Temný rytíř povstal

Monumentální film. Možná až moc. Byl jsem z něj vyčerpaný, jako kdybych musel tři hodiny na zádech nosit Banea. The Dark Knight Rises má obrovský záběr, sleduje asi miliardu různých postav, přičemž přesnou síť motivací a vztahů mezi nimi film nepředkládá úplně přehledně (alespoň napoprvé). Ve své přepálené šíři se tak musí spoléhat na různé zkratky a skoro až oslí můstky (někdo někam vždycky přijde, někoho tam potká - aniž by bylo jasné, jak ví, že tam ten někdo je - něco zásadního řekne a jede se dál - a za chvíli znova). Patetických proslovů požehnaně (o tom motivu s autobusem plných sirotků se ani nezmiňuju). A vůbec, on celý ten Baneův plán a způsob jeho provedení a fungování mi přijde dost pofidérní. Jasně, pořád je to (jen) "komiksový film" a podobné "komiksové" zvraty, motivy a dialogy se daly najít i v předchozích dvou dílech, ale teď je tu toho tak nějak moc a s Nolanovým jinak velice realistickým pojetím se to docela dost tluče. Technicky je film samozřejmě bezchybná první liga. Nejvíce pozornosti se konečně dostává postavě Bruce, takže jako závěr "jeho" trilogie to ve vší té osudovosti a epičnosti funguje dobře (8/10). Jako samostatný díl to ovšem drobet drhne. Tož Christophere, za dva roky nashle u něčeho menšího, dík. PS: Samozřejmě je velmi pravděpodobné, že napodruhé se ten film bude jevit soudržněji, komplexněji a přehledněji (jak je u Nolana zvykem), ale aktuálně nemám příliš chuť tuhle tíhu absolvovat v brzké době znova... (01.08.2012)

Ačkoli snímek TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL osobně považuji za Nolanův nejslabší, současně jej vidím jako velmi důležitý pro pochopení celé batmanovské trilogie v souvislostech Nolanova konceptuálního přistupování ke kinematografii. Jestliže totiž v ostatních filmech podřizuje náměty své poetice, v batmanovské trilogii podřídil svou poetiku námětu. V jejím závěrečném díle TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL přitom toto pojetí dovádí do podoby, kterou sice na jednu stranu lze - jak vysvětluji zde - označit za vnitřně rozpornou a film za strhující spíše v jeho v částech než jako celek, ale na druhou stranu jeho paradoxnost vyplývá z obdivuhodné ambicióznosti vypravěčského konceptu a zároveň nabízí nový pohled na celou trilogii coby debatu o superhrdinství. (23.08.2020)

Nejednou jsem byl nařčen místní skvadrou, že moje komentáře jsou přespříliš přebujelé a že na můj bryskní lexikon nemohou, z důvodu defaultního deficitu cerebrální kapacity, adekvátně reflektovat, poněvadž mu nerozumí. Jakožto altruista plebejci zvolený, činím tedy výjimku a pokusím se pro těch pár retardů následující kinematografický opus popsat klasickou a tolik oblíbenou debilštinou: Ty vole, čumím na to podruhý že, film jako dobrej, osvětlení dobrý a všechny ty hezký věci, ti lidi hráli svoje role dobře že, to jim nemůžeme vzít, snažili se. Líbily se mi všechny ty super triky, a co teprve supr čúpr hírous pan Betmen, ten byl fakt k sežrání fíííháá. Ale musíte uznat, prostě musíte, že některý ty scénky byly prostě úplně na prd že a takový moc trapný prostě abych tak řek. Nemůžu dát víc jak tři hvězdičky, prostě nemůžu i když bych chtěl, hele něco tam jako chybělo a mně se to jako celek nelíbilo zas tak úplně že. Vím že na mým hodnocení prostě záleží že, ale fakt nemůžu dát víc, sorry lidi. (24.03.2014)

Nolan se nás za pomoci supermonumentální hudby snaží přesvědčit, že tohle je to největší žrádlo. Pro mě to je možná právě až moc nafouklé. Batmanovská mytologie mi nikdy nepřirostla úplně k srdci, takže se mnou ty zvraty zase tak moc neházely. Navíc ten Baneův cíl, připomínající francouzskou revoluci mi přišel úplně divnej a zbytečně složitej. Přesto jsem se nenudil ani chviličku. Bane má superpřetuněnej hlas a přechozím dvoum záporákům se vyrovná. Každopádně se mi moc líbila scéna, když Batman dostal přes držku. Stačilo natočit normální bitku bez hudby a najednou působil, jak unavená, slabá sračka. Nolan je šikula. Btw Alfréd zase totálně vládne. (13.01.2013)

90%. Strach. Chaos. A teď Smrt. Každý díl téhle comicsové trilogie má svůj jednotící motiv (a to ne pouze jeden), přičemž ten poslední je rozhodně nejosudovější – proto je škoda, že co do emocí přišel vrchol s Temným rytířem. Finále jej ale trumfuje rozmachem. Nolan přišel se skoro tříhodinovou comicsovou freskou, která je vrcholnou přehlídkou hollywoodského řemesla, epickou ve všech možných ohledech a z Nolanovy pozice v podstatě nepřekonatelnou (větší záběr už film fakt nemůže mít). Funguje v globálu, i v osobní rovině - podmanivé tepání do dnešního světa bohatých a chudých je velmi inspirativně obráceno vzhůru nohama obrazem Baneovy zkázonosné revoluce a předání moci do rukou obyčejného lidu (doslova naplněné tvrzení, že demokracie je vláda lúzy), nadmíru působivé je ale podán i mýtus o padlém hrdinovi a jeho vzepjetí. Rozhodně jde o nejcomicsovější díl celé trilogie, včetně snaživých hlášek, cheesy twistů a patetické víry v sílu obyčejnejch dobráků v ulicích, což by se schroustávalo trochu snáze, kdyby Nolana nedoběhla jeho stará slabina, kterou je neschopnost zhmotnit opravdu plnokrevné a věrohodné ženské postavy. Rozhodně se ale nezlobím, že vratkou Catwoman a drsňáka Banea zastiňuje ten, o kterém se tu celé roky točí – totiž Temný rytíř, jehož znovuzrození jsem si prožil festovně. Epická spokojenost. Á propos, díky za to závěrečné ujištění, že restartovat se nebude. (20.07.2012)