Režie:
Martin ŠulíkKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Vladimír GodárHrají:
Juraj Paulen, Anton Vaculík, Vilma Cibulková, Csongor Kassai, Jiří Pecha, Jakub Rada, Lukáš Miškovič, Ivan Martinka, Marián Labuda st., Jan Kraus (více)Obsahy(1)
Osobitá retrospektivní freska režiséra M. Šulíka zachycuje v jednotlivých epizodách osudy Slovenska dvacátého století. Namísto uceleného příběhu předkládají tvůrci filmu sled deseti rozdílně koncipovaných epizod, odehrávajících se v různých dobách. Konečný tvar vzniká řetězením bizarních příběhů a osobitých historek lidí, kteří mají jedno společné – žijí v Bohem zapomenutém koutu, v jedné „krajince“. Na začátku se stane zázrak: doktor Roth (A. Vaculík) jediným vdechnutím cigaretového dýmu vrátí život malému Imriškovi. Potom se seznámíme s vojáčkem, který si po hrdinském výkonu vymiluje hodinky od paní Agáty (V. Cibulková). Tulák Cyril Polka (J. Pecha) ukradne jitrnice a jen svatý Kryštof ho zachrání před hanbou a policajty. Radosti a veselí v krajině pomalu ubývá, přijde válka. Doktor Roth s rodinou zmizí v koncentráku a už se nikdy nevrátí. Přes dvůr rodiny Kamasovců se v krátkém čase přeženou tři armády, jako by to bylo nejmenší bojiště druhé světové války. Přichází nové časy… (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Taková šulíkovská slovenská Kytice, bez kytice. Jednotlivé příběhy jsou velmi porůzné, většinou humorné, celek ale NEDÁVÁ valného smyslu. Jsem zklamaný, ale raději se vrátím k jiným snímkům zmíněného režiséra. Potěšili mě Jiří Schmitzer a Věra Galatíková. ()
Šulík nastavil chrbát, všeobecnému trendu rozprávať film ako snahu vnútiť divákovi stotožnenie sa s hlavnými hrdinami deja. V jeho podaní je hlavným hrdinom krajina. Je jej jedno kto aký je alebo, akými spôsobmi ju ľudia trápia (dve svetové vojny). Ona tu zostane navždy a zo všetkých rán sa vylíže. Neprikláňa sa na nikoho stranu a iba rozpráva to, čo sa v nej povedalo. Presne takýto postoj zaujal samotný režisér. Podľa môjho názoru je to presne to, čo dokáže postaviť európska kinematografia oproti americkej. Nesnažiť sa divákovi nanútiť svoj subjektívny uhol pohľadu. ()
Píšem komentár a hodnotím až dnes, 16.2.2015. Krajinku som však videl podľa mojich písomných "filmových" zápiskov, ktoré sem konečne opäť nahadzujem, 25.9.2000. Bolo to v kine Istropolis a bol to môj PRVÝ FILM v bratislavských kinách po prijatí na VŠ. (Multiplexy vtedy ešte neboli.) Prvý z mnohých. Pravdu povediac, z filmu si dnes pamätám len gombíky saka na chrbte Jana Krausa. Neviem čo sa mi na ňom tak strašne páčilo, ale asi páčilo, lebo som vtedy hodnotil za 100 percent. A Krajinka bol aj môj prvý film, ktorý som videl z premietačskej kabíny FK 901. To bolo 15.11.2000...Ale aká nostalgia.... Z oboch predstavení mám lístky pred sebou....Aj dnes dávam 100 percent... ()
Krajinku jsem viděl kdysi v televizní verzi. Šlo o soubor povídek, z nichž mě některé zaujaly velmi a pamatuji si je dodnes. Naopak některé byly rychle zapomenuté. Příběh byl svým vyzněním spíš smutný, byl o jednom zapomenutém místě kdesi na Slovensku, kterým se prohnala válka a všechny obyvatele poznamenala. Občas ale problesk milý úsměv v podobě povedeného mini příběhu jednotlivce. Například o vojákovi, který dostal za milostné dobrodružství se starší vdovou hodinky. :-) Martin Šulík je vcelku plodný režisér, od kterého jsem zatím překvapivě viděl jen jeden film. To v budoucnu určitě napravím a na něco mrknu. Krajinka měla své dobré momenty a jsem zvědavý, jak se režisérovi vedlo v dalších jeho filmech. ()
Poměrně těžce uchopitelný sled povídek, kdy aspoň z mého pohledu jejich kvalita postupně stoupá, spolu s tím, jak se tvůrci snaží odprostit od poetické atmosféry vyprávění ala Jakubisko, a přecházejí k většimu realismu dané doby, kterou daná povídka znázorňuje. Jedná se vesměs opravdu o velmi krátké příběhy, takže jejich hloubku si člověk musí spíše zpětně přehrát v hlavě a musí se tak nějak uležet. Tím, jak je toho vlastně ale hodně na jednom místě, tak v člověku ale prostě nedokáže zůstat všechno a ty slabší věci jdou poměrně rychle z hlavy pryč. Těžko říct, jak by to vypadalo, kdyby každá povídka měla prostor třeba klasické seriálové epizody a mohli tak vyniknout jejich specifika. Slovenská krajin(k)a je jinak pochopitelně nádherná a je třeba dohlížet na to, aby z ní co nejvíce zůstalo. ()
Reklama