Král Drozdí brada

Pohádka mě potěšila, zdařile natočená, převýchova princezny uvěřitelná a trapné momenty jakoby nebyly. V dnešní době jsme zvyklí na barvitější vykreslení psychologie postav a duševní proměny hlavních hrdinů, proto někomu může přijít proměna krásné princezny jako neopodstatněně rychlá až skoková, ale to by pak musela stopáž pohádky být trochu delší. (23.12.2020)

Řekl bych, že přesnější název by byl třeba "Žebrákova princezna" jelikož v této pohádce jde primárně právě o princeznu a její charakterou proměnu. Děj je teda hodně průhledný, a řekl bych, že hlavní pointu dokáže odhadnout i malé dítě, ale tvůrci tady podávají hned několik zajímavých morálních a výchovných pravd, které to dokážou udělat zajímavější. Podobně, jako všechny tyhle osmdesátkové koprodukční věci, tak i tady to má takovou specifickou - ponurou atmosféru, která tomu dává něco navíc, ale zase tomu ubírá takové to naše typické pohádkové kouzlo. (31.01.2023)

Odlišnost české a německé beletrizované literární i filmové pohádky je zřejmá někdy až křiklavě. Ve slovenském ztvárnění koprodukčního zpracování v rukou režiséra Miloslava Luthera tato skutečnost vynikne o to víc, že značnou část původní slovenské filmové pohádkové tvorby charakterizuje ono "presne to chladno-šedivé vyznenie", o kterém píše Klerik. V této souvislosti se nabízí jiná metoda zpracování sběrů lidové slovesnosti - ať už odborněji zabarvená Erbenova nebo výrazněji beletrizovaná pohádka Boženy Němcové, jedné z nejlíbeznějších českých spisovatelek vůbec. Platí to i pro filmová zpracování. Srovnání, které se v této souvislosti nabízí, je zřejmé. Klasická česká pohádka PYŠNÁ PRINCEZNA režiséra Bořivoje Zemana vyniká jak lépe zpracovaným scénářem, tak nesrovnatelně vyzrálejšími výkony hlavních představitelů Vladimíra Ráže a tehdy opravdu velmi mladé Aleny Vránové; pwčlivý byl i výběr dalších představitelů filmových rolí (Terezie Brzková, Jarmila Kurandová, Miloš Kopecký). Lehce budovatelské nádechy, jimiž se v tomto díle stále hlásí o slovo nejen "budovatelská" padesátá léta, ale i obdobná prvorepubliková tvorba Voskovcova a Werichova (SVĚT PATŘÍ NÁM, HEJ RUP!) po více než půlstoletí příliš nepřekáží. Posoudit, která z obou pohádek je zpracována romantičtěji, je věcí osobního názoru. Ale také náznakem limitů, které si jinak solidní koprodukční zpracování literární předlohy bratří Grimmů nedobrovolně samo uložilo. Mj. i prostorem, který vymezilo nejen Vaculíkovi a opravdu spanilé Tarábkové, ale i ostatním hercům. (20.01.2012)

Příjemný příběh mapující život chudého středověkého člověka a vcelku uvěřitelnou přeměnu čepýřící se nány v roztomilou včelku-dělnici. Na rozdíl od jiných pohádek tady zní středověká hudba v čele s majestátním renesančním tancem Schiarazula Marazula doplněným hezkou hudbou Jiřího Stivína. Lukáš Vaculík je sympaťák a hraje velmi dobře a na Adrianu Tarábkovou se ve druhé půli velmi hezky kouká (není už nafoukaná), především na její krásné oči. Dokonce závěrečné ANO nebylo bez problémů, ne jak v novodobých pohádkách, to se cení. (05.10.2008)

Tak už můžu konstatovat, že jsem viděl obě verze. Jak českou tak německou. Ta německá není špatná, trvá s minutou hodinu. Česká pohádka je podstatně delší. Což je škoda. Příběh bratří Grimmů je jeden z nejlepších, jaký kdy napsali. Pohádka obsahuje důležité sdělení a poučení. I výprava je slušná. Ale být kratší, tak by za půlkou neztrácela dech. Trápení a změna princezny trvá moc dlouho. Ale příběh je celkově velmi kvalitní. Jo, bráchové Grimmové to uměli. (03.05.2020)