Synku, synku, cos to proved

Ne, nemyslím si, že jsem běžný divák. Jsem pro úchylárny, které mě budí ze sna, ale My Son, My..etc., je jen menším prologem pro něco epického. Je jako králíček ušáček, který na Vás vztyčí prostředníček. Rádoby drsné, ale přitom neuvěřitelně prvoplánové. Nebudu se ospravedlňovat, chci si dupnou a říct, že ne vše, co se tváří jako psychologická hra, dopadne jako Inland Empire, který považuju za piedestal bizarností. Krásných, mimochodem. Jenže v tomhle zmatku a křiku už snad chyběla jen Lady GaGa s obručí hula-hop! (25.10.2010)

Od leguánů k plameňákům snadno a rychle aneb oidipovský komplex v rozporu se sebou samým. Nesedne to zřejmě většině, tenhle mix Herzoga a Lynche mi ale osobně dělá až nebezpečně dobře. Udělala by se reklama, vydělalo by se spoustu prachů. Bylo by to skvělý. - Reklama na co? - Co já vím? Ale bude to skvělý. (16.03.2011)

Upřímně řečeno nevím, co si mám myslet. Forma, kdy se policisté snaží za pomoci snoubenky a kolegy zjistit, co se vlastně s hlavním podezřelým stalo, se mi líbila. Bavilo mě i obsazení s výborným Shannonem na čele. Ale ty pohnutky, které hlavního hrdinu vedly k tragédii a jejich napojení na řecký mýtus, to mi hlava nebrala. Ale i když jsem příliš nepobíral, co se Bradovi v té palici odehrávalo, přišlo mi to naprosto logické a pochopitelné. Zkrátka jsem měl po skončení filmu tak trochu schizofrenní pocity. Ale líbilo se mi to a o tom to vlastně je. 80% (30.06.2016)

Sigmund Freud by u tohoto filmu zemřel blahem. Herzogova tematizace Oidipovského komplexu v podobě časově nechronologické detektivky se podařila na výbornou a My Son, My Son, What Have Ye Done jen dokazuje, že transformace režisérova stylu, která započala s předcházející reimaginací Špatného poldy, bude přeci jen razantnější. Při vzpomínce na Herzogovy klasické kousky s Klausem Kinskim (Fitzcarraldo, Aguirre, hněv Boží,...) se tematicky sice stále zabývá příběhy postav na hraně mezi šílenstvím, obsesí, a kdoví, čím ještě, ona změna nastala hlavně v oblasti stylu a celkové formy. Pokud lze o Nicolasovi Cageovi v roli Špatného poldy říct, že byl jistou karikaturou blázna Kinského, pak Michael Shannon je jeho právoplatným nástupcem. Jeho postava operuje na pomezí "lynchovského" mystéria a čisté psychoanalýzy člověka patologicky semknutého s vlastní matkou, kterou ztvárnila oblíbená herečka Davida Lynche - Grace Zabriskie. Tyto spojitosti s Lynchovou persónou nejsou čistě náhodné, neboť on sám u tohoto filmu působil jako producent a nepochybně se do výsledného díla otiskl (dokonce ani jeho oblíbený trpaslík zde nechybí!) ____ My Son, My Son, What Have Ye Done je Herzogovým formálně nejvýraznějším filmem a způsob, jakým zde pracuje s barvami, pohybem kamery, širokoúhlým formátem a i celkovým diegetickým prostředím (dům antihrdiny je fascinující a jeho pojetí občas sklouzává k personifikaci...), je doslova odzbrojující. Nemohu ještě nezmínit Herzogovu inscenaci živých obrazů před kamerou, kdy se zastaví nikoliv čas, ale pouze postavy v něm a iniciativu pak přebírá hudební složka spolu s kompozicí záběru - tyto momenty jsou přímo hypnotické! My Son, My Son, What Have Ye Done je neobvyklým diváckým zážitkem, v němž došlo k fúzi rukopisů dvou filmařských velikánů - pánů Lynche a Herzoga. Lynche mám přeci jen o něco raději a proto mi směr, kterým se Herzog na stará kolena ubírá, dělá obrovskou radost. ___ Mimochodem opět děkuji distributorům, že mi neposkytli příležitost vychutnat si tento skvost na velkém plátně...stačilo by ignorovat pár hollywoodských slátanin a všechny ty Romány pro já už ani nevím koho poslat rovnou do televizního vysílání...hned by bylo dost místa v distribučním plánu. (23.10.2010)

Pre priaznivca filmov podobného razenia je spojenie Lynch-Herzog niečo podobné ako pre milovníkov výtvarného umenia obraz od Vincenta van Gogha. Proste raj na Zemi. Tým nechcem povedať, že by pozerať sa na tento film bolo niečo ako prechádzka ružovou záhradou, to rozhodne nie. Treba však k tomu pripočítať vynikajúceho. M. Shannona, ktorému tieto postavy pasujú ako riť na šerbeľ, priaznivci tohto herca si ho tu užijú do sýtosti. Príbeh typicky Lynchovský - zaujímavo štrukturovaný, vyskladaný a s potrebou veľkej dávky pozornosti diváka. Mix flashbackov a reality, ktorá má viac vrstiev. Na druhú stranu by som možno prijal v niektorých scénach živšie tempo, miestami dejová linka schádzala do zbytočnej chvíľkovej úmornosti. Avšak to len taká maličká chybička. Silný nadpriemer. 85/100 (08.04.2019)