Single Man

Moje tolerance vůči estetice šedesátek má svou hranici a ta byla zase jednou výrazně ohrožena. Co na tom, že Firth je dokonalost sama a Julianne dokáže přesvědčivě splynout se všemi epochami historie...? Smyslné obrazy bývalého módního návrháře oscilující mezi pop artovými plátny a dusivou sexuální frustrací tehdejší generace, sice mají cosi do sebe, ale v tomto případě by méně mohlo být více. (09.04.2011)

-"If it's going to be a world with no time for sentiment, Grant, it's not a world that I want to live in." Procítila jsem tento film velmi intenzívně, ale zároveň jsem v něm vnímala velkou část unylosti, o kterou nestojím. Filmy o obyčejných věcech, které jsou zcela zásadní, jsou moje krevní skupina. Tady ten pocit důležitosti ale nepřišel. Večer s Julianne Moore pro mě nepředstavoval lekci v kontextu a jakkoliv se oba herci snažili, mnoho vrstev jejich vzájemných citů, o který se předtím mluvilo, jsem v řeči jejich těl nenašla. Setkání se španělským supermodelem nevypadalo jako náhodné dotknutí citlivých duší, ale jako reklama na cigarety. Ani souznění se studentem nebylo cítit takovou živelností, jakou by mělo, ačkoliv ze všech epizod představovalo největší naději. Ale jinak je to tragédie starořeckých rozměrů a jako takovou ji schvaluji. V podstatě to vypadá, že Tom Ford si udělal přesně to, co chtěl, a na nic kolem nehleděl, což je sympatické a obdivuhodné. Jen se mi srdce úplně nepohnulo a dokonce jsem nebrečela (!), což už se mi u tohoto druhu filmů dlouho nestalo. Můj nejoblíbenější/nejintenzivnější moment: Hlavní postava otevře dveře ven do světa a z větve stromu před jeho domem vzlétne sova a zmizí do noci. A čestné zmínění bych také ráda věnovala úvodní scéně na sněhu. Škoda, že se onen přímý, nekompromisní a mírně znepokojivý způsob zobrazování věcí nepřelil do celého filmu. (31.07.2015)

Není nad dramata, které z počátečního slibného příběhu vykřesají dokonale uvěřitelný a psychologicky hutný vhled, se kterým se ztotožní každý z nás. Protože stejně jako George máme všichni strach a stejně jako on jsme všichni součástí nějaké více či méně viditelné menšiny. Právě klíčový monolog hlavního hrdiny z úvodu dává vědět, že tohle hledání, podpořené překvapivě přesně padnoucím Firthem a Korzeniowského srdce lámající hudbou, tne do živého bez okolků. Onu přímočaře dokonalou barevnou hru emocí, kterou Grauova kamera bere až na samou hranici, by Single Manovi mohly závidět mnohem ambicióznější pokusy. (04.12.2017)

Čtyři a půl s tím, že po druhém puštění hrozí seriózně atak na pět kousků. Co na Fordově snímku oceňuji zdaleka nejvíce, je práce s hudbou. Možná, že se začínající režisér učil od PTA, protože takhle mistrně provázanou audio stopu s filmovými okénky nepamatuji. Vlastně: pamatuji - naposledy v Magnolii. Tklivé smyčce a depresivní orchestr jsou nedílnou součástí téměř celé stopáže, uvědomění hlubokého zážitku následuje těsně po závěrečných titulcích. Celé drama je neuvěřitelně působivé, jen od Firtha jsem čekal malinko víc; těch oslavných recenzí možná bylo přespříliš. Délka filmu je velmi sympatická, stejně tak jako nerušivá režie, střih... zkuste sami, a uvidíte! Milé, působivé, krystalické drama. (17.10.2010)

Tom Ford má určitě tu správnou teplotu, takovou tu pokojskou no já jaksi ne... pořád mi je zima a taky mám studené ruce, něco se mnou je, něco vážného, protože tenhle neskutečně úžasný počin šel mimo mě. Jáá se opravdu snažil, vzal jsem si mikinu, svetr, nóó pořád nic, taky zapnuk topeni, protože venku se taky jaksi ochladilo, nóó světe div se, pořáááád nic. Já to seru, není mi pomoci, no i o půlnoci 3/10 a ani o punkt víc, protože mně koktavý král zapomněl zahrát. (22.10.2011)