Madisonské mosty

Lze skutečně pohladit duši člověka? Je možné dotknout se jí tak, abychom to doopravdy cítili? Je, zeptejte se Clinta Eastwooda. Budu pokračovat ve své tradici a opět zapěji ódu na jeho schopnost přenést na plátno něco víc, než jen pouhé obrázky. Bavíme se o něčem neviditelném, co posouvá film do stavu beztíže. Nádherný i bolestný, především však skutečný příběh nám přednesli Meryl s Clintem. Oba zaslouží absolutorium, zejména Meryl mě pak svou hereckou dokonalostí dostávala do kolen, na nichž jsem zblízka viděl odlesk svých dojatých očí. Je na rozsáhlou debatu, co všechno pro nás může znamenat láska. Však také oba dva hojně diskutují. Mimochodem - dialogy jsou napsány přímo fantasticky. Život je zkrátka nádherný. I tím, že v daný okamžik je možné stát jednou nohou v nebi, a druhou zároveň v pekle. Kdo nemá ponětí, o čem tento film je, ten neví ani to, o čem je láska. (26.07.2011)

Melodrama nemusím, ale vysoké procentuální hodnocení a velmi slušné obsazení mě zlákaly do té míry, že jsem nedbal ani varování komentářů typu "strašně mě to chytlo za srdéčko", které obvykle považuju za lakmusový papírek varující před ztrátou času. Už po pár minutách jsem ale cítil, že všechny mé předsudky, které se k melodramatu vážou, jsou zpět v plné síle, a tak výsledné 2* považujte za diplomatické vyjádření úcty k vynaložené energii zúčastněných na projektu, který je určený úplně jiné divácké skupině. Film jsem nedokoukal, protože kdybych měl vynaložit vůli ke zhlédnutí celé 135minutové stopáže, na konci bych ten snímek asi nenáviděl. Možná je to fajnově natočená červená knihovna, ale na její podstatě se pro mě nic nemění. Celkový dojem: 45 %. (03.04.2016)

Láska ako súlad dvoch duší, dvoch tiel, dvoch svetov, ktoré v spojení vytvoria jednotu a harmóniu. Harmóniu mužsko-ženskú. Ako Robert rázne a presvedčivo povedal, také niečo sa stáva len raz za život...a keď to zažijete, čaro tohto filmu s jeho jemnocitnosťou sa dá užiť ešte viac. Viem si predstaviť, že sa nájdu diváci, pre ktorých to bude len film z červenej knižnice. Pre niekoho krátka milostná zápletka zmáčaná slzami a bôľom. Pre iného osobná skúsenosť na filmovom plátne. Pre niekoho celoživotná trýzeň a frustrácia. Srdce túži a rozum velí. Áno, plakala som, ako už dávno nie. A bolo to ozdravné a uvoľňujúce. (15.01.2020)

Malebné obrazové kompozice kameramana-malíře Jacka N. Greena, něžná hudba Lennie Niehause, přesvědčivé a civilní herectví ústředního dua, Clintova svědomitá, pozvolná a nádherně staromilská režie, která dbá na lapidární detaily, to vše zapříčinilo, že jsem neměl daleko k pláči. Madisonské mosty jsou uhrančivou, citlivou a komorní básní polarity titánsky tísnivého nádechu a výdechu očistného a obrozujícího jarního deště, jehož rezonance na srdci a na duši hned tak neodezní. A rozhodně nevěřte tomu, že jsou pouze pro usedlé "domácí puťky" ve středních letech, kterým protekl život pod upracovanýma rukama, jak zde jistí jedinci (indiskrétně) prezentují. P.S. Niternost Eastwoodových filmů je pro mne zdrojem neutuchajícího obdivu a úžasu. Doufám, že u toho zůstane i do budoucna. (22.11.2008)

„Staré sny boli dobré sny. Síce mi nevyšli, ale mal som ich rád.“ Zaujímavý milostný vzťah medzi dvoma zrelými, starnúcimi ľuďmi, ktorí vedia, čo od života chcú (Eastwood mal v tom čase 65, Streep "len" 46, ale kinematografia zažila už vyššie vekové rozdiely, viď. Saturn 3 alebo Pasca s Connerym). Okrem výkonov ústrednej dvojice oceníte peknú výpravu, dojemné rámcovanie scénami zo súčasnosti a prekvapivo o nič nezaujímavejším mini-príbehom o dcérach a synoch. V neposlednom rade oceníte strhujúci, dojemný záver o tom, že niekedy stačí iba otvoriť dvere na aute (ale aj o tom, že tento zdanlivo primitívny úkon môže byť neskutočne ťažký, až nad ľudské sily). Už keď som Madisonské mosty videl prvý raz v polovici 90. rokov, hlboko na mňa zapôsobili. (14.02.2009)