Matka

¨,,JEN JSEM VÁM CHTĚLA ŘÍCT, ŽE MŮJ SYN JE NEVINNÝ.“..... /// Dramatický drama o retardovi a jeho matce, který sází na překvapení a dějový zvraty. Korejskej ,,Pepek vyskoč“ je obviněnej z vraždy – páč je dementní. A policajti taky (ne, nejsou obviněný z vraždy, jsou dementní!). Tam v Putimi to byla aspoň prdel, tady se to dlouho rozbíhá, než vlastně kápnu na to, co že mi chtěj říct. Baba pátrá po skutečným zabijákovi a já necejtím nic. Ani napětí, ani ji nefandím, ani… prostě nic. Pravda, skandální odhalení a psychologickej závěr má potenciál získat si srdce náročnýho diváka, ale mně prostě chyběj emoce a příběhu moc nepomáhá ani to ,,divný“ chování (já vím, že je stará a von jeblej…). Prostě, když si řeknu: je tohle možný? Tak vidím…. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Reaguju jen na slovo ,,retard“. 2.) Mám dementního chlapce. Zabít? Nezabít? 3.) Chystám se přihlásit do soutěže ,,Matka roku“ (…ne nevím, jestli s váma budou soutěžit Korejky...). 4.) Thx za titule ,,hanik.n“ a ,,truhlajda“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.12.2012)

Do třetí čtvrtiny filmu velice dobré. Ale co se nestalo, poslední půlhodina mě totálně semlela. Až na konci filmu si člověk teprve uvědomí neskutečnou vypiplanost scénáře. Když k tomu přidáme vynikající herce (tři hlavní postavy se předhánějí kdo zahraje lépe), kameru a hudbu, nemůžu hodnotit jinak než za pět. Po delší době skvělý korejský film, a to mě ze začátku vůbec nelákal. (19.11.2009)

Joon-ho Bong je pre mňa jeden z najvýraznejších režisérov súčasnosti. Či už sa jedná o výber tém, alebo o to ako ich spracúva, je v mnohom neprekonateľný. Oproti nemu je inak výrazný a žánrovo pestrejší Ji-un Kim o triedu horší. Jeho posledný réžijný počin Matka síce nedosahuje tak silnej katarzie ako sa to podarilo v jeho Spomienkach na vraha, ale spôsob ako sa hrá s divákom je jednoducho skvelý. Necháva nás v neistote - hlavný hrdinovia sú psychicky a mentálne neistý vo všetkom čo robia a pritom sa snažia dopracovať k pravde. Potom už len ten povestný dážď, ktorý vystihuje atmosféru malého a chudobného mestečka, podfarbený skvelým výkonom Hye-ja Kim, vás dostane do kolien aj v tých menej vypätých scénach. Koniec a finálne rozuzlenie potom dodáva filmu úplne iný rozmer. Rozmer, ktorý spôsobí, že o filme rozmýšľame a uvedomujeme si aký má silný emocionálny presah. Existencializmus v tej najvýraznejšej podobe. Pre mňa výborná vec, ktorej z hodnotenia ubrala čisto moja filmová deformácia, pretože som koniec čakal už od polovice filmu. Ale je výborne spracovaný a vo svojej podstate je to aj tak bezpredmetné. Je to naozaj výborná vec. (17.07.2012)

Hluboce emotivní korejská tragédie matky a jejího mentálně opožděného syna, jenž dle mého skromného názoru chytne za srdíčko i největší cyniky - pokud ne, tak netuším, co by vás mohlo vyléčit. Zkrátka, velice doporučeníhodný film. Našel jsem tedy snímek, jenž budu doporučovat až přijde řeč na korejskou tvorbu. 90% (30.12.2012)

Hahaha, hihihi, hohoho, huhuhu, hehehe. Líbí se mi, jak je tento režisér krutý. Přicházím v poslední době krutosti na chuť. Mám chuť se k filmu nějak blíže vyjádřit, ale na druhou stranu se to ve mně bije s názorem, že k takto suverénnímu počinu nelze říci nic jiného než "Líbilo se mi./Miluji./Nenávidím./Nepochopil jsem./Ne můj šálek kávy." Jakékoliv podrobnější verbalizování (doufám, že tohle slovo existuje) ale už v mých očích ztrácí smysl, protože poznámky typu "tvůrci se berou tak vážně, až jsou směšní-závěr natahovaný-žánrová nevyhraněnost-emocionální bublina" poukazují na věci, které režisér dělá záměrně. Takové rozebírání tedy nepřináší alternativu, jak by film mohl být lepší, nýbrž jak by mohl být jiný. A výraz jiný chápej jako méně osobitý a méně Bongův. ♥ (21.10.2012)