Twilight sága: Nový měsíc

Možno je to mojou slabosťou pre predimenzované dvojky (Múmia 2, Transformers 2...), možno tou monumentálnou žumpou, ktorú na film vyliali všetci kritici, ale... mňa to, sakra, bavilo. Ťažko definovať, prečo. Neuchýlim sa k alibistickému "lebo bolo zábavné sledovať, aké je to dementne napísané, zle natočené a smiešne zahrané". To všetko samozrejme platí, ten film je stupídny skrz-naskrz, nemá nič, čo by hoci len vzdialene pripomínalo príbeh, herecké výkony väčšinou pozostávajú z pózovania hore bez (žiaľ, s výnimkou ženských predstaviteliek), má katastrofálne triky a celkovo je ideovo absolútne zvrhlý (nebudem opakovať to o návodoch na samovraždu), ale ja som v ňom napriek tomu našiel čosi, čo ma fascinovalo. Nenudil som sa ani chvíľu a mám chuť pozrieť si ten film znovu. Žeby sa vo mne skrývalo čosi zo 14-ročnej 90-kilovej frustrovanej emo-goth upírofilky? :-D Neviem. Keď na to prídem, tak to zadefinujem, dovtedy 5/10 so zaokrúhlením hore - 2* som dal nudnej dvojke, a tento priamy ťah na cieľové publikum ma bavil viac. (28.11.2009)

Nemám to rád, nebaví mě to, nelíbí se mi to. A to hlavně z těchto důvodů: Děj není takový, aby mě dokázal vtáhnout aspoň na chvíli, natož pak přes 2 hodiny. Dále pokud se upíři jeví jinak než v mém oblíbeném seriálu Buffy, pak jsem z toho nervozní (odraz upíra v zrcadle, upír na fotce apod.). Sice je to tedy slabota, ale slabší dvě hvězdy si to zaslouží. (12.02.2011)

Avizovaná tragédie se nekoná, Nový měsíc je jen dokonale podprůměrný. Dvouhodinová nuda, ve které se bez zjevného posunu kupředu žvaní stále o tom samém bezobsažném ničem, a čas od času se to proloží nějakým více či méně WTF momentem (zpomalená vize budoucnosti rulezz!!). Triky nejsou žádná sláva, herci jsou vesměs jak z Beverly Hills a když dojde na finální akci, je to děs. Poslední dialog filmu nicméně považuji za velmi rafinovaný vtip a honička v lese někdy v půlce filmu je imho GENIÁLNÍ!! K tomu velice solidní hudba a možná hlavně proto ta třetí, totálně GUILTY hvězdička navrch... (29.11.2009)

Když se to tak vezme, tak se jedná o velice dobrý artikl určený především naivním a přecitlivělým dívkám, jejichž mentální vyzrálost se nachází někde v počátcích puberty. S takovým přístupem je pochopitelná doslovnost (změny ročních období za oknem doprovázené nápisy s konkrétním měsícem), statičnost hlavních představitelů, kteří nehrají, ale pózují, sterilní hudba a dialogy s oduševnělostí foto-příběhů z Bravo/CosmoGirl. Plynutí času je podřízeno vnímání náctileté dívčiny, které se okamžik zpomalí, když přichází její milý, a z prostoru je vyčleněna, pokud o něj přijde. Popíkové písně na některých místech vyjadřují myšlenky postav a několik scén je nápaditě zvládnuto co do organizace prostoru a orientace v něm, ale... Já nejsem cílovou diváckou skupinou, která by byla schopna naivního fanouškovkého čtení (opravdu mi nestačí věrnost lobotomizující knižní předloze), jež je filmem upřednostňováno na úkor toho poučeného. Nejde o docela uvědomělé a vážně se neberoucí dílo, jak by se mohlo zdát ze scény z kina (akční film s nadávkami jako "zpropadaný" místo "zkurvený" apod.), protože jakékoliv dvojí podvratné čtení, které nabídne kamarádka Belly po východu z bijáku o zombie, je ukázáno jako to nesprávné. Na druhou stranu je to dobře, protože vidět v druhé části téhle ságy příběh o projevení se, ve kterém se hlavní trpitelka (nikoliv aktivní hrdinka) dozvídá, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo a rozhoduje se, za jakou ligu bude kopat, vyzjde z toho NOVÝ MĚSÍC jako ideologicky konzervativní podívaná, která by byla archaická i za dob Shakespearových. Inscenační bezradnost mnoha scén (zjevování se) a nemožnost ztotožnit se či byť jen trochu chápat Bellu, která se chová nelogicky (dlouho nemocný kamarád stojí polonahý v dešti, jí zajímá jeho nový účes a tetování) v pokusu o fantasy bez jasně zadefinovanyćh pravidel, dílo zkázy dokonávají. "Odpad!" přitom dává někdo, kdo jedničku oceňoval jako malý indie film s vzhledem k žánru odvážnou stylistickou stránkou a docela zdařilou snahou ozvlášnit teen romance horrorovými prvky. Nejhorší přitom je, že dvojka není ani tak špatná, aby byla celou dobu zábavná, protože veškerý guilty pleasure potenciál vyčerpala už upoutávka. (25.01.2010)

Všem odpůrcům, všem posměváčkům i všem cynikům opět vstup zakázán. Tady se totiž znovu trpí pro zlomené srdce, zoufalé činy neberou konce a pro tu pravou lásku by všichni šli světa kraj (a možná ještě dál). To, co kniha rozmělnila v nekonečných opakovaných úvahách na totožné téma, z toho dokázal Weitz vytvořit romanticko-dobrodružnou podívanou. Tolerance je sice stále třeba, ale kdo neodmítl napoprvé, neměl by ani teď. (13.12.2009)