Ulovit miliardáře

Už před projekcí jsem se rozhodl přistupovat k filmu bez despektu, předsudků a shovívavě. Výš než na těch třicet to však nejde. Dobrý nápad, leč zcela "odpadově" zpracován. Zasmál jsem se pouze párkrát, a to když Etzler ze srandy zatýkal Matonohu a pak když Polívka, Vávra a romský boss v čele davu požadovali propuštění Grossmana (samozřejmě, že v tom žádné peníze nebyly). Film ukazuje naši zemi v opravdu nelichotivém světle; k tomuto obrazu však v pravdě určitě nemáme moc daleko. Jenže pod pokličku těchto sraček nám nikdy nebude umožněno nahlédnout... 30% (01.12.2010)

Americký režisér Oliver Stone si pro to, jak ostře ve svých filmech kritizoval západní společnost, vysloužil přezdívku „černé svědomí Ameriky“. Po zhlédnutí nového českého filmu Ulovit Miliardáře se mi zdá, že i jeho tvůrce Tomáš Vorel by rád slyšel, jak filmoví kritici, média i běžní diváci mluví o něm jako o černém svědomí české společnosti. Film Ulovit miliardáře měl totiž být drzou (jak je film prezentován na plakátu) satirou, která se snaží kritizovat snad všechno a všechny. Pokud má ale satira komickým způsobem kritizovat nedostatky a záporné jevy, režisér Vorel selhal jak v komice, tak především i v té kritice, neboť pohledem, který prostřednictvím filmu zaujímá vůči společnosti, sám představuje některé její neduhy. Postavy jsou zde jen karikaturami a pokud za pojmem karikatura vidíme zkratkovité vykreslení přehánějící nápadné znaky a vlastnosti za účelem zesměšnění, Vorel se při vykreslování postav řídil převážně předsudky, a tak všichni Romové v tomto filmu kradou, blonďatá přítelkyně hlavní postavy je neskutečně pitomá, židé jsou chamtiví, policisté jsou zkorumpovaní a šňupají zabavený kokain, novináři přetvářejí skutečnost k obrazu svému a i ten miliardář si myslí, že všechno se dá koupit. Tomáš Vorel se ukázal být krátkozrakým pozorovatelem a povrchním kritikem, který se snaží každého očernit, ale místo toho, aby útočil správnými argumenty, se pouze vybíjí na jednorozměrných postavách, kterým se neobtěžoval nadělit jiné než ty negativní vlastnosti. Jakoby malíř tvořící karikatury na Karlově mostě namaloval z člověka s velkým nosem a hustým obočím jen ten srandovní nos spolu s obočím a zbytek úplně ignoroval, neboť na tom už není nic legračního. Co se týče hereckého ansámblu, tak tam to není o nic lepší. Tenká hranice mezi seriózním projevem a divadelním přehráváním byla tentokrát úplně zbořena a to, co většina herců předvádí, je hnus, s prominutím. Vorel si zaslouží maximálně tak pochvalu za snahu udělat film vizuálně zajímavým, což se mu daří jen někdy a většinu záběrů ničí tím, že se všichni herci dívají přímo do kamery. Jo a Witchův hudební doprovod je naprostá blitka, která mnohdy nekoresponduje s děním na plátně. Jednoduše řečeno je tenhle film prohrou na celé čáře a zároveň těžká podpásovka pro diváky se vkusem. 15% (08.10.2009)

Vůbec ne špatné... Hlavně vorlovina skrz na skrz. Míra stylizace některých (vlastně skoro všech) charakterů zde sice tentokrát už opravdu hraničí s dobrým vkusem, stále je to ale přesně v mezích tématu, které si režisér vybral tentokrát. Na mušku si vzal předsudky v naší společnosti a zkaženost mediálního prostředí. A ať se vám to líbí, nebo ne... Trefuje se opět mistrovsky. A připočteme-li velice solidní herecké výkony některých zúčastněných (Mádl, Matonoha a - hrůza, že to říkám, ale - Josef Carda), vychází mi z toho stále velice solidní řemeslo režiséra, který už dávno přestal řešit, co se o něm píše, protože si prostě točí to svoje. A točí to dobře.... (02.10.2009)

První český film ve 4K - Kravina, Katastrofa, Kalamita, Kalvárie. Nikdy bych neveřila, že mi bude hodnocení odpad připadat jako nemístná pochvala, ale větší plýtvání lidskou energií a megabajty jsem na plátně ještě neviděla. Troska plus Troška = nový Vorel. Děsivě hloupé, bulvárně povrchní, extrémně trapné, dalo by se pokračovat dlouho, ale je mi fyzicky špatně i při vzpomínce. P.S. Abych demonstrovala, jak to bylo šílené: spasitelské choutky nemívám, ale tentokrát jsem se v kině před pokladnou osmělila, jala se odrazovat potenciální oběti a navigovat je směrem k zdraví neohrožujícím sálům. (04.10.2009)

Parodická kritika společnosti, kde funguje tak třetina vtipů (ačkoliv říkám-li, že fungují, jsem na ně dost hodnej) a kritika je místo kousavé jenom lehce trapná a plná neskutečně dementních postav, které jsou neskutečně toporné (Blondýna vlevo na plakátu), vyloženě antiherecké (Vorel mladší), nebo jenom trapné a debilně klišovité (Šteindler a mnogo dalších), škoda, že tyhle druhy postav (hlavně jejich nesnesitelně tupohlavých dialogů) dokážou naprosto zkonit zbytek, který je nejenže technicky výborně zvládnutý, ale má v sobě i dost velkej potenciál, kterej ovšem Vorlovi režijnímu dokonale zmrvil Vorel scénárista. (25.01.2014)