Sůl nad zlato

Zatímco Byl jednou jeden král... zpracovává pohádkové téma s notnou dávkou humoru a nadsázky, Sůl nad zlato se drží výhradně pohádkové atmosféry a nezapře v sobě onen ponurý až chladný osmdesátkový look (viz O statečném kováři nebo O princezně Jasněnce a létajícím ševci). Líbily se mi scény ze Solného království a chválím, že jako v Tři oříšky pro Popelku není postava ztvárněná Libuší Šafránkovou odkázaná na prince (který je v podstatě jen do počtu) a jedná hodně na vlastní pěst. Z vedlejších postav mě nejvíce zaujal šašek se střízlivým pohledem na věc. I přes onu chladnou odtažitost stojí Sůl nad zlatou za zhlédnutí. (26.12.2022)

Ano, je to taková studeně, melancholicky a tragicky všelijaká pohádka. Pohádka? Musí být? Když jí trochu povolím rozepnout se do jiných žánrů (a nebudu se na ni dívat na Štědrý den) je podivuhodně kouzelná... Ani příliš neútočí známým tématem ani nepřetéká sladkými výlevy, je dojemná i něžná, pěkně pochmurná i napínavá, to mám ráda... Má oblíbená... (14.12.2007)

Zpracováním (kostýmy, hudba, prostředí) by se jednalo o velice pěknou pohádku. Jen, bohužel, velice vážně branou pohádku, což mi v porovnání s naší verzí prakticky vůbec nesedí. Po shlédnutí této verze jsem náhodou v televizi zaznamenal i tu naši, kterou mám ze všech českých pohádek asi nejradši a došlo mi, že jakýkoliv pohádkovský námět se dá natočit klasicky a nebo geniálně. Toto je ta první varianta. (25.12.2023)

Vážení přátelé... tak předně: tato pohádka je jednoznačně pro již trochu odrostlé děti - tedy tak 15 - 95... Ve srovnání s českou verzí - Werichovskou (kterou mám rád zhruba stejně) není tak milá ani uhlazená, nenese se na vlně humoru ani nehýří barvami. A to je podle mě jenom dobře. Tato verze je temná, lidská, upřímná, bližší realitě - přesto nikoliv nepohádková... Je plná emocí, velkých pravd o životě atd. Např. smutek obou otců, když si uvědomí, jak hrozně se mýlili... člověk pochopí až po třicítce - nejlépe vychovává-li svoje děti, nebo alespoň někoho učí, či vede. Tato verze mi spíš připomíná Krále Leara. To je taky hra - pohádka pro dospělé, o pošetilosti otců a vlastně rodičů vůbec. O tom, že člověk ač mocný král, nemusí mít vždycky pravdu a že upřímné srdce hořící láskou může překonat jakoukoliv kletbu a bolest. Ale taky o tom, že to nemusí být vždycky pravidlem. Přesto ale má smysl se o to alespoň pokusit, prože i v případě nezdaru, člověk může nalézt alespoň moudrost starých šašků... Protože jak tu říká Kronerův moudrý šašek: Vidět, neznamená vědět... (13.12.2008)

Pamätám si, že ako dieťa som túto verziu Soľ nad zlato nemal príliš v láske. V detstve som nevedel pomenovať dôvod ktorý ma oberal o bežný pôžitok z rozprávok na ktorý som bol zvyknutý. Teraz však viem, že hlavným dôvodom bola výtvarná stránka a celý ráz filmu bol prílišne zahľadený do svojej dokonalosti, kde sa kládol na detského diváka dôraz až v takmer poslednom rade. Pána režiséra Martina Hollého mladšieho si nesmierne vážim, no nie je škodnou, že na liste svojich filmov má aj takýto čierny bod. Aspoň sa jedná o výnimku, ktorá potvrdzuje pravidlo, že sa jedná o perfektného režiséra. (28.10.2013)