Obsahy(1)
Loučení s Karlem Krylem pohledem písničkáře a režiséra Vladimíra Merty... Předčasný odchod písničkáře Karla Kryla zarmoutil v roce 1994 velkou část národa. Jeho pohřbu v Břevnovském klášteře se zúčastnily významné osobnosti nejen z řad jeho hudebních souputníků. Mezi nimi byl i Vladimír Merta, významný představitel českého folku, jenž se rozhodl tuto událost zachytit objektivem a nechat účastníky upřímně zavzpomínat na jedinečnou osobnost, která již v době loučení byla legendou. Prostor dal také vlastní výpovědi Karla Kryla o porevoluční realitě a jeho písním, jež spontánně zněly i během samotné tryzny. (Česká televize)
(více)Recenze (8)
Karel Kryl-špatné svědomí našeho národa. ()
V archivních záběrech tady Karel Kryl svými nekompromisními názory dokazuje, že opravdu narozdíl od většiny ostatních neměl přes oči šátek a už tenkrát viděl, co se to tu děje. Za dokument bych asi pět hvězdiček nedal, ale za Karla Kryla bych dal mnohem mnohem víc. ()
Nemastná neslaná vzpomínka na Kryla rámcovaná záběry z jeho pohřbu. ()
A co na to Neznámý vojín? A co by na to řekl Karel Kryl? Myslím, že by se mu to moc nelíbilo. Zpívám jeho písniček z not položených na hrobě; to patří do kategorie Neznámého vojína a ne Karla Kryla. ()
Škoda, že v době, v níž Kryl pravil: "Je jedno, jestli je politik na pravici, nebo na levici. Jestliže krade, je potřeba říct, že je to zloděj", byla většina z nás vrchním zlodějem, o němž I.Chaun točil oslavné dokumenty, zcela očarována a Kryla považovala za sýčka, který nepochopil naši polistopadovou realitu. Jenže on ji pochopil mnohem dřív než my... ()
Karel Kryl byl velký muž v málem těle a ještě režie Vladimír Merta, prostě dokonalé.... ()
V titulcích filmu uvedeno: název ... jedna židle přebývá. ()
Mám rád Kryla i skoro všechny písničkáře z té podivné doby, ve které morálně rostli. Už jsem ale bohužel viděl lepší dokumenty a nemohu film hodnotit jen proto, že Kryl byl zvláštní osobnost a Merta má nepopiratelný talent. Nicméně okamžik, kdy Merta vyzvídá, k jaké květině by Kryla zpovídaní připodobnili, se mi navždy vryje do paměti. Všichni ho tak trochu pateticky přirovnávali ke všelijakým rostlinám, které jsou hezké a umějí popíchat. Ale ve chvíli, kdy Vlasta Třešňák prohlásil něco jako "... no květina... Spíš dvě byliny - chmel a tabák," to jsem vážně vyprskl. Jako vždy: "Vlasto díky, s tebou patos nehrozí. Dokud se nenas*ereš a neodjedeš pryč, tak se v týhle zemi bude dát bavit." ()