Hlad

Film, jenž skrz explicitní fyzické utrpení vykresluje utrpení duševní, čímž způsobuje empatickým divákům utrpení emoční natolik silné, až mají tendenci nazývat ho fyzickým... Co se ale za tím vším utrpením skrývá je nejasné, můj problém s Hladem je, že mi nedává nic, co pozřít, nečekám, ani nechci u artfilmu jasnou, doslovnou pointu, ovšem Hlad je až příliš moc o pocitech a málo o skutečném poselství, o okolnostech a dokonce i málo o myšlenkách, pokud tedy pomineme myšlenku: trpět za své přesvědčení. Z filmařského hlediska je pro mne McQueenův debut mnohem zajímavější - svým pozvolnějším tempem, delšími, statickými a strohými, avšak důsledně promyšlenými záběry se Hlad řadí spíše k artfilmům, avšak zůstává na hranici této škatulky, kde jsou artfilmy stále záživné a ani v dlouhých, tichých částech neinklinují k úmorné zdlouhavosti a nudě. 7/10 (09.05.2012)

Ve filmu je cítit silný politický podtext zabývající se problematikou udělení statutu politických vězňů pro zajatce IRA. A protože mi tenhle problém moc neříká, snímek mě nechytá. Né že by jejich protesty, jako hladovka a mazání s*aček po stěnách, nebyly zajímavé, na hodinku a půl mi to ale nevystačilo. Už celá ta koncepce, kdy film víceméně nesleduje vývoj jakési zápletky, ale jen pozoruje situaci, mě nevzala. Navíc vše často ve dlouhých a předlouhlých záběrech, které se mnohdy táhnou víc než smažený sýr. Vězeňská dramata mám rád, tohle na mě bylo ale zřejmě moc hlubokomyslé. (16.07.2010)

Hlad nie je jednoduchý ani ľahký film, ale to už mnohým dôjde podľa názvu. Je to film pre náročného diváka, ktorému snímky ako Štvanec IRA a Boxer nestačili na vykreslenie pomerov v írsku poslednej tretiny minulého storočia. Tak ako mne. Hlad je tiež filmom s minimom akýchkoľvek dialógov, tuctov postáv či príbehov, ktoré by odvádzali diváka od témy. Pokiaľ by som ho mal k niečomu prirovnať, dostal by som sa do oblasti literárnych vied a spracovaním Hlad prirovnal ku koncepcii poviedky, alebo, ešte lepšie, novely. Všetko je tu strohé, kruté a realistické, a divák si skutočne uvedomí, že "niečo skazené je v kráľovstve britskom", alebo aspoň tom írskom. Je to nepríjemný film, ktorý vsádza na dlhé a pomalé scény s o to silnejším dopadom, a hlavne v druhej polovici na nezabudnuteľný výkon Michaela Fassbendera v úlohe väzňa s tragickým osudom Bobbyho Sandsa. Ja viem, prečo ho mám tak rád, a nikto mi to nevezme. 100% (30.05.2013)

Skupinka prívržencov republikánskej armádnej zložky IRA, odsúdená v Severo Írskej väznici Maze, zahájila hladovku. Jej cieľom je dosiahnuť status označenia "politický väzeň". Toto zaradenie by im zabezpečilo miernejšie tresty, lepšiu stravu či zaobchádzanie. Namiesto toho sa dostávajú do otvoreného boja s "bacharmi", ktorých praktiky hraničia s neľudským správaním. Píše sa rok 1981 a toto je skutočný príbeh o udalostiach, ktoré otriasli svetom. Bez ohľadu nato, aké "čisté" úmysly malo zoskupenie IRA ( zabezpečenie slobody osamostatnením sa Írska od V. Británie ), príde mi prinajmenšom za vlasy pritiahnuté, že každý na tomto svete, chce dosiahnuť svojho cieľu za pomoci násilia, vraždenia a páchania iných zverstiev na obyčajných ľudoch ( nie, že by bola V. Británia svojim kolonizovaním bez viny ). "Hunger" vo mne vyvolal minimálne emócie. Nuž, vraždili, tak sa s nimi zaobchádzalo tak, ako by sa malo s každých vrahom. Nech si to každý obráti na seba, nech si každý o mojom názore myslí čo chce ( lebo údajne je táto skupina vďaka svojim skutkom z minulosti, v boji za "slobodu", stále "populárna" - no mne sú jej kroky rovnako proti "srsti", ako akýkoľvek výstrel z pušky amerického vojaka v Afganistane, Iraku či Vietname. A snáď nemusím pripomínať, že tam o slobodu nešlo, že? ). V poslednej polhodinke niekoľko scén vzbudilo odbor či "nechuť". Sebatrýznenie je však rovnako chorobou, ako seba-poškodzovanie. Osobne mi hlavného hrdinu vôbec neprišlo ľúto. Áno, je to smutné. No za všetko si predsa mohol sám. Bude snáď niekto niekedy obhajovať kroky Nórskeho vraha nevinných detí Breivika, ktorý chcel taktiež, ako iný šialenci dosiahnuť zmenu politického smeru násilím? Na záver, film dobrý, herecký výkon hl. "hrdinu" taktiež, ale - nuda. Možno to tak pociťujem z dôvodov "totálneho" odosobnenia sa, no fanúšikom ( skutočných ) vrahov som nikdy nebol. (25.02.2014)

Hlad musím chtě nechtě konfrontovat s českou filmovou tvorbou posledních let, především se mi nabízí srovnání s nedávno viděným Protektorem a Občanským průkazem, které přímo drtivě válcuje a ukazuje, v čem spočívá slabina dnešního českého filmu. Ty totiž mají dílem nevěrohodný scénář, dílem jsou ukecané a vypadají jako tuctové televizní inscenace. Hlad je film, který působí naprosto přesvědčivě, vyvolává přesně ty emoce, které vyvolat chce, a je přitom ve vyjadřování úsporný. Je vyprávěný obrazem a jediný zásadní dialog mezi hladovkářem a vězeňským knězem je přímo lahůdkou v tom, kolik rovin, jinotajů, oťukávání a informací v sobě obsahuje. Tohle drama dokáže na rozumné ploše 95 minut poskytnout celkový obraz problému a diváka doslova pohltí. Téma týrání, frustrace vězněných i dozorců, kteří jsou limitováni politickými pokyny lidmi, kteří nemají ve vzdáleném parlamentu o skutečné situaci reálnou představu a ani snahu se jí zabývat. Je to souboj vůle, ideologie, myšlenek, obětování, zastrašování a síly. Kontroverzní film, který není pro každého. Celkový dojem: 95 %. (19.05.2011)