Expendables: Postradatelní

Hvězdu (a půl?) dolů za zbytečné rockyovské kecy (= patetická demence - odsral to hlavně chudák Mickey), které se nějak moc netvářily, že by to bylo "jen pro prču". Jinak hodně příjemná jízda (i když začátek navnadil na trochu víc, než se pak dělo) - u kostelní scény slzička ukápla. Dala bych si druhej chod. (19.08.2010)

Totální nadšenost. Nemám rád akční hrdiny a akční filmy, ale tenhle mě skutečně dostal. Film má spoustu geniálních bojových i akčních scén a přitom si drží nadhled a nepostrádá skyté narážky na všechny hlavní herce. Nemá smysl nic dodávat, tohle je skvělý film a pro fandy těchto akčních herců to musí být svátek, jako prase. 90% 01.09. 2010 10/19 nejočekávanějších 2010 (01.09.2010)

Ten scénář byl tak hloupej a děravej, že by to nevstřebaly ani 80. Scéna v kostele ovšem byl suprová, o tom žádná. Ale potom? Budu citovat Subjektiva: "záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud." Většinu času mě nezajímalo, kdo střílí, ani proč (protože důvody buď nebyly žádné, nebo hloupé a patetické), a protože se střílelo většinu filmu... Kouknu na dvojku, prý je lepší, ale asi protože jsem se na to tolik těšila, hodně, hodně to zklamalo. Slabé 2*. (24.05.2013)

Paradoxně to mělo být ještě o stupeň tupější a přímočařejší. Filmu vysloveně škodí snaha o sofistikovanou motivaci doživotního zabijáka, který si chce zachránit alespoň kus své prázdné duše. V Rambovi IV ji Stallone utopil v krvi a buldočím tahu na branku, tady se s ní film potýká a má problémy divákovi vysvětlit, proč jsou postavy tam, kde jsou a proč dělají to, co dělají. Chtě nechtě tak The Expendables vypadají jako nesourodé testosteronové akční skeče a slabikář "meta-filmových" hlášek (čím víc znáte mapu 80. let, tím víc si je užijete). Akce je solidně fyzická, na můj vkus ale místy zmatečná – zas ty pokusy o "greengrassovskou" kinetiku – a uspěchaná. Navíc tu chybí ten potřebný osmdesátkový drajv ve stylu švejkovského "zabili jste mi strýčka, tak tady máte přes držku". Abych se ale zbytečně nekabonil – bavil jsem se dobře, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že Stallone nepřekočil magickou čáru a nespadl do té retro řeky úplně. Občas jakoby se do ní snažil zbytečně "vkecat", když je potřeba vykopnout dveře. Proto váhám, zda tu 4. dám / nedám. (11.08.2010)

Sly Stallone plní na stará kolena přání všech fanoušků osmdesátek a po Rockym a Rambovi přináší poslední dárek – týmovku snů. No, snů, upřímně, všichni bychom rádi viděli v hlavních rolích trojlístek z kostela. Ale doba se změnila a musíme brát to, co se nabízí. A v rámci možností Sly volil dobře. Statham připomíná neurotickou frenetičnost Cranku, Li si pohodově vychutnává lehce komicky posunutou postavičku „půl chlapa“, Lundgren po letech není k smíchu, Crews baví tím svým lehce vyšinutým stylem mluvení a nejméně výrazný článek Couture alespoň stojí za pár dalších hlášek. A Sly je prostě Sly (na svůj věk vypadá neuvěřitelně cool), typický hrdina, který si drží morální kodex i v záplavě očividné digitální krve (tady Postradatelní oproti poslednímu Rambovi nejvíce ztrácí). Příběh není překvapivě až taková tupost, jak by se čekalo (možná je to i škoda). I tak je ale jisté, že ten film vznikl pouze proto, aby si jedna generace mohla nostalgicky v kině zavzpomínat. Pro někoho málo, pro mě potencionální srdcovka. P.S. Scéna v kostele je maximálně využitá – kultovní status zaručen. (18.08.2010)