Kimssi pyoryugi

Tak po desiatich rokoch som si to pustil druhýkrát a stále to je nádherná pecka o dvoch osamelých exotoch, ktorý sa z rôznych dôvodoch a rôznym spôsobom izolovali od zbytku sveta. On pripomína Hanksovho Trosečníka a ona zase takú uzavretejšiu Amélie z Montmartru. Film ukazuje, že človek proste potrebuje nejaký kontakt, inak sa zblázni. Páčilo sa mi verné vyobrazenie toho, keď dlho izolovaný človek má možnosť odísť, tak potom, čo si na samotu zvykol, tak s tým má problém a jeho prvotná reakcia je odmietnutie. Už v tej dobe tu je zároveň pekná kritika toho, že ľudia žijú viac život na internete ako v skutočnosti. Je to neskutočne zábavný milý film ale v jadre zároveň veľmi smutný a pritom bez snahy o citové vydieranie. Namiesto sĺz v divákovi skôr vyvolá nutkanie zamyslieť sa nad myšlienkou filmu a nad tým či sám žije naplno. Celý film stojí na ústrednej dokonale stvárnenej dvojke v podaní Jae-yeong Jeong a Ryeo-won Jeong a epizódne výstupy iných postáv pôsobia jak príchod zlého votrelca. Výsledkom je film natočený v takom pomalom poetickom štýle, že aj keď má 2 hodiny, tak si prajete, aby trval minimálne dvakrát toľko. Po druhom pozretí zvyšujem z 8/10 na 9/10. Je neskutočné kde všade môže človek stroskotať. :) (21.10.2009)

Bezpochyby nesmierne originálna “romanca” o láske, no hlavne o poznávaní samého seba. Nuž ale keď človeku počas sledovania takéhoto príbehu, neustále utekajú myšlienky iným smerom, môže ho ovládnuť mimoriadna spokojnosť? Bohužiaľ nie, všetky oči ostali suché, a to je v prípade takéhoto druhu filmu, doslova strata času. (22.05.2018)

Maly ucineny filmovy zazrak a potesenie pre moje oci i dusu. Lahky ako pierko vo vetre, sviezi ako morsky vanok po ranu, usmevny ako pohlad milovanej osoby. V dielcich castiach mi to pripomenulo pracu viacerych tvorcov a niektore ich filmiky (od Kaufmana az po Parka), zakladna premisa zas niektore moje dumky z detskych rokov ked som prechadzal bratislavskym mostom, v hlave nedavno precitany pribeh Robinsona ci Tarzana a pozeral na niekore miniostrovceky na Dunaji. (03.10.2009)

Už dlouho jsem žádný korejský film neviděla a docela jsem váhala, než jsem se rozhodla dát na tenhle tip. Ale díky moc za něj, protože to bylo přesně to pravé, co se mně dnes strefilo do mojí nálady. Dokonale zpracovaný příběh v podstatě o dvou ztroskotaných dušičkách v naší civilizované době, protkávaný mnoha úsměvnými situacemi, které nutí k zamyšlení. Hluboké a dojemné hledání nejen sebe samotného, uvědomění si maličkých věcí, které stačí k velké radosti, ale celkově o hodnotách, které jsou, či nejsou v naší době skutečně důležité. Co si budeme povídat, každý z nás byl někdy na nějakém podobném obrazném ostrůvku a přemýšlel o tom, jaké je umění skutečně žít. A s vloženou romantickou linií to nemělo chybu. (07.03.2013)

Plakát ke Kimovu ostrovu docela dobře vystihuje můj dojem z celého snímku. Nemyslím si, že by odkazoval ke ztřeštěné rodinné komedii, na to je málo zalidněn a postrádá roztomilost, spíše působí groteskním dojmem. Dá se podle něj soudit, že nás čeká spousta legrace a možná také trochu akce, což ovšem už milný dojem je. Na jeho mizerné kvalitě se však shodneme. Snímek samotný na tom ovšem není o moc líp. Příběh dvou ztracených existencí, mezi kterými rozkvete něco jako (kukuřičná) láska, selhává snad na všech frontách. Alegorie, v níž se životní ztroskotanec stane trosečníkem je sice zajímavá, a asi vůbec ten nejlepším nápad co nám snímek nabídne, ale působí příliš vykonstruovaně. Scénáristická bezradnost je cítit hned od prvního momentu. Ať už je to křečovitost v Kimově udržení na ostrově, způsob seznamování se s jeho minulosti nebo uvedení druhé hlavní postavy do děje. Snaha udělat z diváka vola je pak korunována zasazením vlastní neschopnosti do kategorie „děláme si legraci.“ A právě humor je dalším negativem snímku. Tak trapnou a zbytečnou estrádu nevtipnosti jsem neviděl už poměrně dlouho (možná od dob My Sassy Girl). Hlavní postava musí být zejména na začátku vykreslena jako naprostý idiot, jen aby snímek měl vůbec nějakou šanci fungovat! Díky vatovým vložkám s jednotlivými „žertíky“ a třem největším kamenům úrazu uvedeným výše je snímek zejména v první části rozdroben do nesympatického patvaru, který spíše než jako plnohodnotný film působí jako pokus o videoklip. Druhá hodina je výrazným zlepšením. Příběh se usadí, vtipy téměř vymizí a veškerý děj je podáván souvisleji, není rozrušován ani vtipy, ani seznamováním s novými postavami. Rozehrává se netradiční drama mezi oběma hrdiny, které po dvou hodinách konečně dojde svému završení. Ani tak se žádná velká zábava nekoná. (05.05.2010)