Irčan

Ani já jsem tomuto eposu neodolal. Bohužel s tím mám podobný problém jako s Vlkem z Wallstreet a tam mi to až tak moc nevadilo. Prostě to má zbytečně přestřelenou stopáž. Člověka hned napadne si to srovnat s jinými Scorseseho film jako jsou Mafiáni nebo Kasino. Ty na mě ale působily líp. Možná je to i tím, že toto je životopis, takže se musel víc držet určitých mantinelů. Digitální omlazení je vážně pozoruhodné, protože sledujeme Frankův život už od 50. let, kdy začíná jako rozvozce masa. Pak už jen jeho kariéra stoupá až po vrcholového gangstera. Jeho životní příběh vlastně sledujeme až do konce století, kdy přežije všechny své kolegy. Volba herců je přímo geniální. Ověřená trojice De Niro, Pesci a Pacino táhne film celou dobu. I vedlejší role jsou dobře obsazeny. Film se odehrává ve třech časových rovinách s tím, že se vzájemně propojují. Je to dost dobře natočené a člověk se tam dozví spoustu věcí. Například je drsné sledovat dopad toho života na Frankovu rodinu. Vše si vybírá svou daň. Ale něco klidně mohli vypustit. Hlavně ten konec už je spíš smutný. Tyhle věci prostě člověk asi v mafiánském filmu úplně nečeká. Jako určitě to stojí za vidění, ale určitě nečekejte Scorseseho v nejlepších letech... "Pouze tři lidé nosí tento prsten a jen jeden z nich je Irčan." (18.12.2019)

Martin Scorsese natočil ultimátní gangsterku, ve které nechává zářit herecké legendy s omlazenými ksichty, ale také střídá režijní styly tak, jak by mu to asi v kině nikdy neprošlo. Irčan umí být rychlý a strhující, ale také pomalý, ukecaný nebo překvapivě emotivní. Scorsese u něj nemusel dělat kompromisy a rozhodně stojí za to vidět, co dokáže předvést, když dostane hodně peněz, své vysněné herce a volnou ruku. Přesto by možná nebylo od věci, aby mu za zády stál někdo, kdo by ho alespoň taktně upozornil na okamžiky, kdy se jeho velkofilm přeci jen trošku táhne. (28.11.2019)

Po Vlku z Wall Street se rozplývalo nad tím, že z toho filmu není poznat Scorseseho věk. U Irčana se zase vynáší do nebe, že to je film, co se nebojí být "starý", možná trochu "stařecký". Mám rozhodně velmi ambivalentní pocit z CGI omlazování, a to jak technicky, tak eticky, ale ok - asi bylo potřeba, aby v tomto filmu hráli za každou cenu tito lidé, protože jinak by ta fetiš nebyla naplněná. Rozhodně je potřeba říct, jak rychle to uteklo, i když dojem velkého strhujícího díla jako Tenkrát v Americe to nevyvolává - jsou to prostě vygenerované tři a půl hodiny Scorseseho materiálu - mohlo by to být o hodinu víc, o hodinu míň, to by vyšlo nastejno... Asi právě tím to má být. Nicméně když se podívám na Scorseseho filmy z tohohle tisíciletí a měl bych vybrat jeden, jehož škrtnutím bych přišel o nejméně, bude to Irčan. Ale když už je, tak ať je. Scorsese umí rozhodně lepší imitace Scorseseho než Todd Phillips. 75 % (27.11.2019)

Novodobá klasika? Spíš you-wish gesto mistrovsky načasované na dobu, kdy Scorsese rozvířil totálně anachronickou debatu o vysokém a nízkém. Sám film staví na užívání technologií, které do velké míry prorazil Disney (Tron 2) a Marvel a na robustním půdorysu Zailianova scénáře, který opět opulentně okecává, ale málo pracuje s hloubkou postav. De Nirův Sheeran je tak statická a jen zvolna se posouvající krutá hora CGI masa a jeho pikareskní pouť dějinami americké odborářsko-mafiánské soulože se tak trochu stařecky vleče. Třicetiletí se hýbou jako osmdesátiletí a v něčem to přesně vystihuje podstatu Scorseseho díla, téhle zavalité, zkornatělé profesury, která sice nepostrádá eleganci a zábavné segmenty, ale jako celek funguje spíš jako cinefilní fetiš a obelisk uctívající minulost. Zároveň ale velice dobře zapadá do portfolia Netflixu, kde se absence přísné dramaturgie zaměňuje s robustní tvůrčí vizí. Martin je příliš dobrý režisér na to, aby natočil rozklížený film, ale podnětný je jeho Irčan asi jako De Nirův ksicht, když v mizerné nezáměrné parafrázi Call Of Duty pálí olovo do německých zajatců. Pro mě na tenké hraně cringe. (07.12.2019)

Na film jsem se skutečně těšil od konečného potvrzení produkce. To obsazení prostě nemohlo zklamat a beru to jako jedno obrovské rozloučení za gangsterskou ságou, kterou Scorsese (a nejen on) se svými dvorními herci točil v minulém století. Zklamaný nicméně jsem, hlavně v tom kontextu, že jsem před pár týdny koukal na Tenkrát v Americe a tam zkrátka Irčan není. Pomlaskával jsem si při oznámení tři a půl hodinové stopáže a plně chápu, že si to lidi uměle rozdělili, k nelibosti slavného režiséra, na více částí...ostatně jsem to tak udělal také a věnoval tak tomuto filmu dva víkendové večery, protože jsem se zkrátka občas nudil a nevydržel jsem to. Pravděpodobně to bylo zapříčiněno pouze mým momentálním rozpoložením, ale zkrátka jsem čekal něco jiného. Aniž bych chtěl ve svém krátkém komentáři nějak dále rozvíjet De Nirovu, Pacinovu, Pesciho a Keitelovu spolupráci více, než pouhým konstatováním, že je zkrátka radost sledovat tyto zasloužilé matadory světové kinematografie pohromadě, nejde se nezmínit o jejich tolik propíraném omlazování, díky němuž se film rozpočtově vyšplhal do astronomických rozměrů a i gigantovi typu Netflixu pomůže film ospravedlnit až případné oscarové ocenění. Omlazování je vskutku zvláštní. A to do té míry, že jsem krom vyložených flashbacků měl problém poznat, co je CGI a co divně spravená maska, hlavně Robert De Niro vypadá strašně zvláštně. Ale nic co by kazilo můj zážitek, což je asi největší pozitivum, v jaké tvůrci a odborníci od počítačů doufali..dle ohlasů ale soudím, že to je značně individuální a jelikož je to hrozně provařená informace (datum uveřejnění tolikrát odsouvalo), že se na to diváci budou o to více soustředit. Irishman je zkrátka film, který budí emoce a pravděpodobně si jej v budoucnu budu chtít zopakovat. Pokud si tedy radši znovu nepustím Příběh z Bronxu nebo Casino. (02.12.2019)