Nickyho rodina

"Poradil som jej, aby si po vstupe do plynovej komory sadla aj s deťmi do kúta a začali spievať. Pri spievaní sa človek viac nadýcha plynu a rýchlejšie zomrie." Takéto neuveriteľné mrazivé svedectvá sa tu striedajú so zábavnými historkami a veselou hudbou s popiskovaním. A to mi prišlo dosť nevhodné. (15.05.2024)

Výborný televizní dokument, který se nějakým nedopatřením ocitl v kinech. Pro diváky, kteří viděli Mináčův dokument o Nicholasi Wintonovi, bude začátek jen takovým zkráceným opakováním. To hlavní ovšem přijde potom. A to rozhodně stojí za vidění i zamyšlení. Zážitek v kině ovšem notně kazí příšerné provedení českého dabingu, které bude určitě bezproblémově přijaté při uvedení na televizních obrazovkách, ale v kinech působí jako amatérská fušeřina. Proto je má rada následující: počkejte, až to budou vysílat v televizi! (28.02.2011)

Nejnádhernější ukázka, že síla lidskosti přežívá v nás všech a je jen třeba ji probudit. Přestože se na nás denně valí veliká spousta hrůz co se kolem nás dějí a lidé si neváží svého života tak tato skutečnost co všechno udělal sir Nicholas Winton a opravdu nemusel bylo to a pořád je něco neskutečného co člověka jistým způsobem poznamená...Prolínání všech materiálů a neskutečně zakončený dokument. Díky bohu, že existují takové zázraky! (14.03.2012)

Režisér Matej Mináč před 13 lety objevil britského Schindlera – Nicholase Wintona – a rozhodl se jeho čin zveřejnit, kde a jak se dá, včetně celovečerního filmu, několika krátkých dokumentů a nyní již třetího celovečerního dokumentu. Samotný Nicholas Winton o svém činu, kdy zachránil 669 židovských dětí před transportem do koncentráku a tím i jistou smrtí, nikdy nemluvil. Minimálně od roku 1999 však o něm ví celý svět. Slovenský režisér Matej Mináč si na tomto příběhu otevřel zlatý důl. Nejprve přišel s filmem Všichni moji blízcí, poté s celovečerním dokumentem Síla lidskosti – Nicholas Winton, následoval celovečerní dokument Anglická rapsodie, režisér Peter Hledík o Mateju Mináčovi natočil dokument Dvanáct let s Nickym, nu a nyní zde máme Mináčův třetí celovečerní dokumentární film. Nicholas Winton se vloni dožil 103 let a jeho čin je sám o sobě úchvatný a nedocenitelný. Na druhou stranu mi přijde nefér si na tomto činu založit živnost. Zajímalo by mne, co na tu nečekaně objevenou se slávu soukromě říká sám Winton. Dokument samotný je totiž natočen podobně jako ty předchozí – silně tlačí na emotivní pilu, na dojetí, rozpadá se na sled různých historek, hraná část je naprosto zbytečná. Kdejaký hraný televizní dokument působí daleko lépe. Protože však jde o tzv. pietní dokument, jaké se pouštějí o slavných výročích v televizi, těžko rozebírat umělecké kvality, které jsou nevalné. Podstatná je síla výpovědi. Avšak přece jen už se nedozvíme mnoho, co bychom nevěděli z minula, a když se v závěru začnou rozebírat různé současné humanitární akce pro děti celého světa, s nimiž Winton až tak nemá společného, začíná to spíše vypadat jako kýčovité a patetické náborové video Červeného kříže. Představitelé filmu Všichni moji blízcí zde také namluvili části komentáře – Jiří Bartoška, Libuše Šafránková, Josef Abrhám, ale také Klára Issová. Ta se mimochodem ve filmu jen mihne, ačkoliv vévodí plakátu. (05.01.2013)

Síla dokumentu je o nevídaném člověkovi,panu Wintonovi,který dokázal,že i z ničeho může pomoci stovkám dětí za druhé světové války.Dokument tedy musím pokárat za český dabing,který by v kině neměl co dělat...To už bych jej radši uvítal s titulky...ale i tak...posledních 15 minut dokumentu mě svou silou dostalo a měl jsem na krajíčku. (14.04.2011)