Vražedná chapadla

Ač jsem neviděl úplný konec, i tak zhodnotím. Je to sice neuvěřitelné klišoidní zhovadělost, neoriginální, špatná práce kamery a žádné napětí, apod..., ale já měl asi včera na takovouhle blbost náladu. Přes všechny nedostatky, kde je tento film jasnej odpad, jsem se docela pobavil a to je to hlavní. 40% (09.10.2011)

Naprosto o ničem, jestli někdo tohle přirovnává ke Krekatici, tak ta je oproti tomuhle mega-film! Celou dobu jsem čekal kdy přijde nějaká akce, ale místo toho jen povídačky a 3x v záběru chapadlo! Tu hvězdičku dávám, jen proto, že sem u toho skejsnul u televize až do konce, kde to bylo ještě víc o ničem, když jí zapíchli do oka harpunu a pustili proud! (04.03.2011)

Další blábol o vraždícím mořském monstru. Vůbec si nemohu vybavit, že by něklo řekl - v jezeře je slaná voda. Hm, asi mi to uniklo. Ovšem na oliheň s pistolí a puškou? A s elektřinou na lodi, kde je vše mokré, vzdouvající se vlny od obludy skrápí palubu...já nevím. Herci vesměs krajně nesympatičtí, příběh prostoduchý bez napětí a atmosféry. V závěru jsem si přál, aby ten gumák všechny rozšvihal. Jinak jsem vždy upřednostňoval mechanické triky před počítačem - vypadají věrohodněji - tady však nikoliv. Pomalu se plazící a tápající gumová chapadla moc hrůzy nenaženou. Aby vás kalmar všechny vzal! (04.03.2011)

Měla mě varovat anotace v programu... Prý: Napínavý pohled do tajemného světa této legendární oceánské bytosti vás zmáčkne a nepustí až do posledního šokujícího momentu... No, ty vo*e, to mě teda zmáčklo a nepustilo tak, že se ještě teď chvěju. Ale ne vzrušením, ani strachy, ale smíchy. Ne, že by na tý giga olihni bylo něco vtipnýho. Směju se sama sobě, jaká jsem zase kráva, že jsem se na to koukala až do konce. Omluvou mi budiž to, že mi zhruba v polovině filmu, vypadnul mozek z hlavy. (29.04.2016)

Film Krakatice (1996) je už od dětství jedním z mých nejoblíbenějších „monster/zvířecích“ kousků a nedám na něj dopustit. Proto mám jistou slabost pro jeho následovníky i starší kousky o chobotnicích, olihních, „krakenech“. Tento kousek je dalším z Maneater film Series, takže vám asi nemusím nějak zdůrazňovat, že jde o levnou céčkovou scifi hororovou záležitost, která rozhodně skvělými speciálními efekty oplývat nebude. Podle toho je taky potřeba k těmto filmům přistupovat a nečekat zázraky. Máte-li rádi podobné levné braky, budete alespoň trochu spokojení jako já. Eye of the Beast se sice nepyšní příliš velkým hodnocením a oblibou na internetu, přesto si nemyslím, že by šlo o vyloženou katastrofu. Neobjektivní pohled? Možná, nicméně jsem už viděl opravdu dost céčkových televizních záležitostí, ale tady jsem našel i dost věcí, které se mi na rozdíl od většiny lidí líbily. Kupříkladu jsem ocenil, že se tvůrci toho filmu spoléhali především na náznaky a samotného obřího tvora nám raději moc neukazovali. Vzhledem k malému rozpočtu to bylo i pochopitelné. Takže nám po většinu času musí stačit několik záběrů na chapadla. Horší už to bylo se samotným scénářem. Ten se vážně moc nevyvedl a to nejen co se samotných dialogů a jednotlivých postav (jejich charakteristik) týče, ale především se tu dá narazit na hromadu nelogických momentů – ale zas i pár vtipných okamžiků. Problém je ale v tom, že si spíš budou lidi dost často klepat spíše na čelo nad debilitou některých věcí a příběhových „faktů“ – které mají od reality dost daleko. Viz třeba finální zúčtování s obří olihní. A to raději moc nerozebírali, jak se do jezera dostala a proč o ní tak dlouho místní nevěděli, když tam jejich rodiny žily po mnoho generací. Nad tím se ale nepozastavovali raději ani sami tvůrci. (10.04.2021)