v napětí až do samého závěru a svého diváka odměňuje silným chuťovým jazykem, který posiluje touhu po opakovém zhlédnutí. (08.10.2012)

|| Scenár: Rian Johnson | Hudba: Nathan Johnson | Produkcia: Ram Bergman, James D. Stern | Distribúcia: TriStar Pictures, FilmDistrict | Štúdio: Endgame Entertainment, DMG Entertainment | Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 176,506,819 $ || Veľmi sympatický pokus z bratrovskej dieľne Johnsonovcov, s veľmi zaujímavým mystickým nádychom, ktorý je omnoho výraznejším prvkom filmu, než výprava alebo samostatné efekty. Herci sú super, takže jediným dôvodom, prečo sa film tiahne k priemeru, je tempo filmu, ktoré nedáva možnosť k emotívnemu napredovaniu s dostatočnou dynamikou. Neskutočná škoda, pretože inak je to fakt mäso. Čakanie s shotgunom na okraji poľa je jednoducho umeleckým vrcholom kusu. (13.04.2013)

Parádní retro sci-fi s jedním z nejinteligentnějších scénářů, co se v Hollywoodu za poslední dobu urodil, jehož největším kladem je přitom fakt, že otázka cestování časem je zde vlastně podružná a skutečnými hybateli jsou spíše morální postoje a paranormální motivy. Atmosféra je místy unikátní (kombinace sci-fi, noiru a paranormal hororu) a malý Pierce Gagnon je asi nejlepší dětský herec, kterého jsem kdy viděl... (20.11.2012)

Po úvodních dvaceti minutách jsem byl připraven na futuristickou variaci existenciálních krimi à la Samuraj. Johnson však režíruje s mnohem menší soustředěností než precizní Melville. Výsledek se sice nesype tak jako Bratři Bloomovi, jednotný styl film každopádně postrádá. Kromě naprosto seriózních a velice působivých prostřihů do zmechanizovaného života nájemného vraha (ač mi jaksi uniklo, proč nejsou nepohodlní posílání z budoucnosti rovnou v neživém stavu) dojde i na fraškovitě černý humor, nasládlou romantiku, brutální „rambo“ akci nebo lekce telekineze pro začátečníky (nemluvě o hodně westernovém závěrečném střetu na silnici). Hodně je nejen žánrů, hodně je také vypravěčů, mezi nimiž Johnson přepíná. Vyprávění se tím sice zajímavě rozvětvuje, ale k žádnému překvapivému „seběhnutí“ do jednoho bodu to nakonec nevede. Zohlednění více úhlů pohledu v zásadě jenom potvrzuje pravdivost mé oblíbené hlášky z Pravidel hry: Na světě je hrozné, že každý má své důvody. Obávám se, že snaha aplikovat na film Bordwellův model forking-path narace, s tím, že před sebou namísto dvou časových rovin máme dvě vzájemně se ovlivňující lidské mysli, by skončila ve slepé uličce (jakkoli rád bych si tuto domněnku nechal vyvrátit druhým zhlédnutím). Důležitější než časové paradoxy jsou pro Johnsona totiž morální dilemata, jež před postavami vyvstávají a jež také nás nutí k neustálému vyhodnocování situace z emocionálního hlediska. Komu patří budoucnost? Kudy vede hranice mezi promarněným a naplněným životem? Jaký máme nárok na to, činit rozhodnutí za druhé? Tady se opět hlásí ke slovu ona nehollywoodsky bezvýchodná osudovost, jenomže přebalená do okoukanějšího, rodinně-melodramatického hávu. Věřím, že kdyby Johnson zůstal u krátké metráže, jak byl původní plán, máme před sebou bombu, o které nadšeně tweetují geekové z celého známého internetového světa. I takhle ale jde o velmi nápaditý film, který akorát, poněkud v rozporu se svým dominantním sci-fi žánrem, dá víc na city než na rozum. 80% (08.10.2012)