Maratón

Překvapivě docela dobrý a málo známý film, který je doslova nabouchán špičkovými herci své doby (fakt už chybí jen ten Marvan), byť někdy mají víceméně jen epizodní role. Příběh je lehce naivně humorný, kombinuje navíc válečné bitevní pasáže, ale ve výsledku to vůbec nepůsobí násilně. Mezi Hanzlíkem a Brejchovou to velmi dobře funguje a film má mnoho zajímavých hlášek, které ale nestačily zlidovět. (16.03.2019)

Když před několika lety kulminovala éra laciných dvd (nejen) v Levných knihách, obchodně méně úspěšné kousky se objevovaly ve stáncích ve výprodejích, kde uplatňovaly nabídku typu dvou či tří filmů v jednom balení. No nekup to za tu láci. Posléze se sice téměř pravidelně ukazovalo, že mizerný odbyt nebyl způsobený nepochopením nepřejícího publika a měl mnohem přízemnější důvody, nic to ale nemění na faktu, že jako komerční strategie to fungovalo slušně. Stejnou filozofii 2v1 zjevně zastávali tvůrci Maratónu, když divákovi nabídli dva paralelně se odvíjející příběhy z posledních dnů války. Co na tom, že do sebe vlastně vůbec nezapadaly a oba jako by točil jiný režisér a jiný štáb. Příběh mladičkého vězně osvobozeného z pankrácké věznice, který během čtyř dnů květnového povstání stihne zúčastnit se se zbraní obrany Prahy i najít osudovou lásku, zapadá aspoň trochu do obrazu české kinematografie 60. let sázející na herecké výkony a intimitu okamžiku. Druhá linie ukazuje vítěznou sovětskou armádu, jak "spěchá na pomoc Praze", a tahle linie má zřetelně propagandistický rozměr a zapadá do tváře normalizované kinematografie 70. let. Patos, tragika lidské oběti na samém konci války, usměvavé tváře unavených sovětských vojáků a nekonečné kolony vojenské techniky vítězící armády. Je to průhledné a neuráží mě to už proto, že film, ať je jaký chce, dokáže aspoň v některých scénách zlidštit tvář protivníka a vyvolat úsměv na tváři. Na druhou stranu mě ale v žádném případě tenhle kousek nenaplňuje jakýmkoli obdivem. Velký, resp. hluboký, film vypadá úplně jinak a vyvolává jiné emoce. Celkový dojem: 50 %. (25.02.2015)

Předpokládanou křehkou komorní osu snímku ta rozvětvená dějinná nerámcuje, ale bezohledně ji atakuje, a to nejen dějově, což je přirozeně očekávatelné (jak jinak, za války?), ale i vizuálně a vypravěčsky. Veškerá probouzející se intimita mezi Rudou a Karlou, je snímána chladně, odbývána v běhu dějin, které zde kvaltují tak, že se ani nechce uvěřit, že se v ty dny něco zrodilo. Toto nepochopitelné splývání, v němž vše působí tak nelidsky, se marně snaží neutralizovat odlehčený, humorný tón, nicméně i ten zní poněkud krotce, opatrně. Film tak působí, jako by současně mířil na všechny strany s tím, že každý si přijde na své: tvar, který ale takto vzniká je spíše rosolovitým - a v monochromní průsvitnou hmotu se rozpouštějí všechny klady, od hereckých výkonů po Liškovu originální hudbu. PS: Nemohl jsem si nevzpomenout na starší Procházkovo Zatoulané dělo: podobně jako jeho neslavný scénáristický debut mi i tento pozdější film připadá, jako by byl složen z několika scénářů. (28.12.2017)

Jedno je jisté, film s tak obrovskou výpravou už u nás nikdo nikdy nenatočí, neboť by to stalo neskutečný balík peněz a hlavně by do něj musela byt zapojena vojenská technika snad „celé“ naši armády. Neustále zde někdo střílí, něco vybuchuje, něco přejíždí či poletuje a přitom i dějová linka má spád a rozhodně nenudí. Mladická naivita hlavních dvou protagonistu je úsměvná, ale uvěřitelná a naštěstí i povedený závěr filmu nesráží jeho celkové hodnocení. Kvalitu filmu sráží nepříliš padnoucí hudební doprovod. Někdo by mohl filmu vytknout, že k větší autenticitě by mohlo přispět, kdyby jednotlivé postavy hovořili svým rodným jazykem, já osobně tohle to nepovažuji za až tak podstatné neb filmů s válečnou tématikou, které „předabují“ komplet všechny postavy je celá řada. (11.02.2015)

Opomíjený film z roku 1968 s kvalitou hereckého obsazení A plus, který byl před rokem 1989 pro některé málo tendenční a po roce 1989 pro jiné moc tendenční (A no nejsou tu Vlasovci ani Američané). Dvě dějové linie nejsou na škodu a jsou dobře spojené. I válečné scény s Němci jsou často humorné a zábavné. Jako například křižovatka s tanky a rozhovor generálů rozdílných stran Karla Högera a Zdeňka Štěpánka. Pár Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová s jejich rozhovory jsou tak pro film přínosem. Bonusem je i vojenská technika, I když trochu upravená - třeba 100 mm kanón vz. 53 hraje německá protitanková děla, Na druhou stranu je zde velké množství tanků T-34/85. (20.05.2019)