Ptáčník z Alcatrazu

"Vycvičil v samovazbě vrabce." Celý příběh "Ptačího doktora" je tak originální, že téměř nemůžu uvěřit, že se opravdu stal. Samouk, který se s pouze základním vzděláním stal expertem v několika vědních disciplínách, autor příručky o ptačích chorobách. Robert Stroud rozhodně musel být inteligentní a zajímavý člověk. Stopáž je předlouhá, ale já se nenudila ani vteřinu, Burt Lancaster zahrál na jedničku. (28.05.2010)

Možná první černobílý film, který jsem doopravdy vnímal, určitě první film vůbec, co mne ještě jako malého chlapce uvedl v úžas a probudil ve mne nadšení ve stříbrné plátno. Znovu jsem ho viděl až po nějakých deseti letech, a seděl jsem stejně koncernovaně jako tehdy. Brilantní řemeslnost filmu a silný příběh zajistily tomuto filmu nesmrtelnost - a jistě ne jen pro mne. (24.03.2008)

Skvělá studie o smyslu a významu vězeňství zabalená do tak zajímavého příběhu, že člověk ani nepostřehne, že se jedná o studii. Je spousta filmů, kde mi Burt Lancaster vadí, ale zde mu role sedla, jako by krejčí přemýšlel nad každým stehem, pro koho šije. Nakolik je tento údajně pravdivý příběh skutečně pravdivý nevím, ale tak, jak se odehrává v Ptáčníku z Alcatrazu, je ve své kategorii možná nepřekonatelný. (12.06.2010)

Úvodních cca 25 minut mě celkem vyděsilo, protože se v nich vyvíjelo příliš rychle a kvůli tomu tu na mě veškeré situace dost zkratkovitě. Až jsem se děsil, aby z toho nevypadl jakýsi předchůdce všech těch černobílých Zelených mílí a Přeletů nad kukaččím hnízdem, kde je nějaký moc moc hodný vězeň a moc moc zlý dozorce a psychologie postav je tvůrcům vlastně ukradená. K tomu ale naštěstí nedošlo a i když i potom mi přišlo, že se tu vše vyvíjí příliš rychle a že by v některých částech příběhu bylo naopak fajn na chvilku zastavit a silněji je vykreslit, i tak se to rozjelo dost zajímavým směrem a psychologie postav tu skutečně byla, a to celkem zdařilá. Když teda pominu Stroudovu matku, kterou ten film jakž takž vykreslí, ale je tak divně podaná postava, že se mi ji nepovedlo pochopit. Ani černobíle podané to nebylo, to závěrečné poselství (hned po tom carpe diem, o tom možná nepřiměřeném zacházení s vězni) mi sice přišlo krapet zvláštní a i u takového názoru bych čekal hlubší propracování, ale moc velký problém jsem s tím neměl. Má to totiž co říct a funguje to celkem obstojně, což mi k spokojenosti stačí. Navíc po filmařské stránce je to hodně solidní a na spoustu z těch scén s těmi ptáky rozhodně jen tak nezapomenu - a vůbec je zvláštní, že nejzajímavější a nejsilnější je tenhle film ve své prostřední části, což u filmů z tohohle období nebývá vůbec obvyklé, právě naopak, prostřední části bývají často nejslabší... Celkově tedy takto - dokonalé mi to nepřijde, své vady na kráse to má a Seconds mě od Frankenheimera nadchlo o něco víc, ale i tak se mi to líbilo. Jako příběh jednoho hodně zajímavého člověka to bylo opravdu povedené. 4* (10.09.2022)

Lancaster zde dokonce i hrál. Již tato informace by mohla stačit jako zdůvodnění plného počtu. Ale já přidám další, hrál zde velmi dobře, podařilo se mu proplout desetiletími své postavy, od mladého muže, až staršího pána. Navýsost příjemně zrežírované, žádné zbytečné kudrlinky, přesto místy dojemné a značně lidské. Po Lovci jelenů je tohle druhý nejsvižnější ubíhající film s na první pohled lehce děsivou stopáží. (09.12.2020)