Věc: Počátek

OK, takže hned po první scéně se dá začít psát mnohastránkový (a možná to jednou fakt udělám, zatím třeba nemám téma na magisterskou diplomku) elaborát na téma, že kinematografie už není, co bývala, a co všechno ti sráči dneska dělají špatně. Omluvte vulgarismy, ale jsem z toho už zoufalá. Rozdíl mezi intrem "Věci: The Original Masterpiece" a "Věci: The Pathetic Try To Make A Cool Movie About Weird Stuff And Snow" se má tak, že v tomto prequelu mají filmaři dost peněz na počítačovou animaci a akční scény, místo aby se jejich pozornost věnovala chytrému scénáři, budování atmosféry nebo alespoň výrazným tvářím pro z podstaty vyvražďovaček ploché role. Zvláště co se týče toho scénáře, tak si filmaři asi představují obsah filmu jako Hurvínek válku nebo vážně nevím. Posuny v ději se odehrávají dialogem místo činů, a ty dialogy ještě vypadají, jako by je někdo postižený syndromem vyhoření vypotil v těžké hodince a nikdo další to po něm ani nepřečetl. Nikdy se nepřestanu divit, jak se něco takového vůbec může dít v procesu výroby filmu, který prochází tolika rozličnými fázemi. Nejdřív to autor scénáře musí napsat, potom to čte někdo z produkce, dramaturg, režisér, kameraman, herci a další přidružení profesionálové, a v žádné instanci se to neodhalí? A nebo je odpovědí to, že scénář nikdy nikdo nečte a proto takový film většinou vypadá, tak jak vypadá? Nadbytek postav je celkem směšný, včetně jejich chování a reagování na situace. Vzhled základny, jako takový pěkný domeček někde na předměstí, včetně záclonek a vší možné podobné parády. A ještě různé další stupidní věci, ale teď už jsem docela rozčílená, takže opouštím dráhu pseudoargumentů a dostávám se na pole prachsprostých emocí. Jsem totiž velmi velmi velmi rozhněvaná na filmy s ženskou hrdinkou, která vypadá takhle a chová se takhle, protože to vytváří maximálně negativní obraz jakéhokoliv dalšího možného filmu s ženou v hlavní úloze. A když pomineme to, jak byla napsána, tak odteď nemám ráda tuhle herečku, která vypadá, že neumí vyjádřit ani nejzákladnější emoce, a její výraz se prakticky nezmění od začátku do konce filmu, a ještě ani nemá jiskru. Co se týče kamery, nebyl tam jediný hezký obrázek. A ještě jednou se musím vrátit k věci scénáře: K základním dovednostem scenáristy by mělo patřit vyfabulovat příběh tak, aby seděl na určitou kostru, například ehm, no já nevím, třeba když už existuje film, ve kterém je řečeno, co vše se na norské základně stalo, tak aby to i odpovídalo, třeba pes, nebo pojízdná vozítka s mrtvým tělem u kráteru s obří mimozemskou lodí, nebo případně i živá ženská, která přesně ví, co se tam všechno stalo. No a mezi další základní schopnosti scenáristy by také mělo patřit to, že když například existuje film, ve kterém bylo řečeno, co vše se na norské základně stalo, tak vyfabuluje příběh sequelu tak, aby to nejenže navazovalo, ale aby také existoval důvod, proč se na takový film vůbec dívat, tzn. přijít s překvapivou interpretací indicií, které zůstaly po původní Věci. Protože ve chvíli, kdy veškerý obsah filmu jde shrnout do několika krátkých vět a navíc všechny tyto věty už byly řečeny v rámci jiného (a v tomto případě i mnohem lepšího) filmu, je už možno jenom klesnout na kolena, plakat a rvát si vlasy. Já bych to udělala, jenomže mám příliš ráda své vlasy. (17.02.2013) (méně) (více)