Irčan

Od Casina v roce 1995 jsem neviděl žádný film Martina Scorseseho, který by mě dokázal strhnout tak moc jako právě Irčan, Vlastně bych se nebál říct, že je ještě lepší než Casino. Po nějakých deseti minutách mi ani nepřipadalo, že se dívám na novinku Netflixu, ale měl jsem dojem, že v TV zkrátka dávají nějakou starou dobrou, dávno klasickou a lety prověřenou poctivou gangsterku. A rozhodně za to nevděčí pouze (úžasným) trikům, které herce omladily tak věrohodně, že jsem na to vůbec nemyslel, nýbrž hlavně propracovanému, skvěle zahranému a zrežírovanému příběhu. Scorseseho černý mafiánský humor, Pacinova výbušnost, De Nirova nečitelnost a Pesciho všechno... Je to herecká sestava snů v dokonalé podívané, která si s divákem tři a půl hodiny dělá, cokoliv jí dovolí. (28.11.2019)

Vypravěčsky určitě nejokázalejší film roku. Scorsese to má pořád v malíku a jednotlivé scény i časové vrstvy mohutné story propojuje v hladké a konzistentní návaznosti. Na oko složitý děj s mnoha postavami a motivy z řad vysoké mafie i politiky tak nepůsobí v jeho podání vůbec chaoticky, naopak už od první dlouhé kamerové jízdy chytne za pačesy a zkrátka nedovolí, aby divák příběh hlavního hrdiny hluboce neprožil - na rozdíl od Casina a částečně i Mafiánů, kteří byli přeci jen více o specifickém světu postav nežli o nich samotných, je Irishman upřímnou a v závěru i bolestivou zpovědí muže, který žil, zabíjel, poslouchal příkazy a také cítil. Konec jedné éry, kterou si vždy rád zopakuji i na stará kolena, v křesle a s bagetou namáčenou do ovocné šťávy. Omlazování v pohodě a hlavně opodstatněné, samotní herci pak, především Pesci a Pacino, podobně boží jako na vrcholu fyzických sil. (24.12.2019)

Délkou a De Nirem v hlavní roli si Irishman říká o srovnávání s opusem Sergia Leoneho Tenkrát v Americe, ale není to úplně vhodné - jednak nemá na Leoneho poetiku, ani se o ni nesnaží, ale hlavně i přes časté "flashbacky" a přeskakování v chronologii nejde tak moc o vývoj postav v průběhu jejich života, ale spíše o podrobný build-up jednoho konkrétního zlomového okamžiku, a pak rozebrání následků. Příběhová drobnokresba s obrovskou freskou komplikovaného vztahu amerických odborů, politiků a mafiánů na pozadí. Scorsesemu ke cti slouží že i přes takovou soustředěnost na jeden kritický moment nenudí v celém filmu ani na chvíli, byť zkracovat by se asi bez velkých škod dalo - výhoda (pro některé nevýhoda) uvedení na Netflixu a nikoli do kin pod dohledem prudícího editora. Délka tedy problém není, snad jen kdyby se ji povedlo naplnit i větším důrazem na osobní životy postav, na které takhle dojde výrazněji jen na moment v samotném závěru, mohlo by to pozvednout film na vyšší, emočně silnější, úroveň. Na roveň těch největších velikánů v žánru, které právě i v tomto vynikaly. Btw kvalita triků je špičková, postavy bez problémů působí "živým" dojmem, jen oči občas trochu moc razí, ehm, do očí (bohužel nejvíc právě v prvním záběru na omlazeného De Nira). Každopádně herecký koncert je to par excelence, Pacino s De Nirem se v jednom dialogu dokonce blíží i své arcigeniální konfrontaci v Nelítostném souboji. Lepší labutí píseň si skoro nemohli přát. (28.11.2019)

Novodobá klasika? Spíš you-wish gesto mistrovsky načasované na dobu, kdy Scorsese rozvířil totálně anachronickou debatu o vysokém a nízkém. Sám film staví na užívání technologií, které do velké míry prorazil Disney (Tron 2) a Marvel a na robustním půdorysu Zailianova scénáře, který opět opulentně okecává, ale málo pracuje s hloubkou postav. De Nirův Sheeran je tak statická a jen zvolna se posouvající krutá hora CGI masa a jeho pikareskní pouť dějinami americké odborářsko-mafiánské soulože se tak trochu stařecky vleče. Třicetiletí se hýbou jako osmdesátiletí a v něčem to přesně vystihuje podstatu Scorseseho díla, téhle zavalité, zkornatělé profesury, která sice nepostrádá eleganci a zábavné segmenty, ale jako celek funguje spíš jako cinefilní fetiš a obelisk uctívající minulost. Zároveň ale velice dobře zapadá do portfolia Netflixu, kde se absence přísné dramaturgie zaměňuje s robustní tvůrčí vizí. Martin je příliš dobrý režisér na to, aby natočil rozklížený film, ale podnětný je jeho Irčan asi jako De Nirův ksicht, když v mizerné nezáměrné parafrázi Call Of Duty pálí olovo do německých zajatců. Pro mě na tenké hraně cringe. (07.12.2019)

Monumentální filmařina, jejíž ohromnou obšírností posílá Martin Scorsese netflixovským divákům vzkaz, aby na pár hodin odložili z ruky telefon a věnovali plnou pozornost jeho dlouho připravovanému dílu a dobře vnímali a chápali psychologii postav, o níž tu jde především. Z pomyslné trilogie Mafiáni, Casino, Irčan je právě třetí zmíněný nejvíc politický a nejmíň brutální, přesto neméně působivý a osudový. Druhé zhlédnutí je časem povinností. (17.01.2020)