Ať vejde ten pravý

Amerika má svůj specifický filmový jazyk a pokouší–li se převyprávět příběhy zrozené v jiných koutech světa, většinou do nedopadne dobře. A to i v případech, kdy se opravdu hodně snaží a vaří přesně podle původní receptury. Platí to bohužel i pro Reeveseův remake. A že se snažil opravdu fest. Téměř z 90 procent zcela totožný děj, poskládaný ze zcela totožných scén a možná i úplně stejně pojatých záběrů. A přece to nefunguje. Americká verze zcela postrádá onu magickou atmosféru, která mě tak dostala u originálu. Místo dechberoucí, mrazivě melancholie, která je současně děsivá i dojímavá, vznikla jen uondaná nuda. A pokud je něco oproti originálu jinak, pak bohužel k horšímu. Pokud se někdo rozhoduje, kterou verzi nechat vejít, pak ve shodě s názvem filmu doporučím, ať nechá vejít tu pravou. (28.07.2015)

Mat Reeves potvrzuje svůj talent pro citově plné, obrazově zajimavé a atmosférické filmy. Let the right one in jsem dá se říct neviděl, no z těch pár scén, co jsem zběžně prolétl na Youtube, jsem příliš nadšený nebyl. Ale z traileru na tohleto americké remake ano, takže sem si řekl, že možná mi zase jednou bude sedět americký styl nejlépe a že to teda zkusím. A vyšlo to. Nevím jestli to je Reevesem a jeho zmíněnými přednostmi, nebo Giacchinem, který se znovu překonává či skvělou Chloe Moretz, kterou definitivně začínám pozorovat a mému oku již neunikne, ale ať už je to tak nebo onak, film byl výborný. Děsivý, tajemný, tichý, atmosféricky ukazující náladu maloměsta, perfektně vystihující 80. léta, odehrávající se v zasněženém Novém Mexiku, kde začíná série tajemných vražd a taky jeden podivuhodný vztah.. Koteas mi sice příliš sympatický nebyl, a někdy mi byl doslova odporný, ale až na Chloe tam stejně nikdo sympatičtější nebyl. A soucitit jsem s ním musel, přece jen to americké školství je opravdu v rozkladu :) Někdy jemný, často velmi brutální, ale hlavně dojímavý a komorní příběh o pučící lásce dvou dětí. Samozřejmě tam, kde američani přidali brutality (zbytečně změněná scéna hořícího pokoje - tady jsem byl jedinkrát znechucen), zase korektně ubrali jiné kontroverzní scény, které by puritánská Amerika překousla jen stěží, a dali z nich jen náznaky. No po technické stránce je to tak půl na půl, kamera je někdy opravdu perfektní (statické auto, bazén,...) ale vizuální triky zase hlavně v akčních scénách zahrnujících pohyblivost upírů opravdu úbohé a špatné. Film tajemně začínající, tajemně končící, přičemž scéna v bazénu je opravdu výborná.. velmi dobrý horor, v rámci toho, co se s tímto žánrem dneska děje. Komentuji z pozice nezúčastněného přihlížejícího, protože horory opravdu neholduji. No ten úpadek stejně nejde nezpozorovat. (09.02.2011)

No, pokud bude Hammer pokračovat v produkci filmů jako je tenhle (nebo The Resident, Wake Wood), tak je na nejlepší cestě se zase dostat do hrobu... Zatímco švédský film je ve všech směrech naprosto úžasný, rameke (ač docela věrně zachoval dějovou linii) postrádá mrazivou atmosféru originálu, lepší dětské herce (Moretz mi do role upírky vůbec nesedla, stejně jako Smit-McPhee v roli Owena), zato má zbytečnou dávku brutality a hlavně několik nechutných (zcela amatérsky vypadajících) digitálních triků... Prostě a jednoduše, Let Me In je naprosto zbytečný film... (10.02.2012)

Jelikož se jedná o zfilmování knižní předlohy, tak nelze mluvit o remakeu. To by pak leckdy první němé filmy byly originálem a všechny ostatní remakey, což je jistě nesmysl. Jinak jde ovšem o podobně utahaný snímek, jako je švédský předchůdce. Škoda, že nedošlo k redukci a větší dynamičnosti. Opět byly dvě možnosti - vsadit na akci, nebo vytvořit mrazivé drama. Nepovedlo se to však ani Švédům, ani Hammeru... Naivní blábol o upírské dívence a šikanovaném magorovi žádné hluboké poselství nenese. Záliba v osmdesátkách pak přinese songy D.Bowieho, Culture Clubu či Blue Öyster Cultu. Přesto je tenhle film o hvězdičku lepší než severský. (26.08.2013)

Originál neznám, takže nesrovnávám, a nejspíš je to tentokrát i dobře. Ať vejde ten pravý mě strhl tak, jak se to novodobému hororu už nějaký čas nepovedlo (s výjimkou Dream House, dobře). Nedivím se, že ho tak nadšeně vychvaluje právě Stephen King - vždyť je to přesně jako některý z jeho příběhů, v němž se nadpřirozené a zdánlivě děsivé bytosti / věci nakonec ukazují v až nečekaně sympatickém světle (aniž by ale ztratily cokoliv ze své děsivosti) a těch nejhorších skutků se dopouštějí obyčejní lidé. Právě z toho mrazí. Chválím režii, která je působivá během krvavých i melancholických scén, Giacchinovu úžasnou hudbu i výkony malých i velkých (Richard Jenkins!) herců... A za závěr, jenž naštěstí neukázal vše, dávám pátou hvězdu. (14.11.2012)