Moon

To ticho, které nastalo po skončení filmu a němý úžas se těžko zprostředkovává dál. Pravdou je, že Moon je omračující a hypnotizující měsíční meditací o mechanické činnosti člověka, o jeho touhách, snech a plánech přiživovaných videonahrávkami z jeho domova. Kam až je člověk schopný zajít? Tříleté pokání absolvované na palubě měsíční stanice obklopené smrtícím tichem. Tříletá záruční doba, tři roky absolutní samoty v zemi nikoho. Duncan Jones natočil hezky postaru vypadající sci-fi a one-man-show Sama Rockwella, kde se z not Clinta Mansella opět stává tahoun příběhu dodávající mu tu správnou atmosféru bezvýchodnosti a samoty. Zamiloval jsem se do Gerty, robota vyjadřujícího své emoce pomocí emotikon. (26.10.2009)

Film bych popsala jako poměrně povedené studentské cvičení, ale (bohužel) mi určitě nijak nevypadávala čelist z pantů. Moon vůbec nedotahuje do konce linky, k jejichž dotažení do konce se svou sevřeností jakoby na začátku zavázal, a slovo "jakoby" je vůbec takové symptomatické pro počínání jeho tvůrců. Že je Sam Rockwell prezident vesmíru víme už nějakou dobu, ale tady mi vlastně přišel nevyužitý, hehe. Největší plus je tak ode mě ve výsledku za hudbu, i když je to taky trochu hlavně proto, že film mi nenabídl nic jiného. (09.04.2018)

Tahle série měsíčních procházek je chytrá, chvílemi snad i překvapivě rafinovaná, ale až na posledních dvacet minut jí strašně chybí emoce. Děj sice nabírá nečekaný vývoj, ale myšlenkové pochody jsou dávkovány stroze a strojovým tempem. Co mi pak vadí nejvíc, to je přetaženost hlavního nápadu. Jakkoli je sympatický a originální, stejně by Samu Bellovi daleko více slušel krátkometrážní formát. Příjemný pocit po zhlédnutí tak pramení hlavně ze samotného měsíčního prostředí. Hypnotická a pohlcující atmosféra mi jako jediná opravdu nejde z hlavy. (22.05.2010)

Na tenhle film jsem se tesil a nezklamal. Zacatek se sice tvari jako dalsi variace na osamelyho typka, co zacina blouznit, ale nastesti se pak zacne film ubirat jinym smerem a rozvine myslenku o klonech. Ne, ze by film byl potom nejak extra slozitej a o co jde celkem lehce odhalite uz nekdy v pulce filmu, nicmene tady jde o dve veci. Paradni atmosferu, kterou pomahaj dotvorit neustaly zvuky a skvela jednoducha hudba a Sama Rockwella, na kterym celej film stoji a on podava paradni vykon, navic to ma stizeny tim, ze je na scene vickrat. Jeste bych se zminil o tricich, ktery jsou prakticky bezchybny, na to, ze nejde o nejakej sci-fi velkofilm. Co se tyce Spaceyho, ten mluvi hlavniho robota, u kteryho je prijemna zmena, ze to neni nejakej vrazednej magor, kterej ma naprogramovano skodit hlavnimu hrdinovy a snazit se mu zatajit, o co jde, ale naopak je to sympatak, kterej odpovida na vsechny dotazy a snazi se se vsim pomoct. Kdyby tvurci vic pritlacili na pilu a pridali nejaky vyhroceny sceny, mohlo to bejt jeste lepsi, ale i tak se jedna o paradni sci-fi. (28.10.2009)

2009: The New Space Odyssey - Moon. Myslím, že spoustě diváků se již v úvodu filmu vybaví vzpomínky na kultovní Kubrickovo dílo. Moon na něj úspěšně odkazuje. A činí tak vydařeně a zcela nenásilně. Snímek má skvěle budovanou tísnivou atmosféru, excelentní vizuál a příběh...? Please, can someone tell me what is really going on?:) Z počátku to vypadalo na kompletní "One Man Show" ze strany parádního Sama Rockwella (který mi zde z nějakého důvodu svými výrazy, pohyby a vůbec celkově připomínal mix Christiana Balea a Eda Nortona, ale poté se příběh zasekl a vydal se zcela odlišnými směry. Měla jsem dojem, že sleduji nějaký nový, brilantně nepochopitelný, ultra dimenzionální kousek Christophera Nolana. To mě přivedlo k myšlence, že jestli by tento muž začal točit výhradně sci-fi, lidstvo by bylo odsouzeno bloudit v nekonečném universu Nolanovy mysli. Přestala by existovat logika a rozum. Byly by jen neskutečné rozměry geniality, která by popírala naprosto vše:). Takže, v podstatě to byla stále "One Man Show", jen k sobě postupem děje začala přibírat pár "nových" členů:) Pak je zde jeden prvek, díky jehož zásluze je Moon vynášen do nadpozemských výšin. Je to Clint Mansell. Ta jeho zdánlivě nenápadná, minimalisticky důrazná, zneklidňující hudba, která postupně nabírá na síle, aby na vrcholu stejně minimalisticky explodovala. Začíná to jemným mrazením po těle, pak přijde "ten" tón a... je to:) Fontána, Sunshine, Moon. To je trojice specifických sci-fi kousků, jež jsou obdařeny "božskou" hudbou, která je povznáší do vyšších dimenzí. (21.09.2012)