My děti ze stanice Zoo

Berlínsky háčkový industriál verzus znudená holčina z panelákovej džungle. Pre toho, komu sa strácali kamoši pred očami, viac než surový film s naloženou Bowieho muzikou. "It's not the side-effects of the cocaine, I'm thinking that it must be love. It's too late - to be grateful, It's too late - to be late again..." (29.03.2012)

Literární předlohu jsem spolu s českým Mementem četl kdysi dávno v tak šerém náctiletém dávnověku, že si z ní už nepamatuju zhola nic. Takže hodnotím jen film, ne knihu. A jediná vážná námitka, kterou k jeho ději mám je ta, že v něm nebylo vůbec zobrazeno/vysvětleno, jak mohla nezletilá holka tak radikálně propadnout drogám, prostituovat se, vypadat ve čtrnácti patnácti jako stará vyžilá courovitá fetka, aniž by s tím její matka případně otec něco nedělali. Žádná matka snad nemůže být natolik pracovně vytížená, aby si nevšimla, že se její dítě mění v rozklepaný zfetovaný přízrak. V knize to vše určitě nějak okomentováno i vysvětleno bylo, ale divák knihy neznalý by absenci téhle dějové roviny mohl vnímat jako prvek, který filmu ubírá na důvěryhodnosti, ačkoliv je natočený podle skutečných událostí a vypráví o skutečných osobách. A i když herectví "dětských" herců a hereček je hodně prkenné, jsou postavy (i jejich představitelé) určitě realističtější i věrohodnější, než třeba ve značně stylizovaném Trainspottingu. (10.12.2017)

Tento film už skutečně nikdy nechci vidět. Na ulicích každý druhý zfetovaný, podél silnic prostitutky, kolem jen šeď, úzkost a spousty zničených životů. My děti se stanice Zoo je kvalitní dílo, ukazuje život takový, jaký opravdu byl a člověk dostane husí kůži a je rád, že nežil v hlavním městě Německa 70. let. (05.12.2008)

Byť za syrovostí a špínou knižní předlohy film poněkud zaostává, i tak se jedná stále o silnou výpověď ze světa drog. Jak snadno se stát závislým, jak marné je ujišťování se, že mám vše pod kontrolou. Propad mezi prostituty a prostitutky, mezi narkomany, kteří se stávají jedinými kamarády a kteří pomohou člověku jen v tom, aby nepřestal. Parta, kde se začíná tripem a končí háčkem do žíly. Prodávání se ještě v době, než se objevila hrůzovláda AIDS. Získání peněz na drogu za každou cestu. Chválím masky, kdy hlavní postavy doslova chátrají před očima. Hvězda navíc za exceletního Bowieho, jehož Heroes dodávají filmu správné grády. Dnes by film natočili jistě svižněji (asi jako Trainspotting), ale pomalejší pasáže dodávají na naléhavosti a vytváří prostor pro přemýšlení. Skutečná Christiane F. ( Felscherinowová) se sice nakonec ze závislosti dostala, avšak zůstala poznamenaná na celý život. Ve 33 letech porodila syna Philipa, avšak po 12 letech jí byl odebrán. Dnes, na prahu padesátky, k němu hledá cestu zpátky. Je však slabá a nemocná. A vychází jí nová kniha - Můj druhý život. (17.10.2013)

Hodnota je vo varovaní, hodnota je v poukázaní na tiene konzumnej spoločnosti, ale že riadne tiene, v Norimberku na stanici som mal sám možnosť vidieť to isté, čo tu vo filme, samé striekačky a feťáky, A to 40 rokov po filme. Tá konzumná spoločnosť prináša tieto neduhy a nejak sa to nerieši. Hodnota je hlavne v tom, čo sa stalo po. Sú to deti a ako dopadli všetky. Nikdy sa už z toho nedostali hoci aj niektoré prežili. Že je Requiem za sen lepší? Filmársky áno, ale je to vymyslený príbeh. Tento dáva hnusný pocit skutočnosti. Na plný počet mu ale chýba trocha viac snaha šokovať. (23.10.2023)