Madisonské mosty

Clint Eastwood byl vždy mistrovský vypravěč a v tomto filmu se vyjímčeně vydal do vod melodramatu. Vypráví příběh o vášnivé lásce bez budoucnosti, které propadne vdaná žena a životem svobodný fotograf. Film stojí převážně na vynikajících hercích ale kouzlo filmu dodává i melancholická hudba a citlivá režie, která však film vypráví až příliš pomalu. Pro citlivé romantické duše dokonalé dílo. (01.06.2010)

Clint Eastwood v Hollywoodu mj. přezdívaný „serial womanizer“ mě tímto snímkem fakt dostal. Kdo by řekl, že zrovna člověk s takovou pověstí dokáže vytvořit film, ve kterém je láska Roberta a Francescy téměř hmatatelná? Madisonské mosty jsou opravdu velmi intenzivní, a čeho se cením nejvíc, romantický, ale ne hloupý film. Takových by jste snad napočítali na prtech jedné nohy. A co se herců týče, Streepovou nemá cenu hodnotit, ta je talentovaná a vždy se dokáže profesionálně připravit, velkým překvapním je i v tomto případě Eastwood, který svůj nepříliš široký herecký rozsah do posledního odstínu využil k vytvoření charismatického a citlivého chlapíka, který je prostě sympatický. Po režijní stránce jsou Madisonské mosty standartní, zaměřují se na herce a nechávají jim hodně prostoru a závěr s auty na křižovatce, to je ale parádní, frajersky suvernéně odvedená, filmařina. (26.07.2012)

Přesvědčení, že každý z nás má svůj protějšek v tom druhém pohlaví, je vírou, která není bez opodstatnění. Těch, kteří je naplní, není mnoho. A ne vždy potkáváme tento životní vrchol v situaci, která by umožňovala jeho plné a bezvýhradné přijetí. Velké téma je současně neméně velkým svodem k plačtivému sentimentálnímu pohledu, který odpuzuje svou kašírovaností a schematickou nepřirozeností. Příběh MADISONSKÝCH MOSTŮ je příběhem ne nezvládnutí, ale opanování a oslavy tohoto citového vyvření, bez nějž každý lidský život zůstává pustý a prázdný jako neobydlený neudržovaný dům. Zdánlivě bezvýznamné setkání ženy, jež je v letech, kdy by měla mít rozum, s mužem, který přesvědčuje sebe sama v názoru, že únik do tvůrčího života je rovnocennou náhradou lidské plnosti, vrcholí v citové i fyzické smršti čtyř - zdaleka ne celých - dnů. V smršti, která sama o sobě je svou intenzitou životem samým. Okolí erupce je při tom všem vším možným, jen ne pouští a úhorem. Postrádá mnohé, lidská malost a vyprahlost však do tohoto výčtu pomyslných errat v žádném případě nenáleží. Vážit a přemýšlet i domýšlet neznamená kapitulovat, byť by to mělo znamenat i vlastní doživotní srdcebol. Sloučit odpovědnost a cit se svědomím a myslet přitom nejen na sebe je zrcadlem, které film nastavuje naší sebestředné současnosti. To, že se režiséru Eastwoodovi podařilo tuto štafetu hlubokého humanismu, lásky a pokory přenést i do další generace, vyvolat v ní byť i jen na okamžik potřebu vlastní katarze a sebeprozření i vůle změnit svůj dosavadní život, to není pokleslá reality show, ale vrchol každého slušného lidského života. Je to ten život sám. MADISONSKÉ MOSTY tak činí překvapivě sporou, ve skutečnosti však nezapomenutelnou niternou a působivou filmovou řečí, jež hollwoodské továrně na sny propůjčuje rozměr nezávislého tvůrčího filmu. (01.03.2008)

O většině Eastwoodových filmů, které režíroval, se píše, že jsou velmi dobré zejména díky jeho režii. Přesto mi tento PAN režisér a PAN herec přijde nedoceněný. To, co předvedl v Madisonských mostech je genialita. Vystačil si s minimálním prostorem, a přesto dokázal na celuloid zachytit ty nejjemnější detaily vztahu dvou zralých lidí, ty nejniternější linie jejich příběhu. Vše je tady téměř dokonalé a celé to působí věrohodně, jako by se to skutečně stalo. Některé pasáže (např. když Michael mluví o tom, co to je být jediným synem) si já osobně budu pamatovat hodně dlouho. A asi nejvíc koncert Meryl Streep, protože tohle je skutečné HERECTVÍ (přijde vám, že nic nehraje, ale že to tak prostě je). (26.12.2004)

"I DON'T THINK OBSESSIONS HAVE REASONS. THAT'S WHY THEY'RE OBSESSIONS." ----------- Počas prvej polhodiny sledovania som chcel napísať niečo vo význame, že keby som nevidel Pollackove Spomienky na Afriku, tak tomuto zrejme pacnem štyri hviezdy. Po skončení sledovania nakoniec prekvapivo dávam štyri a Afrike nechávam za tri. Madisonské mosty sú naozaj pohodový feel-good film (teda aspoň prvých 100 minút), ktorý je komplet zvnútra i zvonku krásny, úprimný a čistý. Herecký koncert Clint & Meryl mi chutil viac než Redford & Meryl, ktorá tu posúvala herecký strop až do nebies, od prvej po poslednú minútu. Ten jej smiech je nezabudnuteľný. Film ale nezaostáva ani so súdkom smútku, ktorý sa v závere úplne vylial. Scéna zo smrteľnej postele mi instantne pripomenula Leaving Las Vegas, kde dal Nicolas Cage zo seba dušu. Zhrnuté a podčiarknuté, mosty v okrese Madison sú skutočne kvalitka, ktorým to musí uznať aj človek ako ja, ergo hanobiteľ romantiky, lásky a vzťahových sračiek. (09.12.2018)