Čtvrtý druh

Nejnudnější a nejtrapnější sci-fi poslední doby. Nálepka ,,podle skutečných událostí, doloženo dobovýmy dokumety" zněla zpočátku zajímavě, ale skutek utek. Ty rádoby pravé záběry mě po chvíli už dost štvaly. Nenapravila to ani Milla Jovovich, ani Elias Koteas. Takový film nepřináší nic nového ani originálního, je to postě jen moderní nonsense, který snad nestojí ani za zkouknutí. (18.05.2011)

Rádoby polodokumentární horor natočený "podle skutečných událostí" a s "reálnými" videozáznamy. Jenže paradoxně tohle, co mělo být hlavní devízou filmu, je jeho největší problémem hodně to shazuje celkový výsledek. Kdyby to totiž celý natočili v "normálním" stylu a nepoukazovali furt na to, že se to opravdu stalo, tak by to bylo o hodně atmosféričtější a působivější. Podle skutečnosti to totiž samozřejmě není a ty dokumentární záběry to spíše ruší než aby přidávaly na působivosti. Přitom pár zajímavých scén se tu najde a režisér asi nebude úplný střevo. Chtělo to ale mnohem lépe celý koncept uchopit a do hlavní role obsadit někoho lepšího než Millu Jovovich, která to hlavně ke konci absolutně nezvládá. 30% (14.03.2010)

Paranormální aktivita se zelenými mužíčky natočená na trochu lepší kameru se slavnějšími herci? Nebo prodávání bludů pod rouškou senzacechtivosti? Film má své světlé okamžiky - většinou když někdo nelidsky řve, levituje nad postelí a trhá hlavou jako ve Vymítači ďábla, ale jinak je to takový narativní teleshopping, který slibuje, že když v následujících patnácti minutách neodejdete, dostanete pointu a k ní ještě jednou zdarma. A samozřejmě je to podraz. I bez Horsta. (09.02.2010)

Tenhle film se hrozně těžko hodnotí. Mám v sobě takový tok myšlenek a emocí, že pořádně nevím jak tohle zhodnotit. Po dlouhé době první film, u kterého jsem cítil zděšení. Na horory koukám často, jsou jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, ale sleduji je kvůli strachu, zděšení nesnáším. Jako horor mě Čtvrtý druh rozsekal na kousky, bál jsem se jako malé dítě. Kdyby tvůrci nezařadili skutečné záběry do filmu, neuspěl by. Strach a hrůzu totiž nenahání hraná část, ale ta reálná, nebo spíše hraná podpořená reálnou? Těžko říct. Film šíří strach do myslí diváků nikoliv snad obrazem, který sledují ale podsouváním myšlenek. Největší hrůzu si tedy způsobí divák sám a to ve své hlavě. Málokdo by přijmul fakt, že se mu stává to samé jako obyvatelům alijašského městečka. Příjmout fakt, že nad lidmi je vyšší druh, který má špatné úmysly je hrůzostrašné samo o sobě. Film si mě podmanil a tento komentář je toho důkazem. Pokud mám dodržet odstup, tak se musím zamyslet nad hlavním prvkem - reálným záběrem. Těžko usoudit zda je skutečným. Těžko hodnotit zda by psycholožka přišla po dvou letech na setkání s režisérem nenamalovaná, mastná a s výrazem smrtky. Těžko hodnotit zda by vůbec chtěla spolupracovat. Největší otázkou tak je proč se vlastně nechala natáčet v roce 2002 a film byl zrežírovaný o sedm let později stejným člověkem, se kterým se bavila ve studiu. Film znesl spousty otázek, které se netýkají jeho děje, ale okolností při natáčení. Proto neřeším "šum při únosech", ale zda byl film realný příběh, podpořený reálným záběrem, nebo jeden velký fake začínajícího režiséra, který chtěl za každou cenu Blair Witch 2. Mimochodem, neznám žádnou policejní jednotku na světě, která by propůjčila záběry vyvraždění rodiny, pochybnému filmu o únosech mimozemšťanů. (psáno v době masivní reklamní kampaně, která tvrdila, že film je podle skutečných událostí a obsahuje real záběry) 70% 23.01. 2010 (23.01.2010)

kdyby to byl dobrý film, byl by to vynikající film, ale že je to špatný film, je to přímo tragický film. zní to jako paradox, ale hned vysvětlím, co tím míním. stejně jako většina dobrých a úspěšných hororů či sci-fi hororů nestaví ani Čtvrtý druh na původním námětu, ale velkou měrou čerpá z postmoderní mytologie. miliony Američanů jsou přesvědčeny o tom, že mimozemšťané navštěvují Zemi a unášejí lidi. jen o málo méně jich věří, že sami byli uneseni. existuje velmi detailní model pro představy, jak přesně takový únos vypadá, jakým způsobem jej lze prošetřit a jaké jsou souvislosti. Čtvrtý druh tento model přijímá, lehce adaptuje a o několik kroků dotváří. koncept má proto už v základu velký potenciál oslovit početné masy diváků, jelikož předjímá jejich vlastní pověrčivost, zneužívá jí a útočí do slabých míst, kde polevuje obrana diváka. nevím, jak ostatní diváci, ale já jsem silný skeptik. přesto, abych si mohl užít fantastický film, ať už sci-fi, horor, nebo hybrid obou žánrů, musím být otevřený. musím vstoupit do hry, v níž balancuji mezi aktivní snahou uvěřit věrohodnému, a přirozeným nutkáním zpochybňovat, vyvracet a odmítat vše, co se naopak jeví jako falešné. nejvyšší metou pro filmaře pracujícího s naznačeným konceptem by přirozeně měla být autenticita. v tomto ohledu ovšem Čtvrtý druh naprosto selhává. pozorný divák s trochou soudnosti filmu věřit nemůže ani při dobré vůli. dokumentární části jsou ledabylé a velmi nešťastně napojené na nesouladné ilustrační pasáže s Millou Jovovich. těm by pro změnu neuškodilo více kameramanské zručnosti, vyspělejší využití zvukových efektů a v neposlední řadě větší důraz na výpravu a kresbu unikátního aljašského prostředí, která by zachytila tamního genia loci. ze všeho nejvíce ovšem film trpí špatnými hereckými výkony. vada je to o to patrnější, že přesně na herectví stojí působivost filmu. divák musí napřed uvěřit herci, aby teprve mohl přijmout širší souvislosti. mizerné herectví a laciné pozlátko televizní konverzačky nejenže nedovoluje ani přístupnému divákovi pohroužit se do relativně atmosférického nitra filmu, ale nad to obnažuje absurditu premisy v jeho základech. /// bylo velmi férové připomenout na začátku filmu divákovi, že jde o jeho svobodnou volbu, zda uvěří, nebo ne. bohužel, volba je zcela jasná, od začátku až do konce. (02.09.2012)