Čtvrtý druh

V hororu dneska evidentně frčí krom masakrování mládeže taky ‚based on true events…‘, kde stačí pár nastříhaných záběrů ‚documentary-like‘ a kasičky pokladen už jenom cinkají. Šel jsem do toho s čistou hlavou, ale sotva Milla nakráčí do záběru, vytušil jsem, odkud asi tvůrci tu svoji pravdu brát budou. Uznávám, že zážitek to nakonec nebyl zase až tolik děsivý (ve smyslu filmařském), ale bohužel ani emocionálním. Paradoxně na mě více fungovala chvílemi umě navozená atmosféra znepokojení, než samotné hypnotické seance, ale jak už to bývá, horor je hlavně o postavách. Tyhle nemají nic moc ke hraní, byť jim snaha upřít nelze, když odříkávají ty jakože o dekádu dříve proběhnuvší dialogy. Nad touhle módou začínám pomalu zívat. 2 a ½. (08.02.2010)

Filmy o "blízkých setkáních" patří mezi můj oblíbený žánr a Čtvrtý druh mu ostudu rozhodně neudělal. O Mille Jovovich jsem si nikdy nemyslela, že je to nějaká fenomenální herečka, ale tady jsem ji snad poprvé viděla opravdu poctivě "hrát." Pro mě se jedná o slušné psycho. Snímek se sice skládá převážně jen z rozhovorů mezi doktorkou Abigail a jejími pacienty, ale o to mají větší sílu. Výpovědi těch lidí jsou samy o sobě docela strašidelné. Mnohdy je nejvíce děsivé to, o čem člověk jen slyší, co poslouchá, náznaky. Představivost pak zmůže své, stejně jako strach. Pak události dostávají konkrétní podobu. Měla jsem pocit, že kdyby ukázali, co se tehdy opravdu stalo, ty hrůzy, asi bych to nevydržela. Jo, docela jsem se bála:) Už jen ta sova byla tak děsivá, že jsem byla ráda, když nebyla v záběru. A díky Bohu, že ta hlavní "Alien possession" scéna byla docela nerozpoznatelná díky "technické závadě" na záznamovém zařízení:) Mně stačily jen ty hrůzné zvuky, co z ní vycházely. Čtvrtý druh si své publikum rozhodně najde, stejně jako je stejná část těch, co si k němu cestu nenajdou. Já patřím mezi první skupinu. (18.10.2015)

Režisér Olatunde Osunsanmi kráčí moderní a superlevnou cestou, kterou mu vyšlapali slavní kolegové. To ve výsledku znamená dokumentární formu vyprávění, pyšnící se nálepkou „podle skutečných událostí“ a nedovysvětlený závěr. Ne že by si to filmový trh vyloženě žádal, ale pokud chcete dneska na sebe upozornit a vydělat tuny prachů, taková volba vám při troše štěstí může vyjít. Nesmíte ale zapomenout na důležitou věc a tou je samotný příběh, protože ten zde tentokrát chybí. Přestože se nejedná o zázračné dílo s kdovíjak znepokojujícím tématem (žánrově spřízněný seriál Akta X mi byl bližší), tak alespoň nepostrádá cit pro vyvolání napětí ve správný okamžik, a nechybí mu ani depresivní atmosféra, kterou zapříčinilo hlavně chladné prostředí Aljašky. Svůj účel - a to pobavit - splnil tedy docela dobře, ale nehrozí, že bych kvůli němu trpěl nespavostí. (11.02.2010)

"Záleží pouze na vás, zda tomu uvěříte nebo ne." -> Chtěl jsem tomu uvěřit a záhady kolem UFO mám opravdu rád, ale snaha v sugerovat a přesvědčit násilně diváka . . o existenci jiné rasy z tří záběrů, na které jsem čekal celou hodinu a nebylo z nich nic poznat, a jediné čím snímek zapůsobí je neštěstí matky, které unesli její dceru a jedna pořádná lekačka, film nezachrání a tentokrát tomu nepomohla ani Milla, která hrála dost nepřesvědčivě. Od hororu očekávám strach, od mysteriózna (ne)uvěřitelnost a od thrilleru napětí a spád, všechno se mi dostalo jak šafránu křovákům. 40 % (31.05.2010)

The Fourth Kind: stupidní sračka! Ala Paranormal activity. Když se něco mělo dít, tak rozmazaná kazeta. Bože, neuvěřil jsem ani slovu. Kupa pomatenců. Milla Jovovich u mne klesla na minimum. A mimochodem, taky se občas ve 3:30 hod. budím..... a jdu do práce A za oknem občas vídám kosi a holubi. Je možné, že mne taky unášejí a znásilňují :-) (28.02.2010)