Dny vína a růží

Já nevím. Tři hvězdičky dávám za vynikající herecké výkony a pár dobře napsaných dialogů. Ale jinak mi tento film příliš nesedl: Mám totiž dojem, že v něm chybělo to nejpodstatnější - osvětlení toho, proč se ústřední dvojice alkoholiky stala/přestala jimi částečně být atd. Scénář jako by si ukousl příliš velké sousto. Ukazuje hrdiny v průběhu několika let, ale nikdy se na žádnou časovou etapu pořádně nesoustředí a vykreslení charakterů je tak poměrně povrchní. Nikdy se vlastně nedozvíme, jak byli motivováni k tomu, co (ne)dělají - a ještě hůř jsou na tom vedlejší postavy, které se ve filmu vždycky z ničeho nic objeví a potom zase beze stopy, bez vysvětlení zmizí. (Rozumějte, jsem odkojen drasťáky jako Ikarův pád, kde jsou hrdinové v ibsenovsko-čechovovské tradici pitváni až na atomy. Proti nim jsou Dny vína a růží poměrně čajíček.) (20.10.2006)

Film zacina jako romanticka komedie, ale postupem casu se s pribyvajicim alkoholem meni v drama. Resi problem manzelu, kteri se sice neprou a maji radi, ale ani jeden nezvlada svuj boj s alkoholem. Film zabira celkem velky casovy prostor a tak si muze dovolit i volnejsi zacatek. Velmi dobry film s vdecnym tematem demona Alkoholu. Na toto tema predevsim muzu doporucit Wilderuv Ztraceny vikend a Fricuv Dnes naposled. Vidno, ze Jack Lemmon umel i krome komedii zahrat vaznejsi role a je, jako snad vzdy vynikajici! Sympaticka Lee Remick mu vsak zdarne sekunduje. (28.12.2013)

Tak ako mi rozvláčna snímka s kráľovnou Hepburn spríjemnila pochmúrne popoludnie (Snídane u Tiffanyho), Lee Romick si nedokázala uchmatnúť celý film pre seba a hoci je námet i scenár (bohužiaľ, až v druhej polovici) dokonalý, filmové prevedenie s typickým pomalým štýlom Edwardsa, ma nepríjemne nudilo. Sentimentálni hudobníci Mancini a Mercer však dodali tejto chvíľami mdlej drámičke hlbší rozmer a hlavne druhá polovica je úkažkou obsahovej geniality, keď si predstavujem, že takto nejako to medzi dvoma manželskými bláznami asi vyzerá. Jacka Lemmona netreba komentovať, len škoda, že patetický Tiffany ulahodil môjmu romantickému srdiečku viac. :-) 70% (29.04.2010)

Tvůrce "panteří série" či "Snídaně u Tiffanyho" uměl natočit i pořádně syrové drama. Nezvykle otevřený film zaznamenává závislost dvou pijáků (což je neobvyklé, protože tématicky podobné filmy se většinou zaměřují na solitéry) a mapuje jejich manželství až k rozpadu. Edwardsův snímek, využívající záběry s velkou hloubkou ostrosti, začíná jako lehká komedie ve stylu Billyho Wildera, ale směr, kterým se záhy ubere, je v kontextu předešlého dění šokující. Jack Lemmon, známý především jako představitel milých chlapíků z vedlejšího apartmá, se odklonil od svého zavedeného hereckého projevu a vyměnil ho za studii člověka propadlého závislosti. Vzhledem k dalším Lemmonovým filmům lze tento obrat přirovnat k proměně Jimmyho Stewarta ve "Vertigu". 9/10 (11.04.2010)

,,Opilecký svet je iný, než svet triezveho." Prvá polovica filmu sa nesie v znamení celkom pohodového romantického príbehu. Vykreslila síce do podrobna vzťah manželov, ale pôsobila dosť rozvláčne a - nerád to hovorím vzhľadom k téme - miestami nudila. Spolu so stupňovaním deja sa však vyvinula hutná atmosféra a silná drama v súvislosti s alkoholizmom. Nezabudnuteľná je scéna, keď Jack Lemmon hľadá v euforickom stave schovanú fľašku v sklenníku, až se jej s pocitmi na dne úspešne zhosťuje, a taktiež dosť desivý pohľad na zúrivého alkoholika na záchytke. V celkovom vyznení mi pripadá škoda, že dieťa, ktoré vo vývine napätého vzťahu medzi manželmi hralo dôležitú rolu, s výnimkom záverečnej scény nedostalo väčší priestor (neumožnilo teda pohľad dieťaťa zažívajúceho tieto silné konflikty rodičov) a slúžilo tvorcom v rámci príbehu skôr ako prostriedok. Vo výsledku ide o kvalitný film s výbornými hereckými výkonmi, ale o tri roky starší československý film Dnes naposled s rovnakou témou alebo americkú klasiku The Lost Weekend, v mojich očiach neprekonal. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (29.08.2018)