Vražda

Sarah Lund a její nevyčerpatelná zásoba hnusných huňatých severských svetrů jako spojovací články dvacetidílné série o dvacetidenním vyšetřování vraždy kodaňské středoškolačky. Případ, kde nic není jak se zdá; a ne sovy v tom tentokrát žádnou roli nehrají, byť právě Twin Peaks bývá ve spojitosti s tímto seriálem často (neopodstatněně) zmiňováno. První řada (ano, je i samostatně stojící druhá desetidílná) sází na „jinakost“ a skoro až zastydlost v postupech, které se na seriálovém poli nosily před desítkami let. Tohle je spíše než standardní kriminálka politické a lidské drama hodně pracující s pocity (postav i diváka). Jedna z mnoha zvláštností pramení z toho, že děj je takřka výhradně sledován z pohledů čtveřice postav. Komisařky Sarah Lund (vyšetřování a obětování osobního života; nečekejte drsňačku s bouchačkou, tohle je taková „Wallanderová“), hvězdného politika na vzestupu Troelse Hartmanna (politické čachry a intriky před nadcházející volbou primátora; zpočátku nápadně podobné Palmerově linii z první řady 24 a později State of Play) a rodičů zavražděné manželů Birk Larsenových (dopad na rodinu, vyrovnávání se s tragédií, reakce okolí, touha po pomstě). Což má za následek, že devět z deseti pro děj zásadních událostí se odehraje mimo obraz. Nejmarkantnější to je v krimi lince, kde samotné vyšetřování nemá skoro žádný prostor; Sářin parťák vše oddře, nalezne, vyslechne, dopadne, ale my z toho nic nemáme, jelikož se to vše dozvídáme až z jeho telefonátů Sarah. Ona vůbec ta kriminální část bude paradoxně pro mnohé největším úskalím série. S vědomím, že to má dvacet epizod souvislého děje je od prvního momentu jasné, že podzápletky na dva či tři díly ve stylu „další podezřelý co to už určitě nade vší pochybnost udělal“ nikam nevedou. Tvůrci příliš otálejí s vyjevením toho, co je divákovi stejně dávno jasné; je-li od počátku polovina stopáže každého dílu o politice, radnici a volbách, tak těžko někoho překvapí, že se tam vyšetřování nakonec neodvratně stočí. Stejně tak není problém záhy odhalit kdo je vrah či zůstávající pachuť, že i po finálním odhalení přetrvá dost aspektů, kde logika při zpětném pohledu úpí... Přes veškeré tyto výtky se to však nerozpakuji označit za jedno z nejzajímavějších novodobých seriálových kriminálních dramat ze staré školy. (07.02.2012)

Výborná kriminálka. Děj a postavy (herci) drží diváka napnutého a poslední díly jsou opravdovým vrcholem. Moje jediná výtka je, že to mohlo být o pár dílů kratší. Těch stop je hodně a přeci jen - dokážeme odhadnout, že ty první jsou falešné. Dávkování: nejlépe 1 díl denně po dobu 20ti večerů (ČT z toho udělala půlroční záležitost). (20.05.2013)

Sakra, tak teď netoužím po ničem jiném než aby někdo natočil bratry Mikkelseny, jak svádějí (hihihi) dvouhodinový souboj v zírání s nejistým výsledkem. Jo a detektivka taky dobrá. --- Po druhé a třetí sérii: Pořád je to celkem napínavá zábava se koukat, ale když to člověk všechno vidí v rychlém sledu, tak ta forma sama sebe začíná trochu diskreditovat. Takové to, že úplně vždycky úplně všichni vědí ještě o dva tajné levely informací víc, než původně dali najevo, a celou dobu lhali bez hnutí brvy, se začne trochu zajídat. (07.01.2018)

"Průběžně mě informujte." Až doteď jsem nechápal, co k nám mráz se severu přináší tak úctyhodného (viděl jsem dvě verze Mužů, co nenávidí ženy a četl jednoho Nesboa), ale tenhle hřebíček uhodil přesně na moji hlavičku. Zločin jako psychologický rozbor příčin, následků, falešných stop a ztráty cenného, to vše se nepohybuje ve vakuu, takže sledujeme i dánskou společnost - s vírou, politikou a multikulturalismem a nejzakousnutější policistkou široko daleko. K tomu poslouchám typický soundtrack, nechávám se unášet na rychlém tempu vyprávění a cítím se jako před deseti lety, kdy jsem seriály vyloženě sosal. A zajímavé je zjištění, že na americkém remaku si udělal jméno autor ceněného Temného případu. Megaspokojenost. (27.02.2015)

Serial, ktory sa dost rychlo dockal americkeho remaku. A to lepsieho ako samotny original. Forbrydelsen prisiel s originalnym konceptom - nesledujeme iba vysetrovanie vrazdy, ale aj dianie v rodine, ktorej sa vrazda priamo dotyka a k tomu aj dianie na radnici - ako dany pripad zasahuje do predvolebneho boja. Problemom je prehnana dlzka jednotlivych casti, ako aj celej prve serie. Zbytocne ma 20 dielov, uplne by postacila polovica. Tvorcovia americkeho remaku uspesne dej zdynamizovali a dokonca nasli aj lepsich hlavnych predstavitelov. Je mi jasne, ze ti vo Forbrydelsen budu blizsie k realite, avsak nesledujeme dokument, ale dramaticky serial. Som zvedavy, aka je druha seria, kedze ta ma uz len 10 casti, prva bohuzial miestami dost nudila. A to je skoda, atmosfera aj koncept boli vydarene. V tomto pripade odporucam americku verziu. (01.09.2013)