X-Men: První třída

Chtěla bych vám toho tooolik říct:-) Jenže po opuštění kina se mi zamotala hlava a já ze sebe pravděpodobně nevydám nic kloudného. Každopádně jsem ale nadšená tou velkolepostí, promyšleností a barevností. Ve chvíli, kdy Charlesovi ukápla slza, když vstoupil do hlavy Erikovi, mě ukáply dvě. Pár minut, kdy se "mlaďoši" učili ovládat své schopnosti, jsem se málem válela po zemi. Takže u mě Vaughn opět jednoznačně zabodoval a těším se na všechny jeho další počiny. Ano, X-meni právě vyřadili Počátek z mé TOP 10. (28.06.2011)

Když mi bylo deset, chtěl jsem být Michelangelem a všechny mlátit nunchakama. Ve čtrnácti bych nejradši v posilovnách i spal, jen abych se co nejvíc přiblížil Arnoldovi. A dnes bych chtěl být Magnetem, protože co ten frajer mnohdy bez mrknutí oka předvádí, to není první liga, ani extraliga, ale nějaká spaceliga. No jo, jenže já bych chtěl být i Wolverinem, tím sekáčem, co s doutníkem v hubě pošle každýho během tří vteřin do hajzlu, až celé publikum vyprskne smíchy (cameo roku). No a kdybych měl režisérské choutky, tak chci točit stejně tak dobře jako Matthew Vaughn. Už předešlé Kick Ass bylo naprosto skvělé a První třída X-menů si to rovnou štráduje do mé Top5 letošního roku. Strašně se mi líbí, když film jede, je tam rušno, živo, divák má lehký úsměv na rtech a najednou do toho přijde scéna, kdy se vše zpomalí, zvážní,celý sál úplně utichne a jen sleduje McAvoyův a Fassbenderův koncert. Tohle se stane asi třikrát a vždycky to má ohromně hutnou atmosféru, emoce a sílu. Efekty jsou dávkovány v pravidelných intervalech a poměrech, na několik drobnějších pak připadne jeden ohromující. Závěrečná smršť vmáčkne diváka do sedadla, je to jako polibek v chemické laboratoři. Spousta emocí uprostřed explozivní válečné vřavy, valí se jedna příčina za druhou, proč známe Singerovy X-meny tak, jak je známe. Parádní zážitek a přál bych tomu aspoň půlmiliardu dolarů a co nejdříve další díl. 160 miliónů dolarů(rozpočet)/352,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/16 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (04.06.2011)

Ač se hodně snažím, tak mi kovový dráp z prstíku nevykoukne, ani zběsilé máchání mých rukou nepřinutí jediný kovový předmět k pohybu, při žonglování s ohnivými koulemi vždy skončím na popáleninovém centru a cizí myšlenky mi stále připadají zcela nečitelné. Přesto mne x-meni jako vždy bavili. Avšak První třídu bych si užil ještě mnohem víc, kdyby nebyl předem znám naprosto jasný konec, ale to je klasická nemoc prequelů, kterou lze léčit pouze standardním vymazáním paměti (tento úkon zdravotní pojišťovny nehradí). (02.07.2012)

Tak nějak jsem čekal, že Meťjů Nakope prdel i Iksmenům. Můj předpoklad byl natolik optimistický, že jsem dokonce nelenil a podělil se o značnou skývu chleba vezdejšího s místním zlodějským multikinem, aniž bych netrpělivě vyhlížel na těch fuj, fuj sdílecích serverech nějakou dívatelnou ilegální kopii, kterou bych okradl ty ubohé, živořící umělce o pár nul na jejich nuzných honorářích. Ačkoliv se tak nestalo, ani moc nelituji toho, že mé děti budou kvůli této neuvážené investici týden hladovět a já budu muset odbouchat pár přesčasů u pásu. Vónova noha při kopu uvízla "jen" ve standardu hutných, řemeslně perfektně zvládnutých komiksových adaptací a já se konečně dozvěděl, mimo to, že by se dala docela zdařile ošukat i úplně modrá kikina se žlutýma očima, jak to ve skutečnosti bylo s vyřešením Karibské krize, proč má Magneto na hlavě nočník, jak dopadl vzdušný souboj Ječivce a Masařky či jak se Profesor X nominoval na telepatickou paralympiádu. Jediný estetický šok jsem utrpěl z obsazení toho slizkého Skřeta MekEvoje, z něhož mi natékají sliznice a objevuje se atopický ekzém. Ten byl ale naštěstí plně zastíněn velkolepým návratem pana Slaniny do áčkových vod a dokonalou kreací Herr Fassbendera, který i se svým čistě árijským vzhledem zvládl židovského hocha jako černoch Ježíše v seriózní biblické adaptaci. (14.06.2011)

Blockbuster je to řemeslně celkem povedený, tak slabá motivace v jednání jednotlivých postav se ale vidí opravdu zřídka. Mladí X-Meni se přidávají tu na stranu dobra, tu na stranu zla, jakoby hráli hru Škatulata, hýbejte se. Když pak sovětské námořnictvo vyhodí do vzduchu jedno ze svých plavidel vezoucích na palubě jaderné hlavice a to nepřivodí logický jaderný výbuch, sám sebe jsem se začal ptát, nepřidal-li jsem se na špatnou stranu... Navíc X-Menovský dorost je čím dál výrazněji cílen na mladší diváky a já, jak v průběhu této ságy stárnu, nenacházím k Baby-X-Menům cestu... (20.07.2011)