Dny zrady I.

Je to takový hraný dokument poplatný své době. Takže výsledkem má být obdiv k odvaze a vlastenectví hrdinných komunistických funkcionářů a Sovětský Svaz jako jediný spojenec ochotný nezištně podat pomocnou ruku, když se imperialistické státy otáčí zády. Ale všechno je, bylo a vždy bude trochu jinak. Žádná pomoc, a rozhodně ne od komunistů, není nezištná. Z tohoto filmu vyplívá, že větším hrdinou byl prezident Beneš (zajímavý Jiří Pleskot), který se všechny zainteresované snažil přesvědčit o skutečném stavu událostí a neváhal zajít do rizika. A až po zjištění, že by to byl masakr bez pomoci, tak vše odpískal. A ani slibovaná pomoc od Sovětů, které zastupoval velvyslanec Sergej S. Alexandrovskij (Bořivoj Navrátil) by to nebylo až tak slavné, jak ukázal další průběh války. Hezkou neurotickou roli má Adolf Hitler (dobrý Gunnar Möller), muž velkých ambicí, který byl uchvácen svojí mocí a řečnickou dovedností získat podporu široké veřejnosti. Samozřejmě česká buržoazie je zde vyyobrazena jako síla, která si raději přeje obsazení republiky Německem, než zákeřnou pomoc od sovětských bratrů: premiér Hodža (skvěle intrikánský Vladimír Šmeral), či chrochtající Beran (Karel Vlček). Nemůže chybět zdůraznění, že jedině komunistické Rudé Právo vydávalo pravdivé informace a mělo pro to potíže s intrikánským buržoazním systémem chrochtajících českých kapitalistů. (15.03.2010)

Postavy ma dost štvaly. Predovšetkým komouši zobrazení ako poctiví a spravodliví ľudia bez jedinej chyby. Zatiaľ čo továrníci a buržuji pôsobia ako karikatúry, ktoré sa paktujú s Hitlerom. Stačí len vidieť tie ksichty vyžrané a je vám zle. Každý to hned prekukne. Ked ide veľký (naozaj veľký) sprievod k pražskému hradu, minister na hrade sa okamžite ozbrojí. Generál Syrový tu pôsobí ako zbabelý vojak bez hrdosti. Ale je tu aj dost priam monumentálnych scén. Už zmienený sprievod mal podla Krampolových spomienok okolo sto tisíc ľudí. To by dnes možno ani v Hollywoode nenatočili. Sú tu aj scény teroru obyvateľov pohraničia Henleinovcami. Tie sa maximálne vydarili a odpovedajú skutočnostiam. Veľmi chválim scénu zhromaždenia na Hitlerovom zjazde. Herec Gunnar Moller ho zahral mistrovsky. Dosť pôsobivá je aj záverečná prestrelka na hraničnom priechode. Lenže čo z toho keď je celý film natočený na zakázku KSČ. (12.06.2011)

Tfuj ! Tfuj ! Tfuj ! Posledních pár minut jsou jedinou částí filmu, při kterých jsem nezvracel a nesvíjel se na zemi v křečích. Martin Štěpánek s nohou na zlomené závoře kosící skopčáky je alespoň podbarven hrdinskou hudbou a má v sobě alepsoň závan symboliky a režijního umu. Jinak je film odpaduhodná filmařská slátanina a óda na zvrácený a zločinný režim a jeho nechvalně proslulého představitele - masového vraha Klementa Gottwalda. Tfuj ! Tfuj ! Tfuj ! ZAJÍMAVOST: Martin Štěpánek zde hraje čet. Václava Rataje, ale v Sokolovu si již střihne samotného kpt. Otaraka Jaroše a čet. Rataje po něm převzal Jan Kanyza. (30.06.2008)

První polovina startu do Vávrovi válečné trilogie si získala moji plnou pozornost. Vykreslení těchto pro naši zemi dost neradostných událostí, před druhou světovou válkou je podle mě dost realistické a ve velké míře odpovídá historickým skutečnostem. Nehledal bych v tom rozhodně žádnou propagandistickou agitku, prostě nás podělali ve velkým to je fakt a co si tu dovolila ta pakáž Sudetoněmecká je neskutečné a dobře, že jsme je po válce hnali. Jsem zatím v polovině, očekávám, že druhý díl ještě vygraduje. Ten první hodnotím za 85% (12.02.2016)

Do značné míry souhlasím s názory spolukomentátorů a film jsem v době jeho natočení přijímal jako rozporuplný. Jako vůbec značnou část filmové normalizační tvorby. Potíž je jedna: čím víc je člověk konfrontován s filmovou tvorbou svobodného světa ve výběru zejména alternativních soukromých televizních stanic, tím víc se mu začínají líbit i naše průměrnější předlistopadové filmy. Svádět to všechno jenom na odstup nedává moc smyslu. Po letech a velmi kriticky jsem se na DNY znovu podíval. Kontaminace Müllerovým oddělením ÚV KSČ je mimo diskusi a nedá se přehlédnout. Přežívající kult starých legend a lží rovněž. Ale: postižení Adolfa Hitlera, totožné s Chamberlainovými vzpomínkami, vynikající Beneš v Pleskotově podání (srovnatelný s Uljanovovým Žukovem), nádherný Šverma (Dočolomanský), vlastně velmi dobrý Pastorkův Gottwald, skvělý Chamberlain, nádherné masové scény (zejména sjezd NSDAP v Norimberku je lahůdkou), přesné postižení budoucích pomnichovských druhorepublikánů (Beran přesně postižený) atd. atd., to všechno spolu s připomenutou Liškovou hudbou DNY povznáší značně vysoko. Ne zcela pro ony stalinizující primitivní vmetky, o kterých jsem se již zmínil. Vávra je ztělesněním školy českého výpravného velkofilmu. Scény z pohraničí nejsou v ničem nadsazené, naopak - doporučuji např. vzpomínkovou knihu politického vězně padesátých let Jiří Muchy PODIVNÉ LÁSKY. Není pochyb o tom, že ve Vávrovi má česká kinematografie skvělou, byť v ledačems kontroverzně působící osobnost. Ať hodí kamenem, kdo je bez viny! (25.08.2007)