Expendables: Postradatelní

První setkání těch nejslavnějších veteránů ze střelnice, tatami a ringu snad u mě ani nemohlo dopadnout jinak než skvěle. Osmdesátkově ujetou akci zpestřily suché hlášky, za které by se nemusel stydět nejeden nafouknutý svalovec z posilovny a nic víc jsem se od Slye neodvážil chtít. Ještě by na mě poslal toho vraha basketových míčů a ten by mi udělal pár uzlů na páteři, což by mi patrně poněkud změnilo kvalitu života. (17.09.2012)

Mě takhle koncipovaný film nemůže nadchnout už z podstaty věci. Hrdinové, kteří sázejí pouze na svaly, pro mě nemůžou být (a taky nejsou) hrdiny. Expandables jsou oslavou tupé hrubé síly - a pro mně tedy poměrně postradatelným filmem. Ať žije moderní akční film, ve kterém se hledí na jiné věci, než jak dlouho je hrdina na steroidech a s jakou kadencí háže "vtipné" hlášky. V osmdesátých letech to nejspíš mělo své kouzlo (což cítím i dnes, když se na ty starší akčňáky kouknu), netuším ale, proč se vracet. PS: Ta kostelní scéna mi přišla neuvěřitelně strojená a křečovitá, ostatně jako celý film. PS2: Závěrečné akční inferno je v detailech fakt velkej nářez, bohužel celková přehlednost je na nule. (29.08.2010)

Mám pocit, že jakmile někde hraje Jasoň Statham, tak by se v žánru mělo uvádět "frikulínský". Když vynechám Stathamovy začátky ve filmech Guye Ritchieho, tak ten člověk hraje ve strašnejch hovadinách. Nutno dodat, že to přináší i jakousi lacinou zábavu. Tohle na mě dělalo dojem, jak kdyby člověk někde nakoupil ty nejlepší suroviny a pak to odnesl Láďovi Hruškovi, ať z toho uvaří eintopf v mikrovlnce. Asi to přežije, asi mu to i zažene hlad, ale moc si na tom nepochutná. Akční scény se mi celkem líbily, líbil se mi taky po dlouhý době záporák Dolph Lundgren. Podruhý bych se na to ale asi nedíval. 50% (13.06.2021)

Spokojenost na všech frontách. Od prostoru pro jednotlivé borce (pravda, kostel mohl být o minutku dvě delší), přes vtipné hláškování a utahování si ze sebe sama, až po pořádnou akční nálož, ve kterou se to ve správný moment vždy rozjede. Dalo by se tomu vyčítat kdeco, ale těm nostalgickým klasikám vlastně taky. Chvílemi jsem měl chuť hlasitě tleskat a křičet na celý sál. Zvláště 'přesdršťovka' v závěru si o to říkala pernamentně. 4 a 1/2. Asi pudu znovu. Edit: Šel jsem znovu a nadšení drhne. Hlavně užvaněnost první půlky a upozaděnou některých členů týmu (Couture, Crews) trošičku vadí. Ale od momentu, kdy Stallone vtrhne do sklepní kobky, je to jeden z vrcholných akčních úseků (asi nejenom) roku. Na zábavnost ale jinak vyhrál Joe Carnahan… (26.08.2010)

Nejlepší letošní nakopnutí zpět do osmdesátek, kdy šel z akčních hrdinů přirozený respekt, protože pro svaly neprošli dveřma, kdy jednočlenné armády rozpoutávaly své soukromé války, a kdy se vykostění padoucha pointovalo ultrasuchou hláškou. Od úvodního nočního záběru se siluetou komanda v gumovém člunu (který jste mohli v kině vidět naposledy snad ve dvojce ŽHAVÝCH VÝSTŘELů před sedmnácti lety) a Lundgrenova následujícího "varovného výstřelu", je to všechno zpátky. Celá moje puberta strávená přepínáním mezi SMRTONOSNOU PASTÍ na Nově a soubežně běžící SMRTONOSNOU ZBRANÍ na jedničce, ve snaze vychytat z obou ty nejlepší scény. To vše se vrací díky téhle nesmírně pohodové variaci na čtvrtého RAMBA, v níž si Sly podává ruku s novou generací a symbolicky jí přenechává největší a nejhlučnější kanón. A kde nejlepší přestřelka je paradoxně ta verbální v kostele, kterou Sly a Arnie završují léta vzájemného pošťuchování ve svých filmech tváří v tvář. Stejně jako když se přepíná mezi jednotlivými bitkami a člověk v každé nadšeně poznává nějakou z akčních hvězd. To pak člověk odpustí i tu Slyovu nešťastnou snahu jít v nápaditých akčních scénách s dobou a kamerově a střihově je kurvit. Takže ještě jednou - ženské se nebijí (a už vůbec neznásilňují), chlapské přátelství nade vše a nikdy není pozdě udělat (aspoň jednu) správnou věc. Nálet smrti! (21.08.2010)