Čarodějův učeň

Tenhle film těží hlavně z popularity a vizuálu Harryho Pottera. Není špatný, kdyby si odpustil těch pár adolescentních trapáren, byl by mnohem lepší, ale není to třeba. Je to po hodně dlouhé době další film, kde mě, jinak trapně bulvící Cage, nesral, ale dokonce bavil, a to už je co říct. Takže, pokud máte rádi fantasy, kouzla a efekty, hurá do toho, pokud máte rádi romantiku, taky je tu, pokud máte rádi ptáky, taky jsou tu (:-))))) (17.11.2010)

(POZOR: NÁSLEDUJÍCÍ VĚTY MOHOU OBSAHOVAT NĚCO NA ZPŮSOB Edmonton Spoilers): Baltazar byl jedním ze tří učedníků samotného Brumbála, další dva byli Kašpar a Melichar. Když Brumbála přeprala paní Voldemortová, Baltazar ji za trest zavřel (spolu se zběhlým Kašparem, který přestoupil do špatného týmu, i když už bylo dávno po konci přestupního období) do Matrjošky (nezaměňovat s video-kontejnerem) a pak hledal tisíc let toho nejlúzrovatějšího lúzra, který by paní Voldemortovou vydeletoval z hadrdisku. Další hodinu a půl Baltazar přesvědčoval lúzra (který mezitím skoro celou Matrjošku rozflákal), že nejlepší kouzlo je meteleskum bleskum, které se dá naučit cobydup a vypere všechno dočista dočista. Pak nastalo "The Final Countdown", přišlo několik srderyvných a močopudných scének a to nejlepší nakonec: TITULKY! Ve výsledku to byl čistočistý průměr, nic, co by i podprůměrný Hollywoodem odkojený divák neznal už z pohádek bratří Krymů, Heryhopotra nebo z Ordinace v růžové a poněkud přehnojené zahradě. Ale aspoň za snahu dávám tři. (27.09.2014)

[imdb: 6.4/10] | me: Pohodový light - filmík s dobrým Cageom, vhodnými nenásilnými efektami a jemným humorom. Tento film nemá akési špecifické črty, ktorými by sa výrazne zapísal do súčasnej tvorby, ale celkovo je to príjemné pozeranie, ktoré ma svoje akurátne tempo a náboj. Herecké obsadenie spolu kvalitne ladí a tak má človek fajn pocit. Nie je to síce žiaden filmový prevrat, ale poteší. [3 a pol *] (05.10.2010)

Pamatujete si ještě na Nolanovo zasvěcování do čarodějnického řemesla? Tenkrát nám mistrně odhalil podstatu Dokonalého triku, předvedl nám něco nevídaného a my jsme si z toho sedli na zadek…klidně i po několikátém zhlédnutí (osobně ověřeno). Čarodějův učeň by se ve svém celku dal alegoricky přirovnat ke kouzlu, které je sice dobře provedené, v jeho průběhu je využito množství líbezných kulis (producent Bruckheimer na nich rozhodně nešetří) a samotný kouzelník je natolik zručný, že té iluzi není těžké uvěřit, avšak ono samotné kouzlo je ve své podstatě důvěrně známou a tisíckrát ohranou atrakcí, o které hned od úvodu víte, jaké vztyčné body bude obsahovat a kam se bude vyvíjet. Z hlediska narativních postupů a celkové fabule se tedy jedná o předvídatelnou nudu. Scénáristé odhalili svou tvůrčí bezradnost hned v úvodním prologu, kdy jsou veškeré důležité události, z nichž se bude příběh dále odvíjet, shrnuty v uspěchané montáži za doprovodu literární práci usnadňujícího komentáře nedietetického vypravěče. Po takto odfláknutém úvodu (navíc s nešťastně užitými zpomalovačkami) má očekávání okamžitě klesla na bod mrazu. O to více mě pak překvapil druhý „rozjezd“, který vyústil v audiovizuálně (příběhově) kvalitní řetězec akcí, které jsou sice naprosto předvídatelné, ale díky solidní výpravě, počítačovým efektům a svižnému tempu dokážou diváka povrchně uspokojit. Ale nic víc. Režisér John Turteltaub není víc než pouhý rutinér, který bez problémů zvládá ukočírovat většinu scén, jeho osobní přínos do výsledného díla je však takřka nulový, následkem čehož Čarodějovu učni chybí pro moderní blockbustery ona nedosažitelná „mýtická duše“. Můžeme tak mluvit pouze o solidně zvládnutém řemeslu, které pro otřepanost a jednoduchost literárního základu nezvládá uspokojovat jinak než povrchními atrakcemi. ____ Nad hodnoty nuzného průměru tento film vytahují pak samotní herci, kterým překvapivě vévodí zatracovaný Nicolas Cage, kterému se po výtečném Špatném poldovi génia Wernera Herzoga zase jednou podařio být cool. Zdatně mu sekunduje jako vždy výtečný Alfred Molina, který zvládá záporáky s grácií a Jay Baruchel v titulní roli opět tím správným nerdem. Monica Bellucci moc prostoru nedostala a úloha Teresy Palmer jakožto blonďaté dvojnice Kristen Stewart (nejsem zdaleka jediný, kdo si té podoby všiml) patří mezi ty nejotřepanější, její postava je šablonovitá až hanba, takže se zde ani moc předvést nemohla.Obě romantické linky (Cage-Bellucci/Baruchel/Palmer)jsou povrchní a naplňují všemožná mainstreamová klišé, příběh však nijak výrazně nebrzdily. ____ Čarodějův učeň je rozhodně lepší než otravný Percy Jackson a je prakticky na stejné úrovni jako předchozí Bruckheimerův počin – Princ z Persie – tedy lehce nadprůměrná strohá zábava na jedno použití. Škoda že kdysi neomylný producentský velikán značně polevil na svých ambicích. (02.09.2010)

Nedostalo mě to a tedy nijak výrazně mě to nenadchlo. Ale rozhodně není důvod nad tímto trikovým spektáklem z produkční dílny slovutného Jerry Bruckeheimera lámat kouzelnickou hůl. Jde hlavně o to, v jaké věkové kategorii se nalézáte a čím jste mladší, tak o to lépe přijmete poměrně infantilní děj s ještě infantilnějším Jay Baruchelem v hlavní roli vyvoleného Hlavního Merlinina, jenž jako jediný dokáže zničit mocnou čarodějnici, toužící po vyhlazení všeho živého, uvězněnou po staletí v panence Grimhold. Baruchel mohl být zábavnější a záporák Alfreda Moliny zase o stupínek děsivější. Překvapivě se pak hereckým esem v pověstném rukávu stává dobrotivý čaroděj Balthazar v podání ostříleného Nicolase Cage s dlouhými vlasy, který se své role ze všech účinkujících zhostil nejlépe a s noblesou a dodal jí charisma. Malý prostor dostala Monica Bellucci v roli hodné čarodějky. Pro ni hovoří jasně fakt, že byla půvabná, i když v podstatě neměla co hrát. Když je to film plný čarodějů ovládajících roztodivná kouzla, tak to přímo vybízí, že bude film nabitý invenčními kouzly. Kouzel je sice dost, ale že jsou invenční se dá prohlásit jen o některých z nich. A to se na scénáři podílela hned trojice scenáristů, ale nic extra nevykouzlili. Některá kouzla působí divně (trik s oživením mopů a košťat ), některá jsou nápaditá (změna starého auta na nové za jízdy), ale mně tam pořád, vedle těch průměrných varietních čísel, chyběl nějaký zlatý hřeb večera, a prostě jsem se ho nedočkal. Nehledě na to, že film postrádá jakékoliv osobní kouzlo a nejlepší scény vyplýtvá hned na začátku. Pak se blýskne solidně koncipovaným finále. Na závěr jsem se i jednou zasmál, když Baruchel objal svou filmovou lásku Teresu Palmer. Film se vyplatí vidět kvůli Nicolasi Cageovi, okouzlující Monice Bellucci, vytrvalé snaze nenudit a sypat, pokud možno, originální nápady jako z rukávu. Režisér Jon Turteltaub však opět nedokázal oslnit a pospojovat to v optimální celek. 60% (13.09.2010)