Počátek

Inception je jeden z mála filmů, na který se rozhodně vyplatí jít do kina a to nejlépe odpoledne, kdy vás neruší četné stádo chroustačů popcornu či nudící se pipky píšící během promítání četnou řadu sms. S odstupem 24h se mi Inception v hlavě slušně rozložilo, poslouchám Zimmerův soundtrack (stále si říkám, jestli to složil vůbec on) a při skladbě Time, ke které si již dokážu přiřadit i obraz, píši tento komentář. Jelikož mě Nolan opět potěšil a snad ještě více než u TDK (však to znáte, Batman je sice Batman, ale už těch netopýrů je pěkná řádka a tohle je přeci jen něco "nového"). Každopádně mám dobrou náladu a tak si trochu rejpnu kolem. I tenhle film má své mouchy a není tak revoluční jako třeba Avatar (smích) - pro ty, kteří už zvedají modrý ocas na znamení protestu, čtěte raději dál. Nolanův vysněný počin mě ale dokázal přesvědčit, že stojí jít i na druhou projekci a užít si jej zase trochu jinak (za posledních 10 let jsem na nic dvakrát nešel). Jaké jsou tedy mé pocity z filmu? Nadmíru pozitivní. Zpočátku jsem se trochu obával, že bude první hodina filmu moc ukecaná a v kombinaci se spánkovým deficitem se dostaví má oblíbená noční činnost - chrndo brndo neboli zZzzZzzomet. Naopak, přes dvě a půl hodiny jsem nepřestal sledovat plátno a film mě nenechal spadnout ani do první úrovně. Může za to jistě poutavě zpracovaný a vesměs dramatický příběh, místy odlehčený vtipnými hláškami (ta s aerolinkami nemá chybu). Nejdříve jsem netrpělivě čekal, kdy se Cobbův riskantní plán rozjede a v druhé polovině filmu jsem zase s napětím trnul, jak si s námi Nolan pohraje. Pokud aspoň víte, že se jedná o nějaké sny, které se odehrávají v několika rovinách současně, nemělo by vám po skončení filmu vlastně nic připadat příliš komplikované nebo dokonce nepochopitelné. I když nějaké otázky si bude klást asi každý a to je jen správně. Vychvalovat zde technickou stránku, ať už jde o vizuální zpracování, triky, inovativní nápady nebo dobře sladěný hudební doprovod snad ani nemá cenu. Po herecké stránce je film nabitý hvězdami celkem solidně, ale nejvíc se mi líbilo trio - Leonardo DiCaprio, Joseph Gordon-Levitt a Ken Watanabe. Jednu výtku, ba přímo WTF moment, ale přeci jen mám. Akční deštivá scéna v zablokovaném taxíku… Nebudu prozrazovat, kdo střílí na koho, jen řeknu, že netrefit, respektive bez problému nezabít úplně všechny, které mám pár metrů před sebou, kor když mám v ruce automat, to mi hlava prostě nebere. Výsledný dojem to ale zas tolik nekazí a obzvláště závěrečná cca půl hodina prolínajících se úrovní, která začíná pádem auta z mostu, je prostě takový malý masterpiece uvnitř jen skvěle postaveného a zpracovaného filmu (i když ta zasněžená úroveň podobající se úletu skupinového Jamese Bonda byla trochu jiná). Tak si teď možná říkáte, že Inception bude na lidi působit trochu chladně. Opak je však pravdou, na emoce taky dojde. Ony tam jsou v podstatě pořád, jednak jde o výčitky Cobba a zároveň je zde rozebráno i téma vztahu umírajícího otce a syna. Když nebudeme chodit kolem horké kaše, řekněme si na rovinu, že hlavní příběh je vlastně love story, která je zabalená do nevšedního hávu a celá komplikovaná akce, kterou sledujeme je vlastně ten líbivý prostředek k vyjasnění vztahu muž vs. žena. Lepší ale bude víc neprozrazovat a nejlíp uděláte, když na to co nejdříve zajdete. Ať už se vám to bude líbit nebo ne (filmy jsou tu už více jak 100 let a včetně kraťasů existuje již přes milion snímků, takže hlavně nehledejte nějakou originalitu v příběhu), jedná se o novátorskou záležitost. Je to prostě unikátní prožitek toho, co již známe a co taky dobře funguje v jiných (populárních) filmech. Obzvláště u audiovizuálního díla jakým Inception bezesporu jistě je, bych neměl zapomenout popřát všem CAMařům příjemný a ničím nerušený zážítek, nechť vám brzy upadnou ruce, abyste nemohli honit svůj modrý o… (9/10) (23.07.2010) (méně) (více)