Kick-Ass

Neskutočne vizuálne našľapaná, správne heroická, nekompromisne drsná a pritom zábavná superhrdinská komiksová adaptácia, ktorá definítvne odhalila celému svetu talent Matthewa Vaughna. Pretože z tak ťažkej látky, bez výraznejších hereckých lákadiel a s ani nie tretinovými prostriedkami, ktoré majú k dispozícii iné komiksové hity, vvytvoriť tak komplexný film fungujúci po všetkých stránkach a neazostávajúci za nimi vyložene v ničom, to už chce riadku dávku umenia. Kvôli filmom ako Kick-Ass sa oplatí milovať tento žáner. (16.06.2011)

O tom, jak výrazně internet ovlivňuje film, jsme se mohli přesvědčit v posledních letech již několikrát. Zejména hranice humoru a zobrazovaného násilí se posunuly poměrně výrazně. Jistý internetový vliv je vidět i v letošním snímku Kick-Ass. Zatímco před pěti lety uvedený, a zejména díky YouTube „distribuovaný“, Spider-Plant Man si bral na paškál zejména snímek Spider-Man, Kick-Ass se pouští do zesměšňování celého superhrdinského univerza. Dloubne si v podstatě do všeho od superhrdinských jmen, přes hrdinovy komentáře děje (hlas v obraze) až po jejich kostýmy, suchá nit nezůstane ani na provařené nácvikové scénce před zrcadlem. V žádném případě se však nejedná o hloupou parodii, to vůbec ne. Kick-Ass je perfektně fungující svižný film, který se svým tématem pracuje vskutku brilantně. Díky silnému hudebnímu doprovodu se mu daří správně taktovat temporytmus, který vrcholí ve dvou výjimečných akčních scénách. Tou první je perfektní přestřelka během přímého přenosu, ve které se dostane snad na všechny vlhké sny akčních diváků a pařanů v jedné osobě, tou druhou pak samozřejmě závěrečné zúčtování – s bazukou. Přestože jsem zklamaný z jeho umírněnosti, mohu považovat Kick-Ass za jeden z nejzábavnějších (a nejvíc cool filmů) co jsem kdy viděl. Mám však problém s tím, že snímek ukazuje, že superhrdinou se může stát každý bez ohledu na věk, finanční zázemí či výchovu, jen aby to následně dementoval. Nedočkáme se tu sice žádných superschopností vyvolaných kousnutím jedovatým pavoukem, ale Dave Lizewski musí být nejdříve připraven o cit, aby se mohl stát superhrdinou. Zajímavostí je, že v jedné scéně, se mu cit vrací, přičemž říká něco ve smyslu „Přestože necítím bolest, tak tohle opravdu bolelo.“ – ano, může se jednat o bolest vyvolanou psychicky, proto to nebude řešit. Ostatní postavy se superhrdiny stávají díky financím – nedá se předpokládat, že by Macreadyovi, vzhledem ke svému zázemí, byli nějací chudáčci. Těch problémů jsem měl troch víc, ale vzhledem k tomu, že si je jeden den po zhlédnutí nedokážu vybavit, asi se nejednalo o nic zásadnějšího. Nicméně zůstávají mi na jazyku dvě otázky. Je Kick-Ass trvanlivým zbožím nebo bude příštími generacemi zcela opomenut, případně jeho kouzlo vyprchá? Je Kick-Ass natolik nosným tématem, aby měl co nabídnout i v (naznačeném) pokračování? Odpovědí na obě se nejspíš dočkám, do té doby nezbývá než čekat. (10.05.2010)

Povídala temná zákoutí Subjektivovy mysli Subjektivovi: "Hele, Kopni Prdel konečně zkonfrontuje náš svět s komixovým, úplně se to povede, i Temný řytíř zbledne závistí." Kušujte, temná zákoutí, to vám jistě chybná čtení veřejných ohlasů zhasla ve věži. Kopni prdel nic konfrontovat nemůže, anžto hlavní hrdina krom sympatického přání něco změnit má duši Prcičkovských paniců s jejich touhovrzy i upachtěnou ubohostí. Divák se mu trochu směje, trochu mu fandí, jinému pohledu se film obezřetně vyhýbá. Řitní Kopáč naráží ve svém snažení jen na 1) "instrumentalní" problémy čili nedostatek schopností či vybavení; 2) negativní následky pro něj z této neschopnosti plynoucí. Zcela mi chybí bod 3), v němž sama podstata světa komixu a superhrdinství se podrobuje zkoumavému zraku (a proto vidím Strážce jako obsahově dokonalejší, byť zásluhy nechť si připíše předloha). Ve skupině 2 nám filmík servíruje právě tolik Kick-Assovy fyzické bolesti, krve a praskajících kostí, abychom mohli blahosklonně přehlédnout, že problémy působí i okolí, což dílo kupodivu nestaví nad obvyklý komix, ale pod něj. Ony se nám ty "okolní" následky netají, jen se točí tak, aby se nás náhodou nějak nedotkly. SPOILER. Třebas smrt Big Daddyho. KONEC SPOILERU. Akce a legrace, jen ty se připouští k moci nad divákem, postaveny dík cizímu nápadu půjčovat si cizí nápady. Cizí hudbu, cizí scény, cizí kostýmy... Vaughne (a spol), umíš to před zrcadlem jako Scorsese (a spol)? Dokážeš postavit stejnou chodbu jako Wachovští (a spol)? Umíš to s jehou, nití a gumou jako Burton (a spol)? Je tvá holčička tak vražedná jako animované bišinky? Já myslím, že ne. Ale akce ti jde, first person střílečky jsi dobře okoukl, stroboskopickým efektem i střihem tempo dokážeš přizpůsobit rychlosti, s níž srdce bije a tuhle rychlost pak zvýšit. Radost mám z ironického uchopení též "mediality" naší doby. Všechno můžeme sledovat v klidu a bezpečí na youtube, v televizi, facebooku, bloggech... Je to tak samozřejmé, že situace: "Nevím, co se děje ve vedlejší místnosti, jděte to někdo zjistit a řekněte mi to," může leckomu případat jako nejtěžší noční můra naší doby. V tomto a mnoha dalších ohledech se Kick-ass lépe zhostil fenoménu Internetu včetně sociálních sítí než Social Network, který si to vytkl za hlavní cíl. Snad to plyne ze skutečnosti, že podstatou facebooku není Zuckerberg, ale jeho uživatelé. A když připočtu, že Vaughn trošičku i to svědomí oslovil (žel zase ihned umlčel), *** jsou na světě. (16.06.2011)

Kdyby mi ještě včera někdo řekl, jak sexy jsou jedenáctileté holčičky, napráším ho za pedofílii. Teď tady zlomeně sedím a přemýšlím o kastraci nebo ústavní léčbě. Od nynějška po setmění toužebně hledím k obloze, kdy už na ní starostova kancelář zase rozsvítí speciální symbol ve tvaru obrovského čuráka. PS: Přesně takhle by to vypadalo, kdyby Quentin natočil Watchmeny... (08.05.2010)

Soundtrack Ilan Eshkeri, John Murphy a Henry Jackman: 1. Walk to Rasul's 2. Stand Up 3. Can't Go Back 4. There's a Pot Brewing 5. The Barber of Seville Overture 6. Omen 7. Bongo Song 8. (Banana Splits) Tra La La Song 9. Chi Mai Del Mio Provò Piacer Piu Dolce! (Act 2) Idomeneo 10. Starry Eyed (14.06.2011)