Pěst legendy

"Co je to za styl?" "Neptej se, když vyhraju, je dobrý." Zajímavé spojení sociálně-politické kritiky, antinacionalismu a v podstatě antirasismu, romeovské romantiky a geniálního kung-fu. Díky tomu i ty části mezi dechberoucími souboji byly fajn. A úplně nejlepší byl ten závěr. Mohli cvičit umění boje jak chtěli, na konci stejně sundal pásek a nařezal mu s ním. (07.09.2014)

Bojové scény jsou výborné a závěrečný souboj patří k jedněm z nejlepších v historii kung fu filmů a ten úžasný buldočí styl boje Jeta Liho je uchvavující, ale mimo to je to obrovský průser. Příběh by byl určitě taky zajímavý, kdyby nebyl tak diletantsky a nudně natočený a tak amatérsky zahraný. Navíc sem snad v žádném filmu neviděl tak papundeklové vzezření kulis jako tady. Je to škoda protože ten příběh měl myšlenku ale prostě v kung fu filmech je herectví až na druhé koleji. I když kung fu filmy miluju tenhle bohužel nepatří k mým nejoblíbenějším a nezachrání to ani vynikající Jet Li (24.03.2009)

Když se bojuje je to nadsazené, ne vtipné, málo nápadité. Když se nebojuje, je to blbé, nudné, debilně zahrané a ustrnulé dialogy jsou ubíjející. Jedna hvězda za souboj naslepo, jedna za konečný duel. Jinak bída. Chcete vidět super duely? A nenudící děj k tomu? Tak doporučuji film Neporazitelný III. - Vykoupení. Jet-Li je borec, Gordon Chan blbec. (06.07.2011)

Tohle je asi první kung-fu film, který se mi hodně líbil. Nejen, že souboje nejsou vůbec stereotypní, ale i příběh a dialogy jsou na slušné úrovni. Také mě potěšilo, s jakým nadhledem je brána japonská okupace, když ji nyní číňané berou tak vážně a opovržlivě. Prostě je to krásně podáno v duchu bojových umění a ani na chvíli to nenudí. (16.01.2011)

Hongkongské kung-fu filmy kdysi vznikali jak na běžícím páse (ročně jich klidně vzniklo i 300), pochopitelně ovšem vznikla i díla, která vynikají nad ostatními. Především první dva díly série Tenkrát v Číně patří skutečně mezi to nejlepší, při výběru toho skutečně nejlepšího by ovšem nejspíš došlo na jiný film Jeta Li- Pěst legendy.   Režiséru Gordonu Chanovi výrazně pomohl choreograf Yuen Woo-ping. Byla to právě Pěst legendy, která (tehdy ještě) bratry Wachowské přiměla Woo-pinga najmout pro choreografii u jejich Matrixu. Právě ve stylu soubojů jde mezi Pěsti legendy a Matrixem díky tomu najít jisté paralely, v Pěsti legendy přitom chybí pověstné Wire-fu a akční scény se drží při zemi. Díky bohu za to.   Předělávka snímku Pěst plná hněvu, kde Jet Li nahradil Bruce Lee stojí na naprosto vypilované choreografii, která je promakaná do nejmenšího detailu. Pěst legendy skutečně patří mezi vrchol akční hongkongské školy, kdy je každá akční scéna odlišná od té předchozí a Li v nich působí jako nebezpečná zbraň, které se člověk nechce postavit do cesty. Z málokoho šel v rámci akčního filmu takový respekt jako právě z Jeta Li v Pěsti legendy.   Pěst legendy přitom musí povinně obsahovat nějaký ten děj, který je v rámci hongkongských filmů pochopitelně jaksi vedlejší, protože hlavní je čekání na Jeta Li v akci. Když ovšem dojde na motiv Zhenovy pomsty a jeho lásky k japonské dívce, který má překážku v podobě rasové nenávisti mezi Číňany a Japonci, ten děj přeci jen funguje i v rámci žánru. Pěst legendy zůstává jednoduchým filmem, přeci jen ovšem v emocionálních pasážích nezůstává hluchá. A naštěstí pořád zůstává většinu času našlapanou akční jízdou, kdy Jet Li pomalu vytírá podlahu s každým, kdo se mu připlete do cesty.   Pěst legendy zůstává vrcholem hongkongské akční školy, který Jeta Li předvedl ve vrcholné formě a z Yuen Woo-Pingovi definitivně otevřel zasloužené dveře do Hollywoodu. Hlavní hvězda, choreograf a mezi nimi režírující Gordon Chan zvládli vytvořit vrchol tehdejší hongkongské tvorby, která si svůj dnešní kultovní status vysloužila naprostým právem...... (27.10.2021)