Madisonské mosty

O většině Eastwoodových filmů, které režíroval, se píše, že jsou velmi dobré zejména díky jeho režii. Přesto mi tento PAN režisér a PAN herec přijde nedoceněný. To, co předvedl v Madisonských mostech je genialita. Vystačil si s minimálním prostorem, a přesto dokázal na celuloid zachytit ty nejjemnější detaily vztahu dvou zralých lidí, ty nejniternější linie jejich příběhu. Vše je tady téměř dokonalé a celé to působí věrohodně, jako by se to skutečně stalo. Některé pasáže (např. když Michael mluví o tom, co to je být jediným synem) si já osobně budu pamatovat hodně dlouho. A asi nejvíc koncert Meryl Streep, protože tohle je skutečné HERECTVÍ (přijde vám, že nic nehraje, ale že to tak prostě je). (26.12.2004)

Clint Eastwood byl vždy mistrovský vypravěč a v tomto filmu se vyjímčeně vydal do vod melodramatu. Vypráví příběh o vášnivé lásce bez budoucnosti, které propadne vdaná žena a životem svobodný fotograf. Film stojí převážně na vynikajících hercích ale kouzlo filmu dodává i melancholická hudba a citlivá režie, která však film vypráví až příliš pomalu. Pro citlivé romantické duše dokonalé dílo. (01.06.2010)

Milostné vzplanutí, poblouznění zamilované mysli a hluboké lásky cit. Věky věků na ně působí dvě veličiny, z nichž jednu změřit lze (ČAS) a ta druhá je prakticky neměřitelná (INTENZITA), přičemž právě ona má to kouzlo posunout jakýkoliv čas přes práh věčnosti.. Civilní, bez žánrových klišé a lacinosti současných vulgarit - taková jest romance od zastřešených mostů iowského Madisonu, jejíž sílu ocení spíše ten, kdo si prošel empirií a skvostná scéna deštivého čekání na semaforu budiž tomu důkazem. Sexuální kovboj Clint je podepsán pod nejlepší western a nejlepší romanci posledních dvou dekád a to je, konkrétně v těchto žánrech, bez diskuze obdivuhodný počin. (17.10.2011)

Nestačí byť dobrým človekom, mužom a starostlivým otcom. Na to aby bola žena vo vzťahu spokojná a šťastná treba asi niečo viac ako len nechať ju stáť pri hrncoch a každodennom kolobehu pozostávajúceho z maličkostí a drobností okolo detí a rodiny. Čím viac človek starne, tým ľahšie si uvedomuje prípadnú nenaplnenosť zvojho bytia a to môže byť niekedy veľmi deprimujúce. Zároveň akákoľvek vyhliadka na zlepšenie a vytrhnutie zo stereotypu môže byť neodolateľne lákavá... Ako bolo aj vo filme vyslovené, niečo také môže prísť len raz za život. Už od prvého momentu ako vkročí C. Eastwood do kuchyne M. Streep je jasné, že práve nastal takýto moment. Od zamilovania až po postupné vytriezvenie a reálne zhodnotenie ich vzťahu tak má divák možnosť sledovať herecký koncert oboch hviezd, najmä M. Streep, ktorá si toho Oscara právom zaslúžila. Emočná stránka s ohľadom na celú situáciu tu v priebehu deja pekne pomaly stále narastá, pričom ku koncu je to už skoro na nevydržanie. Úžasne vťahujúca atmosféra na záver exploduje v gejzíre emócií za doprovodu myšlienok hodné pamätania. Niečo takéto si dokáže divák plne vychutnať, len keď už má niečo odžité, má rodinu a deti, len vtedy pochopí tú jednoduchú krásu slov a pocity hlavnej hrdinky - Rodine a deťom som venovala celý svoj život, Robertovi chcem venovať to čo mi ostalo. Výrok, ktorý hovorí za všetko. Skrátka geniálne. (30.11.2015)

Nemám rád ten pocit, kdy mě romantický film nezasáhne tak, jak by měl. To následné zklamání mrzí snad nejvíc ze všech žánrů a tady o to víc, že osudové a přitom náhlé vztahy jsou tím největším lákadlem. Herecky i dramaticky dokonalých momentů je tady požehnaně, ale jakoby nedržely pokupě. Vzpomínám na film s usměvavou slzou v oku, ale kvůli zbytečně protahované paralení linii s otravnými potomky nemůžu jít výš. (10.04.2006)