Chi bi xia: Jue zhan tian xia

Aj keď sa v podstate jedná o naťahované zavŕšenie príbehu, tento film na mňa pôsobil oveľa kompaktnejším a celkove kvalitnejším dojmom. Jedná sa o vrcholne profesionálne dielo so skvelou atmosférou a epickými bojovými scénami. John Woo je si zaslúži uznanie, že úspešne ukočíroval takýto gigantický projekt. (14.04.2009)

Jestliže se Johnův návrat z dobrovolného vyhnanství nesl již v prvním partu v neuvěřitelně omračujícím stylu, ze kterého mi spadla čelist během několika málo obrazů (navíc podbarvených jímavou hudbou Tara Iwashira), tak teprve druhým poločasem svého epického diptychu rozšiřuje slovníkové definice pojmů jako maximalismus, megalománie a opulentnost o proporce dosud netušené. Dá se říci, že Red Cliff je dílo fenomenální v každém ohledu, ale v podobných prohlášeních bych raději zůstal při povrchu zemském a nesnažil se obalamutit gravitaci jako neporazitelný čínský válečník. Předně by se dala vytýkat značná eklektičnost v užitých "tricích" (viz kamera letící s šípy apod.), které evokují snad všechny významné čínské historické eposy posledních let (obsahem a důrazem na taktiku ponejvíce Válku rozumu a cti, třebaže Red Cliff je - dle rozcestníků wooovské cesty - větší melodrama). Divák se k tomu může postavit dvojím způsobem: buď ho to odradí a rozladí, nebo naopak potěší a bude obě dvě části vnímat jako syntax postupů pro daný žánr a zem původu typických. Na obhajobu však musím poznamenat, že přes všechen efektní balast (který stejně zbožňuji) je Red Cliff dostatečně "wooovský" na to, aby naplnil očekávání každého, kdo se s oblibou rochní v detailech režijního rukopisu. Já mám ve svém postoji jasno. A jak se k tomu postavíte vy? :) // Největší změnou oproti prvnímu dílu je snížení počtu projevů solitérního "wu-xia" heroismu na nutné minimum. // K plné spokojenosti mi, čistě pro srovnání, chybí pouze znalost Wooových starších a méně známých "šermířských" a kung-fu snímků. (02.04.2009)

Až příliš dlouhý a rozvleklý klid před napjatě očekávanou finální bitvou, během kterého se taktizuje, špehuje, konverzuje, a princezna využívá více prostoru ke zbytečně vyčuhujícímu "románku", jsou důvodem faktu, že druhá část pro mě není tak návyková podívaná jako "prolog". Výrazný prvek prvního dílu - efektní bojové exhibice jednotlivých postav, je tu víceméně obětován ve prospěch týmové práce. Finální akce nepostrádá rozmáchlost, nápad a překvapení (vrchní stratég naplňuje očekávání), přesto mám po prvním zhlédnutí "epilogu" pocit, že jsem dostal méně, než jsem čekal, a postavy, s kterými jsem se v jedničce tak sžil, tu přišly o část své chemie. Další projekce jsou jisté, takže se uvidí... Prozatím 7-8/10. A Johne, to práskavé "trhání" grafických předělů obrazu sis mohl odpustit. (19.02.2009)

John Woo s mistrovstvím sobě vlastním provede své hrdiny zákeřnou epidemií, sítí špionáže a propletencem intrik až k rozhodující monumentální bitvě, v níž jde o všechno … a utopí pobřeží v ohnivém moři. Dynamika příběhu je oproti prvnímu dílu trochu odlišná, opatrné vyčkávání, taktizování a zvažování sil a šancí soupeře vystřídá velkolepá akce až ve druhé polovině snímku, přesto - nebo právě proto - tvoří oba filmy dokonale kompaktní a neoddělitelný celek se strhující, neopakovatelnou atmosférou. (21.11.2009)

Lahodné dovršení famózního "návratu" Johna Woo. Jedna monumentální bitva ve finále je jen třešínkou na chutném dortu plným dlouhých rozmluv nad šálkem čaje, taktizování, neoblomných přátelských vztahů a dnes možná příliš naivních idealů, pro které nemá každá pochopení (já ano :)). Pro někoho možná zdlouhavé, pro jiné promyšlené, emocionálně nabité. Nemůžu být méně, než nadšen :). (07.03.2009)