Lůno

Jako tohle je filmařská totálka jak sviňě. Všechno naprosto dokonalý a pokud by ses mě zeptal(a) , jestli do toho máš jít, tak bez váhaní vřele doporučuju. Dávám sice "jen" 4* , ale to proto, že lidský klonování považuju za jeden z našich vrcholů nabubřelosti vůči přírodě a absolutně o tom odmítám diskutovat nebo přemýšlet nad klady či zápory. Ovšem tady ten příběh je v rámci originality a gradace vyprávění nastaven ještě extremněji než jen "pouhé" naklonování a neříkám, že to bylo špatně, naopak originalitu Lůnu skutečně upřít nemůžu a cením si jí. Herecké výkony výtečný, taková Eva Green, jak se otočila od toho okna ,aby se koukla na přítelkyni svého syna, to bylo vrcholný číslo. Jedním jediným pohledem dokázala Eva vyjádřit celou postavu, neuvěřitelný. Její herecký talent nepřestanu nikdy obdivovat. Práce kamery je hotovou příkladnou ukázkou toho jak se má přenášet atmosféra na diváka. Opět se potvrzuje, že pokud si daj dostaveníčko mimořádně talentovaný filmaři a originalita, tak diváka čeká zážitek silnej jak Churchillovy doutníky. (21.09.2012)

Kontroverzná myšlienka hodná zamyslenia a analýzy. Príbeh postavený na možnosti klonovania pomocou DNA v kontexte milostných citov, materských pudov a oidipovského kontextu? silná a ťažko uchopiteľná téma, zvlásť ak je okorenená sci-fi prvkami...Aj keď vizuálna stránka chladného prostredia anglického pobrežia je neskutočne krásna, samotný príbeh je ťažko stráviteľné sústo. Priznávam, že v istých momentoch mi nebolo jasné, či ide o symbolizmus alebo čo si mám o niektorých scénach myslieť. Vo všeobecnosti mám rada nejednoznačnosť a voľný priestor pre diváka, no tentokrát dobre mienená meditatívnosť a scény bez slov boli síce štýlové výrazové prostriedky, no mala som dojem, že nik z postáv nevie o čom... (28.05.2012)

Tak tohle mě zaujalo už od úvodní dětské části a hned jsem věděl že to bude skvělá podíváná. Nevím co pochválit dřív asi kouzelné prostředí, které dodávalo snímku výbornou atmosféru. Dále pak vizuál, kameru a hlavně úžasně chladnou Evu Green. Příběh rozebírat nebudu je sice dost úchylný ale to mě vůbec nevadilo, protože ta forma vypravění a krásné záběry to zastíní. (19.07.2012)

Chlad, hluboko zasetá, tichá bolest a rozcestí slepých uliček. Statické záběry, volené přepečlivě a s decentními filtry, jsou mrazivě překrásné a budují podstatnou část atmosféry snímku, který pokorně plyne na minimalistické notě. Dialogy smrdí artovou strojeností a film sráží daleko za jinak výjimečný zážitek. Slov je poskrovnu, zazní jen v okamžik křehký a důsledně vybraný, jejich podoba ale nenaplňuje očekávání skromné, až banálně lidsky čiré tragičnosti. ____ Absurdita provází zvrácenost a krásu v mnohých odstínech šedi, kde lidský život plyne na pozadí místa, které čas mění jen pozvolna. Sestává z minulosti, žije v přítomnosti a hledí vstříc postupně stravované anonymní a technikou odosobněné budoucnosti. Lidstvo spěchá vpřed. Běží o život ve jménu pokroku a svých výtvorů. Nějak při tom ale zapomíná, že cesta za uzdravením nemocné duše vede jinudy a je mnohem důležitější. Na co nám bude zrak když hledíme jen před sebe a zapomínáme hledět do sebe. Když stále více přestáváme intuitivně rozumět sami sobě. ____ Hlavní motiv citového paradoxu s nádechem perverze zdaleka nevnímám jako to, na co by se měl divák soustředit v rovině analýzy sexuální. Jde hlavně o kontext možností, které nám blízká budoucnost nabízí, doby, na pomezí cesty ke ztrátě duše, a dilemat, jejichž řešení naše zakrnělé nitro nezvládá ani přes úžasnou tvořivost vnější. Někdy jen neexistuje správné rozhodnutí a to zvolené prodlouží agonii prokvetlou střípky smutného štěstí a prázdné úlevy. Bez odpuštění. Bez vnitřního klidu. Obklopeni chladem, který chvilka u ohně nezažene a často i uhasíná plameny dalších. (29.08.2011)

„Teď bych si s tebou mohl udělat, co bych chtěl.“ - „Do toho.“ Žena si porodí syna, vychová ho, vypiplá a pak přijde nějaká flundra, a matka je hned odsunutá bokem, no, kterou rodičku by to nezklamalo?! Jenže pomůže vypuzení vetřelkyně vůbec? Lůno je zvláštní film. Pro někoho i zvrácený, a to dvojnásob (klonování + incest). Hlavní hrdinka má možnost nadvakrát zpřetrhaný osudový vztah „obnovit“, ale je správné obejít přírodu a dát mu třetí šanci? Rebecca je zajímavá postava (i díky výborné Green). Bavilo mě hádat, co asi cítí, analyzovat ji i její motivaci. Ta je ostatně nejfatálnější a pod tíhou událostí se mění. A jestli divák přijme tu taktickou (?) pasivitu vůči „sokyni“, pochopí její chování potom? Myšlenka (podtržená koncem) je pak zřejmá a nejspíš i pravdivá, potud spokojenost. Horší je to s časem (replikant stárne rychleji? Anebo jen maskéři zaspali?), podobně jako „ozvěnami“ minulosti (jak Thomas tušil, že 1 z postav již znal?), za tyhle detaily 1* dolů. Mé první setkání s Fliegaufem každopádně dopadlo velmi dobře, těším se na další. (28.07.2019)