Alice

Zvláštní kombinace vztahových filmů typu "Hana a její sestry" s bláznivou komedií, jako je například "Prokletí žlutozeleného škorpiona". A musím říct, že ta kombinace bezvadně funguje. Samozřejmě to není nic vysloveně dechberoucího, spíš jen taková jednohubka, ale "jednohubka" skutečně dobrá... Celkový dojem:80% (12.05.2019)

z klasických Allenovských znaků typických pro jeho tvorbu tu sice moc není (humor skoro úplně absentuje, ironie taktéž a Woody tu není vůbec), ale jako celek mě Alice překvapivě dost bavila. Celé je to takové roztomile úsměvné až naivní a Mia Farrow (jejíž fanoušek sem nikdy úplně nebyl) je tu víc než fajn a ze všech jejích rolí mě tu bavila snad nejvíc...70% (19.09.2023)

Kouzelné. Hmm, skoro by se to mohlo jmenovat Zázrakem uzdravená. :-)) Nestává se mi často, aby mě tolik od začátku do konce bavil vyloženě ženský film, věnovaný v první řadě publiku něžného pohlaví, a za sebe ani nemůžu zhodnotit, nakolik skutečně Allen rozumí ženské psychice včetně její nejtajemnějších zákoutí, jak to popisuje oficiální distributor. Ale já věřím, že ano, a při dobrém filmu mi stačí vnímat, že Woody určitě rozumí minimálně tomu, jak vypadá dobrý scénář, jak vést příběh, postavy a jednotlivé motivy tak, aby upoutaly, napínaly, bavily a že má šťastnou ruku na obsazení hlavních rolí. Mia Farrow je zde krásně milým stvořením, prožívající v duší své hrdinky zamilovanost i otrávení z denní rutiny a napůl pohaslého manželství, okouzlení střídající se ze zklamáním a neustálým váháním... až do překvapivého konce, který mi připadal trochu náhle odbitý, ale zároveň i přes to drobné zklamání mě tím vyústěním dokázal potěšit a svým pojetím (s komentářem pavlačových drben v pozadí) připadal i dost vtipný. Woody Allen jako autorský režisér má ve své tvorbě pestrou řádkou různých specialitek a jednou z nich jsou rozhodně i komorní vztahové komedie s výrazným fantastickým prvkem, před Alice to byla Purpurová růže z Káhiry, později Půlnoc v Paříži... aneb ze všedního a pomalu fádně vypadajícího života poznáváme náhle prostřednictvím jednoduchého kouzla úplně jinou dimenzu tohoto světa kolem, aniž bychom ho opustili. Což platí nejen pro hlavní postavu, ale prakticky i pro diváka během sledování těchto Allenových filmů, pokud je naladěn na stejnou vlnu. Velmi se mi líbila i umělecká stránka, pokud jde o sehrání fantaskních flashbacků nebo některé výtvarně stylizované záběry, třeba dialog s loučením nasnímaný se sileuty obou postav před obrazem s palmou a mořem. [80%] (16.06.2022)

Ještě před několika minutami by mě nenapadlo, že mi jednou bude dělat problémy najít na filmu Woodyho Allena nějaké pozitiva. Ještě před několika minutami jsem doufal, že Alice bude víc než jen povrchní, nekompaktní pohádkou o zneviditelňování a elixíru lásky. Bohužel... . Největším problémem Alice je samotné téma – špatně zvolené a nadto ještě nešikovně zpracované. Na Allenových „vztahových“ filmech jsem vždycky obdivoval především preciznost, s jakou dokázal „psychoanalyzovat“ své postavy. Byl to jednoduchý, ale účelný racionální styl. V Alici si mé sympatie nikdo nezískal, a sami asi uznáte, že sledovat sto minut osudy vám zcela lhostejných postav je přinejmenším pěkný opruz. Nehledě na skutečnost, že psychologický rozbor je zde příliš doslovný a není nám skryto právě to „tajemno“ obestírající každý vztah. Netvrdím, že fantasy prvky do hořkosladkého dramatu nepatří (viz. úžasná Purpurová růže z Káhiry), ale pouze za předpokladu splynutí s okolním děním. Tady kupříkladu „supermanská“ scéna působí téměř jako parodie. Alice ani zdaleka nepřipomíná čistou komedii (za celou dobu jsem se skutečně zasmál jenom jednou). Možná to celé mistr myslel úplně jinak, možná se Alicí snažil částečně ospravedlnit nevěru (což by vzhledem k jeho komplikovaným rodinným vztahům ani nepřekvapilo), ale proč TO není jasné ze samotného filmu? Proč myšlenka organicky neprorůstá celým dějem, ale pouze nám jenom řekne ahoj v jeho závěru? Nebýt stále skvělé režie a výtečné kamery (plus jazzu zajisté), neváhal bych použít k charakterizaci Alice následující věty: Je to jedna epizoda Ally McBealové se čtyřnásobnou délkou. Skoro Woody, skoro. 55% Zajímavé komentáře: Tosim, ripo (15.12.2005)

Woodyho pokus v okamžiku největší sbíhavosti jeho díla. Vyniká hudba, a už nic. Tuctový příběh dvou lidí, kteří I can´t stand it any longer but didn´t realise yet. Měl jsem spíš pocit, že Woody potřeboval zaměstnat Miu, než něco natočit. Zbytečnost a v díle WA podprůměrný ročník, který netřeba vidět víckrát. (19.10.2013)